Děti a rozvod

Každé dítě se vyrovnává s rozvodem rodičů a následným stavem individuálně a na základě věku, pohlaví, psychické odolnosti i množství projektivních faktorů. Obecně ale můžeme říci, že se v chování dětí projevují emoce, jako je smutek, který dávají nejčastěji najevo pláčem. Pokud tuto emoci rodiče nebo učitelé nijak nereflektují a nesdílí ji s dítětem, může se cítit velice osamělé. Další projevovanou emocí bývá vztek, který pramení z minulosti - z pocitů odmítnutí, zklamání nebo nejistoty. Terčem hněvu může být kdokoli. Otec, který odešel, nebo matka, která otce „nechala“ odejít, nový partner rodiče, či dokonce samotné dítě.

Myslí si, že zavinily rozchod rodičů a měly tomu nějak zabránit. V neposlední řadě se může objevit i vůči jiným dětem, které žijí v úplných rodinách. Děti po rozvodu celkově projevují Nacházíme zde rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Dívky jsou v některých případech signifikantně depresivnější, zatímco chlapci jsou zoufalejší a méně odvážní s tím, jak se snižuje stupeň jejich psychické pohody.

Tyto prožívané emoce se samozřejmě odrážejí v chování dítěte. Může se začít projevovat psychosomaticky (poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, bolesti břicha a hlavy). V mladším věku může nastoupit regresivní chování (chování, které náleží nižšímu věku, než ve kterém se dítě nachází), pro dítě se stává problematické odloučení od pečující osoby, začne se pomočovat nebo přestane mluvit.

Často můžeme zaznamenat zhoršení školního prospěchu, který je způsoben úzkostmi kvůli stresovému prostředí, v němž dítě žije. Následkem toho udržuje hůře pozornost, špatně se ve škole soustředí, a proto mívá horší známky. Přestává mít zájem o školu a přestává se snažit, což vede k dalšímu zhoršení prospěchu. Děti z rozvedených rodin dosahují horších výsledků ve čtení i počítání, jsou méně oblíbené i méně sociálně schopné a do školy často chodí nepravidelně. Jsou také agresivnější a vzdorovité v porovnání s jejich spolužáky z úplných rodin.

Chování těchto dětí je však velice různorodé. Mohou si přestat věřit do té míry, že nezvládnou ani jednoduché úkoly, nebo se z nich mohou na čas stát třídní šašci. Někdy se chovají tak, jako by snad chtěly být záměrně potrestány. U chlapců se tyto změny projevují dokonce ještě zřetelněji než u dívek. Ty bývají více uzavřené a jejich chování nebývá tak výrazné jako u chlapců, kteří mohou být např. agresivní vůči sobě nebo ostatním. Častěji se chovají antisociálně, mají problémy s autoritami a v adolescenci podléhají 2-3krát pravděpodobněji delikventnímu chování (alkohol, drogy) než dospívající z úplných rodin.

Za největší změnu i největší rizikový faktor bychom mohli považovat dítěte. Ve výzkumné studii (Clarke-Stewart, 2000) byly zkoumány důsledky této separace na děti ve věku od jednoho roku do tří let. Byly zde hodnoceny kognitivní a sociální schopnosti, problémy v chování a bezpečná vazba s matkou. Bylo však zjištěno, že psychický vývoj dítěte nebyl ovlivněn samotnou separací rodičů, souviselo to také ve velké míře s matčiným příjmem, vzděláním, etnickou příslušností, depresivními symptomy, celkovým chováním matky vůči dítěti a s množstvím konfliktů s otcem.

Nejlepších výsledků zde dosahovaly děti, jejichž matky byly vzdělané a měly adekvátní rodinný příjem, nebyly depresivní a věděly, jak dítěti poskytnout stimulaci a podporu. Je tedy zřejmé, že chování, názory a spokojenost matky, ať je rozvedená, svobodná, nebo vdaná, ovlivňuje nejvíce chování dítěte v jeho nejranějším období.

Mezi zásadní rizikové faktory patří pokračující konflikty mezi rodiči i po rozvodu. Samotný faktor je pro děti pravděpodobně jedním z nejhorších, protože 20-25 % párů pokračuje ve svých konfliktech i po rozvodu, a to i před dětmi. Také se děje to, že nebo slyší, že jeden rodič mluví negativně o tom druhém - pomlouvá ho, nebo dítě dokonce navádí. Pokud jsou děti dlouhodobě vystaveny těmto konfliktům rodičů, které se nesou v duchu agresivních interakcí, je pravděpodobné, že se stanou také agresivnější a vzdorovitější v interakcích s ostatními.

