Děti a kult krásy

V dnešní době tvoří sociální sítě nedílnou součást našich životů. Podle výzkumu Ami Digital Index je používá 95 % české populace ve věku od 15 do 26 let, nehledě na věk na sítích průměrně trávíme 2 hodiny a 39 minut denně. Meritum sociálních sítí spočívá, jak už je patrné ze samotného názvu, v sociálních interakcích, které v řadě případů plíživě nahrazují reálné sociální kontakty a vazby. Náš obraz, nebo chceme-li prezentace, na sociálních sítích je však často jiný, než jaká je realita. Na sociálních sítích totiž většinou sdílíme takový obsah, který nás prezentuje v pozitivním světle. Výsledek je pak často takový, že sociální sítě jsou plné fotek dokonalých mužů a žen, kterým k perfektnímu vzhledu může kromě genetických předpokladů pomoci také nespočet filtrů, nepřirozené pózování či dokonce rovnou speciální programy zaměřující se na zlepšení křivek těla. Vytváří se tak určitý kult krásy, který, navzdory jeho sporné pravdivosti, má významný vliv na děti a dospívající. Cílem našeho výzkumu²⁾ bylo zjistit, jak hluboko je takový kult krásy mezi českými dětmi zakořeněný a jaké konsekvence s sebou přináší.

V první řadě bylo naším cílem nalézt odpovědi na otázky, jaké sítě děti nejvíce využívají, co je motivuje k jejich založení a jaký obsah tam sdílí?

První místo zaujímá (93,15 % českých dětí), dále pak (79,80 %) a (68,13 %).

Co se týká aktivity, – 56 % z nich sdílí na této sociální síti fotografie či videa, o poznání méně pak zveřejňují fotky či videa na Snapchatu (30,74 %) či TikToku (28,22 %). Více než 32 % dětí odpovědělo, že sice profil na nějaké sociální síti má, ale své fotky nikde nezveřejňuje.

, ať už se jedná o kamarády (65,79 %), spolužáky (25,67 %), nebo prostý fakt, že tam jsou zkrátka všichni (23,34 %).

, tedy fotografie a videa, na kterých jsou ony samy, jejich kamarádi či rodina (51,08 %). Více než pětině dětí (21,31 %) slouží sociální sítě k vytváření vtipného obsahu, případně rády fotí a točí různá zvířata (19,47 %). Byť v menší míře, objevily se v odpovědích i negativní fenomény: . Přibližně procento dětí ve svých příspěvcích tvoří videa, ve kterých hraje hlavní roli marihuana či jiné drogy, u dvou procent je to pak alkohol. Podobně jako při sdílení vlastních příspěvků jsou na tom děti i při sdílení cizího obsahu. Kromě výše zmíněného sdílí děti v poměru s ostatními druhy videí relativně často tzv. využívající takového druhu humoru, kdy se tvůrce videa či osoba na videu zachycená nějakým způsobem ztrapní (13,12 %).

Vnímání vlastního vzhledu je v období dospívání jedním z klíčových mechanismů, který se spolupodílí na vývoji vlastní hodnoty a sebevědomí. Lze předpokládat, že děti, které ke svému tělu či obličeji nemají příliš pozitivní postoj, budou reagovat citlivěji při vystavení urážkám, zesměšňování či šikaně v online i reálném prostředí.

Náš výzkum ukazuje, že . Neutrální postoj ke svému obličeji zaujímá 28 % dětí. Naopak spíše nespokojeno, nebo nespokojeno je Plnou nebo částečnou . Neutrálně se ke svému tělu staví 24 % dětí. Spíše nebo zcela je se svým tělesným vzhledem dětí.

Nespokojenost s vlastním vzhledem je často zdrojem různorodých snah tuto situaci změnit. Jaké jsou u dětí – tedy jak si děti vylepšují svůj vzhled či po jakém vylepšení touží? Nejvíce děti touží po zlepšení vlastní postavy. , naopak . Mezi další změny, které děti uváděly, patří především , (26,49 %) nebo piercing (14,80 %).

Na prvním místě děti zmiňují, že šlo o jejich dále pak následují jejich (Instagram 14,88 %, TikTok 12,29 %, konkrétní influenceři 9,96 %) a (11,05 %).

. Zbytek fotografie, které sdílí v online prostředí, různými způsoby před zveřejněním upravuje. Nejčastějším filtrem (24,53 %) je zlepšení kontrastu fotografie. Podíváme-li se na filtry spojené s částmi lidského těla, .

Důvody dětí, proč filtry používají, jsou jednoduché – nejvíce proto, že je to baví (27,49 %), ale také proto, aby vypadaly lépe než ve skutečnosti (11,47 %).

Jedním z výrazných fenoménů projevujících se v online prostředí jsou různé formy šikany, agrese či body shamingu. Tyto jevy jsou negativní samy o sobě, avšak v případě dětí a dospívajících mohou být jejich dopady tragické. Významná část našeho výzkumu proto směřovala právě do této oblasti.

Z výzkumu vyplývá, že zažila situace, kdy V souvislosti s body shamingem má 14 % dospívajících zkušenosti s negativními komentáři obličeje a vlasů a 11 % dospívajících pak s urážkami vztahujícími se k jejich postavě. Na každé 10. dítě byly směřovány posměšky za to, co na sociálních sítích napsalo. Necelých 10 % dětí bylo vystaveno urážkám směřujícím k jejich materiálnímu vybavení, jako je oblečení (5,2 %) či značka mobilu (4,1 %). Pozitivním zjištěním je jistě skutečnost, že 70 % dospívajících doposud nemá v online prostředí negativní zkušenost související s reakcemi na obsah jejich profilu.

