Akvizice druhého jazyka v útlém věku: mají bilingvní děti bilingvní výhodu oproti svým monolingvním vrstevníkům?

V první polovině 20. století převládal názor, že osvojování druhého jazyka v raném věku způsobuje, že děti jsou zmatené v užívání relevantního jazyka, a celkově narušuje jejich schopnost normálního vývoje kognitivních funkcí a adekvátního prospívání ve školním prostředí. Akvizice druhého jazyka byla tedy vnímána jako limitující faktor pro vývoj a osobnostní rozvoj. Reynold (1928) tvrdil, že bilingvismus snižuje schopnost přemýšlet. Kvůli teorii snížené schopnosti zpracovávat informace a zpomaleného vývojeu bilingvních jedinců měli pedagogové tendenci děti odrazovat od akvizice druhého jazyka (Hakuta a Diaz, 1985). Zároveň Appel a Muysken (1987) uvedli, že v důsledku omezené schopnosti učit se další jazyk vede větší znalost jednoho jazyka ke sníženým dovednostem v jiných jazycích. Tudíž rané studie konstatovaly, že bilingvismus způsobuje mentální zátěž, což vede ke zpomalenému vývoji. Tato úvaha byla zpochybněna přelomovou studií od Peala a Lamberta (1962), která ukázala, že bilingvní jedinci měli lepší výkon než jejich monolingvní vrstevníci v široké škále testů hodnotících inteligenci. Je třeba brát v potaz metodologické limitace těchto studií, jež mohly ovlivnit výsledky, a tedy i jejich závěr. Nedávný výzkum naopak identifikoval konkrétní oblasti, ve kterých bilingvní děti vynikají, a jiné oblasti, v nichž bilingvismus nemá žádný vliv na jejich vývoj.

Na rozdíl od prvních studií nedávný výzkum naopak indikoval jisté výhody u bilingvních jedinců. Doposud dominantní sférou v oblasti výzkumu bilingvismu byla bilingvní výhoda v exekutivních funkcích. Například bilingvní děti ve věku čtyř až osmi let prokázaly bilingvní výhodu oproti svým monolingvním vrstevníkům v řešení problémů, které vyžadují kontrolu pozornosti a selektivitu vůči kon