ZŘIZOVATEL ŠKOLE PATŘÍ
V jedné knize Irvina Yaloma jsem četl starý chasidský příběh. Rabín hovořil s Bohem o nebi a o pekle: "Ukážu ti peklo," řekl Bůh a zavedl rabína do místnosti s velkým kulatým stolem. Lidé sedící kolem stolu byli vyhladovělí a zoufalí. Uprostřed stolu stál obrovský hrnec dušeného masa, které tak báječně vonělo, až se rabínovi sbíhaly sliny. Každý člověk u stolu držel lžíci s velmi dlouhým držadlem. I když dlouhé lžíce právě tak dosáhly do hrnce, byly delší než paže rádoby jedlíků, a tak nikdo z nich nemohl jíst, protože si nedokázal podat jídlo do úst. Rabín viděl, že jejich utrpení je opravdu hrozné.
"Teď ti ukážu ráj," řekl Bůh a šli do jiné místnosti, naprosto stejné jako ta první. Byl tam tentýž kulatý velký stůl, tentýž hrnec s dušeným masem. Lidé, tak jako předtím, byli vybaveni stejnými dlouhými lžícemi - ale všichni byli dobře živení a baculatí, smáli se a povídali. Rabín to nechápal.
"Je to jednoduché, ale vyžaduje to jistou dovednost," řekl Bůh. "Víš, v téhle místnosti se naučili krmit se navzájem..."
Je jasné, že po staletí chytří lidé chápou význam spolupráce, sdílení a vzájemného obohacování. Vějíř následujících článků tvoří malé dílky mozaiky, ale stojí jistě za to se s nimi chvíli zastavit...