Dalším faktorem jsou neschopní a nekompetentní rodiče. Některé matky mohou být po náročném rozvodu méně citlivé a vřelé a otcové více uzavření vůči dětem (tráví s nimi méně času a jednají vůči nim velmi impulzivně). Rodiče neposkytují dětem vřelost a podporu, které jsou nezbytné pro vývoj jejich pozitivního sebevědomí a sebehodnocení. Tyto situace často vyústí v přehnanou kontrolu, nebo naopak v nedostatečnou kontrolu ze strany rodičů. Toto může způsobovat problémy u dětí v učení se vztahům a v otázce sebevědomí, které je nezbytné pro úspěšné fungování v životě.

Ty se mohou nezdravě upínat na děti a být na nich závislé. Mohou požadovat od dítěte, aby cítilo to samé, co cítí ony, a aby jim vynahradilo to, v čem je zklamal bývalý manžel. Nezřídka vidíme, že své problémy svěřují i předškolnímu dítěti a vyžadují od něj útěchu nebo alespoň porozumění. Tomuto stavu se říká (Matějček, Dytrych, 2002). Dítě se dostává do role dospělého, který radí, utěšuje a podporuje zraněnou matku. Taková role mu nepřísluší, ale ono se na tuto situaci s velkou pravděpodobností adaptuje. A možná díky tomu přijde o část svého dětství.

Za rizikový faktor je také považován ekonomický úpadek, s nímž je spojeno celkové snížení úrovně života. To může mít efekt na emoční stabilitu a schopnost rodičovství, což negativně ovlivní vývoj dítěte. S rozvodem často souvisí změna bydliště, školy a ztráta vrstevnické skupiny. Pro dítě to znamená narušení jeho stabilního prostředí, ztrátu zázemí a následné obtížné přizpůsobení se v novém kolektivu. Požadavek přizpůsobení nastává i v případě nového partnera rodičů, což je pro dítě velice náročné, obzvláště pokud se to stane brzy po rozvodu nebo poté, co otec odešel. Problematické je také opakované přivádění nových partnerů. Nastává rychlé seznamování, někdy může být vyžadována jakási fyzická blízkost nebo určité oslovování, což nemusí být dítěti úplně příjemné a vyvolává to v něm pocity nejistoty a zmatku.

Mezi faktory, které ochraňují děti před následky rozvodu, patří osobnostní charakteristiky dítěte, které vedou k pozitivnímu zvládání. Mezi ně patří Děti s těmito vlastnostmi zvládají situaci kolem rozvodu rodičů lépe než děti, které tyto vlastnosti nemají, a také se v porovnání s nimi méně viní z rozvodu rodičů. Mezi tyto faktory dále řadíme přítomnost pozitivní sociální podpory, která může přicházet od kohokoli - sourozenců, přátel, vrstevníků, učitelů nebo trenérů. Děti, které disponují pozitivními osobnostními vlastnostmi (viz výše), aktivněji vyhledávají tyto podporující vztahy a mají tendenci přizpůsobovat se mnohem rychleji než děti, které neoplývají těmito vlastnostmi. Jako skupina vycházejí s ostatními lépe a mají dobré sociální schopnosti. Pro děti po rozvodu je také prospěšné, když jsou oba rodiče kompetentní.Takový rodič je vřelý, poskytuje odpovídající podporu a disciplínu, má adekvátní očekávání od dítěte a efektivně komunikuje. Důležité je i zapojení rodiče, se kterým dítě nebydlí. Zde je však podstatnější kvalita času stráveného s tímto rodičem než kvantita. Protektivním faktorem je i kvalitní vztah bývalých partnerů. Pokud se dokážou rychle vzpamatovat, odloží pocity hněvu a uvědomí si, že jejich děti je v tomto období potřebují nejvíce, tak jim výrazně pomohou zvládnout tuto situace. Toto v tak náročné životní situaci, která mění celý život člověka, není vůbec jednoduché. V neposlední řadě je důležité vědět, že se dítě dokáže lépe vyrovnat s rozvodem, když vidí, že se s ním dokázali vyrovnat jeho rodiče.

Důležitou roli zde zastávají i pedagogovénebo školní psychologové, kteří by měli být s touto problematikou seznámeni. Díky tomu mohou zaznamenat, že se s dítětem něco děje. Poté by měli taktně informovat rodiče o tom, co je pro dítě vhodné a co ne, jak by měli posilovat protektivní faktory a zredukovat ty rizikové.