Náš významný psycholog profesor Vladimír Kebza často klade studentům otázku, jakou konkrétní problematikou se zabýval ten či onen psycholog. Málokdy se dočká odpovědi. Podobně naši slovenští studenti někdy neznají jméno jediného slovenského psychologa. Přitom my i oni stojíme na jejich ramenou, navazujeme na ně nebo v konfrontaci s nimi vytváříme nová pojetí. Z neznalosti pak „objevujeme“ dávno objevené, propagujeme postupy v minulosti zcela oprávněně odmítnuté. Budeme proto stručně připomínat kolegy, kteří již své dílo definitivně ukončili a zanechali nám podněty k inspiraci.
F. B. Skinner
PhDr.
Václav
Mertin
dětský psycholog, katedra psychologie FF UK v Praze
FREDERICK BURRHUS SKINNER 20. 3. 1904 - 18. 8. 1990
Při vyslovení tohoto jména si vybavíme „zkouškové“ pojmy jako radikální behaviorismus, neobehaviorismus, operantní podmiňování,
programované učení
(v roce 1968 vyšla u nás v SPN jeho programovaná učebnice psychologie Analýza chování), pokusy na holubech a myších (viz Skinnerův box). Každý, kdo viděl záběry z padesátých let minulého století zachycující uplatnění modifikace chování např. u hyperaktivních dětí, posílil si odpor vůči behavioristickému zjednodušování výkladu psychiky i vůči enormní manipulativnosti tohoto přístupu. Zejména v šedesátých a sedmdesátých letech byl Skinner kritizován pro scientismus, redukcionismus, biologismus, fyzikalismus. Tím, že evropská tradice stále hledá skryté příčiny a odmítá jako nedostatečnou pouhou intervenci do problémového chování, je zřejmé, že logickým názorovým protikladem Skinnera byl Carl Rogers.
„Humanističtí psychologové se cítí být ohroženi jakoukoli vědeckou analýzou lidského chování, zejména když vede k,technologii‘, která může být využita k intervenci do lidských životů. Technologie učení je obzvláště ohrožující.“
(1984) Přes zdrcující kritiku se řada jeho poznatků stala součástí obecného poznatkového aparátu současné psychologie i pedagogiky. Na rozdíl od řady prognóz behaviorismus kvete a rozšiřuje své působení do řady oblastí.Funkční analýza chování, která propojuje okolnosti, jež předcházejí (následují) problémovému chování, vychází z logiky Skinnerova přístupu. Povšimněme si rovněž, jak jsou v současnosti koncipována medicínská diagnostická kritéria pro takové problémy, jakými jsou závislosti, PAS, ADHD, rozumové opoždění, SPU, deprese a nově i vývojová porucha koordinace...Za klíčový je pokládán výskyt určeného počtu behaviorálních znaků po určitou dobu (6 měsíců, rok, max. 2 roky). Modifikaci chování používají v praxi i ti, kteří jinak Skinnerovi nemohou přijít na jméno. Využívá se u malých dětí, u dětí s poruchami autistického spektra, s rozumovými poruchami apod.
Skinner se celoživotně zabýval učením. Množství poznatků z experimentů se zvířaty aplikoval na člověka. Technologii učení, využití učících strojů a programovaného učení pokládal za významný zdroj zlepšení efektivity školského systému. Když se ještě krátce před svou smrtí zamýšlel nad americkým školstvím, konstatoval, že řada problémů by se odstranila, kdyby se žáci naučili dvakrát tolik ve stejném čase a s vynaložením stejného úsilí. To by se podle něho podařilo, kdyby a) byly stanoveny jasné cíle vzdělání, b) každému žákovi bylo umožněno postupovat individuálním tempem, c) problém motivace byl řešen programovanými edukačními materiály, které by byly nastaveny tak, aby žáci velmi často reagovali správně.
Vůbec není od věci vracet se k jeho inspiracím dnes, v době tabletů, které umožňují individualizaci velmi jednoduše. Jestliže se Skinner domníval, že ve společnosti panuje všeobecný odpor k využití vyučovacích „strojů“ ke vzdělávání, tak naštěstí dnes nám už tablety nevadí.