Ve srovnání s online prostředím celkem kvůli vzhledu, což je poměrně výrazný nárůst ve srovnání s online prostředím. Konkrétně se jednalo ve 29 % případů o zesměšňování tělesného vzhledu, ve 26 % případů pak o urážky týkající se obličeje nebo vlasů. 22 % dětí zažilo urážky kvůli oblečení nebo mobilu (značka, stáří mobilního zařízení).

Naopak velmi pozitivním zjištěním je, že z našeho výzkumu uvádí, že se ani ani směrem k jejich profilům na sociálních sítích. V reálném prostředí je číslo opět vyšší: . Jde především o posměšky směřující ke vzhledu (tělo, obličej) 10 % nebo oblečení 3 %. Jinými slovy 87 % dětí uvádí, že se nikomu v reálném životě kvůli vzhledu neposmívá.

Za podstatné považujeme nejen sledování ne/přítomnosti šikany, body shamingu a dalších agresivních projevů v online i reálném prostředí, ale také jejich dopadů na psychiku a chování dospívajících. Reakce dětí na posměšky v online prostředí je možné rozdělit do tří skupin. První tvoří reakce zaznamenávající dětí, druhou charakterizují a poslední skupinu představují reakce spadající

Ve vazbě na dětí dochází nejčastěji k mazání zesměšňujícího obsahu (14 %), případně menšímu využívání sociálních sítí (6 %). Jako další formu obrany děti volí únik do online či offline herní reality (12 %).

ať již se v obecné rovině jednalo o návykové látky společensky přijatelné, tolerované, či nelegální.

Část dětí začala také vykazovat změny v chování související s nevhodnými stravovacími návyky, případně i změnou sebenáhledu. 7,5 % dětí se začalo omezovat v jídle a dokonce . Závažným zjištěním je , což v reálném počtu čítá 96 dětí.

Psychosomatické reakce se objevily u 4 % dětí (312), které pociťovaly tělesné potíže, jako je například bolest hlavy, břicha, pocity na zvracení apod. Poruchy spánku jako citlivý ukazatel psychické nepohody se objevily u 7 % dětí.

, což se odrazilo v aktivitách podporujících zdravý životní styl, konkrétně se jednalo o kterým se začalo více věnovat , a . Zhruba 4 % dětí tato zkušenost vedla k zaměření se na zdravé stravování a 8,4 % dospívajících změnilo styl oblékání a více se zajímá o módní trendy.

kterým někdo v online prostředí ubližoval, V 8,5 % děti na základě této negativní zkušenosti komunikaci s ostatními v online prostředí výrazně omezily. 1,65 % dětí začalo druhým lidem v online prostředí ubližovat, oplácet urážky a hejtovat – ačkoliv se tento výsledek jeví jako zanedbatelný, v reálných číslech se jedná o 120 dětí.

Pozitivním zjištěním je, že , to znamená, že se začaly soustředit na skutečné kamarády v reálném světě. 16 % dětí přenáší zkušenosti z online prostředí i do reálných sociálních vztahů a méně lidem důvěřují. Objevilo se jedno procento dětí, které začalo druhým lidem ubližovat i v reálném světě, tato skupina čítá 80 dospívajících.

Celkem , respektive domnívá se, že je tato zkušenost posílila a staly se tak odolnějšími. Zbytek dospívajících poukazuje na různé negativní dopady v této oblasti. Konkrétně se jedná především o negativní emoce. v této souvislosti dospívajících; depresivní tendence v podobě dospívajícícha 10,28 % dospívajících prožívalo pocity úzkosti a 6,22 % strachu.

U a to tak, že si méně věří a více o sobě pochybují. U se ukázaly , tzn. ulpívání na problému, neustálé vracení se k tématu, neschopnost zapomenout a „trápení se“ touto situací.

Alarmujícím zjištěním je, že .

Součástí budování vlastní identity, které je v dospívání jedním ze stěžejních úkolů, je také vnímání toho, jak je dítě přijímáno druhými a jaké postavení ve světě zaujímá. Zaměříme-li se na , tak úplnou či částečnou v tomto prostředí , což je jistě velmi dobrý výsledek. Neutrální vztah má pak 24 % dětí. Velmi pozitivně lze vnímat také to, že nespokojenost vyjádřilo pouze 13 % dětí.

V hodnocení vlastního postavení jsou výsledky o něco horší. Spokojenost, plnou či částečnou, vyjádřilo 57 % dětí. Neutrálně své postavení vnímá 23 % dětí. Naopak úplná či částečná nespokojenost byla zjištěnau 19 % dětí.

Náš výzkum přinesl obrovské množství dat a poznatků, přičemž některé byly velmi překvapivé, jiné více odpovídají tomu, co potvrzují četné studie v této oblasti. Celkově se ukazuje, že téměř všechny děti se v prostoru sociálních sítí pohybují a vnímají vizuální obsah, který je tam prezentován. Téma krásy nebo vlastního vzhledu je pro ně podstatné a většina dětí a dospívajících citlivě, byť různými způsoby, reaguje na to, že je jimi prezentovaný obsah jakkoliv zesměšňován, dehonestován či kritizován. Je však nutné upozornit, že bodyshaming či jiné formy agrese nebo zesměšňování se neobjevují jen v oline prostředí, ale i v tom reálném. Online prostředí je však velmi specifické a podléhá odlišné dynamice vzniku a rozvoje těchto forem agrese a jejich dopady jsou pro rodiče (případně i školy) většinou hůře rozpoznatelné a kontrolovatelné.