ADHD spolu s poruchou chování očima dítěte a učitele, terapeuta

Vymezení níže uvedených pojmů (ADHD, hyperkinetická porucha, poruchy chování a opoziční vzdorovité chování), se kterými se pedagog může setkat například ve zprávě od lékaře, klinického psychologa, ale i ve zprávě ze školského poradenského zařízení, vychází z (DSM – V) nebo (MKN – 10) a jedná se o terminologii primárně lékařskou, i když ve školském prostředí je také používána.

Ve školním prostředí jsou pak používány pojmy nebo žáka. Jimi se popisují určité projevy chování, které opakovaně a negativně ovlivňují proces výuky i klima ve třídě a jsou buď subjektivně vnímány jako rušivé ze strany pedagogů nebo překračují předem nastavená očekávání a pravidla chování žáků v rámci školy. Četnost a závažnost těchto projevů chování ale zároveň není ještě taková, aby opravňovala ke stanovení diagnózy některé poruchy chování.

označuje nevhodné chování dítěte ve školním věku. Může se jednat o chování nerespektující společenské normy, neschopnost udržovat běžné sociální vztahy anebo o jednání s prvky agrese. Pohledem speciální pedagogiky je problémové takové chování, které svými opakovanými projevy obtěžuje a ruší okolí, ale svou intenzitou a četností nedosahuje úrovně poruchy chování. Mělo by být učitelem zvládnutelné ve spolupráci se školním poradenským pracovištěm. Při opakovaných a dlouhodobých projevech může problémové chování vyústit až do projevů poruchy chování.¹⁾

je takové chování, které se výrazně odlišuje od očekávaného chování pro daný věk a negativně ovlivňuje učení a vztahy ve škole. Percepce náročnosti chování konkrétních dětí vychází z individuálních očekávánía osobnostních charakteristik jednotlivých pedagogů. Řešením toho, jak m