Pátek ráno! Po třídní noci strávené ve škole odnášíme v polospánku z hudebny conga, bonga, djembe. Vše, na co lze bubnovat. „Co máte v plánu?!“ spiklenecky na nás mrkl ředitel od stolu. „Budeme zesilovačem dětí, kterým život otočil volume až příliš doleva,“ vtipkuje rozespalý Matyáš. Neměl jsem děti hecovat, kdo vydrží celou noc vzhůru. Vydržely všechny! Je 18. listopadu 2022, podzimní mlha zahaluje ranní Vratislavice, do školy skrze okna proniká sychravý pocit a nás čeká naše úplně první Bubnovačka. Po cestě do třídy ještě potkáváme kolegyni „výtvarkářku“. Je projektem a námi nadšena. Bere červené basové djembe a jde do toho s námi. Pod paží táhnu congo a myslím na ranní kafe. Myslím ale také na probdělé noci, které nejsou plné zábavy. Noci plné strachu a temnoty. Noci dětí, které jsou týrány a jejichž hlas nikdo neslyší.
Bubnovali jsme pro Lociku
Vydáno:
6 minut čtení
Bubnovali jsme pro Lociku
Mgr.
Aleš
Benda
DiS.
školní speciální pedagog, učitel hudební výchovy ZŠ Vratislavice nad
„Týrání v domácnosti musí přestat. Jsou to děti! Uvědomte si to laskavě!“ /Linda, 14 let/