Feuersteinovo instrumentální obohacování v praxi

Metoda přináší umění vytvořit si strategii řešení úkolu, upevňuje sebedůvěru, odstraňuje z naší práce impulzivitu a strach z chyby, rozvíjí vyjadřování a respektování jiného názoru a pomůže nám lépe se orientovat ve vlastním životě. Důležité je přidat informaci, že metoda je zážitková, přináší hlubokou vnitřní motivaci, která se vztahuje k řešení problému (jak?), neobsahuje hodnocení (což - paradoxně - zvyšuje výkonnost řešitele) a především propojuje konkrétní úkoly v pracovních listech profesora Feuersteina (tj. v „instrumentech“) s naším životem. Ještě výstižněji můžeme uvést, že převádí, použiji-li terminologii pana profesora, pak „přemosťuje“, konkrétní úkol a jeho řešení na papíře kamkoliv do života (tedy metakognice). Nevysvětluje se snadno, cože FIE je, až když ochutnáte, plně doceníte „pouhá“ slova, která se snaží popsat mechanismus metody. Při řešení úkolů si uvědomíme „jak“. V celém procesu má zásadní roli učitel, rodič, vychovatel, prostě člověk, který nese roli zprostředkovatele pro naše setkání s podněty a reakce na ně.

Dovoluji si nabídnout pohled Petra Jíši, ředitele ZŠ Vorlina ve Vlašimi, a Vladimíry Fortunové, která reflektuje dopad metody FIE na sebe samu a na třídu, kterou vedla v komunitním centru.

V únoru 2016 na kurzu FIE Basic (jeden z možných kurzů metody FIE - poznámka autora) jsem si uvědomil, že Feuersteinovo instrumentální obohacování může být cesta pro školu. Při komisionálních přezkoušeních neúspěšných žáků jsem si říkal, že za selháními jsou vlastně deficitní kognitivní funkce. Na kurzu jsem pak viděl, že jakákoliv kognitivní funkce se dá nastartovat od nuly. To mě přesvědčilo k podnikání kroků, aby se FIE do školy dostalo. Sehnali jsme peníze, byli se podívat ve Svitavách na ZŠ TGM, jak FIE vyučují, vyškolili se lektoři¹⁾, napsali jsme osnovy, představili FIE rodičům a začali jsme FIE učit jako předmět. Vedle toho jsme vstoupili do projektu Rozvojem sociální gramotnosti k úspěchu a založili centrum kolegiální podpory²⁾.

V současné době, kdy FIE „běží“, se snažíme myšlenku „FIE jako cesta školy“ dále rozvíjet. Uvědomil jsem si, že předmět FIE a jeho lektoři, kteří nadšeně sdílejí své zkušenosti a svou dobrou praxi vzájemně, jsou jen začátek. Že by bylo fajn mít kulturu školy založenou na principech zprostředkovaného učení. Mít školu, kde můžeme navzájem sdílet své myšlenky, udržovat pospolitost, respektovat individuální rozdíly jednotlivých účastníků a kde má každý odpovědnost za své chování, protože jsou společně nastavovány procesy výběru, realizace a vyhodnocování cílů. Mít školu, kde každý může zažívat úspěch na základě toho, že náročnost je optimálně nastavená, kde jsou poznávání, emoce a vyplývající činy v souladu. Školu, kde změna není strašák, ale možnost něco nějak (a třeba i lépe) udělat. Mít školu, kde se místo „ano, ale“ používá „ano a“.

V hodinách zažíváme situaci, že v něčem jsme již na cestě (jsou vidět dílčí úspěchy), někde máme co dohánět (vnímáme obranu některých žáků proti tomu, nechat se metodou obohacovat). Věřím, že Feuersteinovo instrumentální obohacování se může postupně stávat základem pro společný jazyk, pro společný úhel pohledu na žáka prostřednictvím možností rozvoje jeho kognitivních funkcí a pro vytváření předpokladů žáků pro zvládání výstupů v základním vzdělávání. Když se kultura školy bude principům přibližovat...

Podstatou přístupu k žákům se stává zprostředkované učení. Ne každá mezilidská interakce se dá nazvat zprostředkováním. Reuven Feuerstein uvádí 12 kritérií, která by měly aktivity splňovat, abychom mohli hovořit o zkušenosti zprostředkovaného učení. Zde jsou:

Jmenuji se Vladimíra Fortunová. V roce 2009 jsem ukončila vysokou školu v oboru učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů v kombinaci se slovenským jazykem a literaturou a dějepisem. V současnosti pracuji v Komunitním centru ve Velké Idě u Košic, kde v odpoledních hodinách vedu školní klub na místní základní škole. S Feuersteinovou metodou jsem se poprvé setkala v roce 2014. V roce 2015 jsem absolvovala kurz FIE Standard a následně i FIE Basic I. Od té doby metodu FIE využívám při práci s dětmi ve školním klubu.

Nastavení školství na Slovensku tlačí učitele, aby si neustále zvyšovali kvalifikaci. V praxi to znamená účast na různých školeních, často jen za účelem získání osvědčení. I ze mě se po vysoké škole stal takový „sběratel certifikátů“. S podobným přístupem jsem přicházela na kurz FIE, vždyť každý papír se v budoucnu může hodit. O metodě jsem něco málo slyšela a viděla u kolegů v práci. Neměla jsem velká očekávání, protože mě do té doby žádná z nových metod příliš neoslovila. O to větší bylo mé překvapení.

FIE mi v mnoha směrech otevřelo oči. Čas strávený na školení na mě působil jako terapie, která mi pomohla uvědomit si řadu věcí, pochopit mnohé životní situace a uspořádat si myšlenky. Můj pohled na svět dostal nový rozměr. Začala jsem lépe vnímat své okolí a víc mu naslouchat. FIE mě naučilo vyslechnout si a respektovat odlišné názory, i když s nimi často nesouhlasím; dodalo mi větší sebejistotu. Naučilo mě bojovat se svým strachem z neznámého a nebát se ho pomalými kroky překonávat.

Vyrostla jsem v prostředí, kde se chyby netolerovaly a odsuzovaly. Chyba byla jednoduše chápána jako selhání. Proto jsem se pouštěla jen do věcí, u kterých selhání nehrozilo. To bylo dost omezující. Jiný pohled jsem ale neznala a myslela si, že je to takhle správně. FIE mě naučilo vnímat, že chyby jsou součástí našeho života, která může člověka posouvat vpřed. Přestala jsem hledat viníky svých neúspěchů a naučila jsem se převzít zodpovědnost za své konání. Právě toto poznání mi dává pocit větší svobody.

Výrazný posun u mě nastal v komunikaci s rodinou a přáteli. Naučila jsem se své myšlenky jasněji formulovat. Už nečekám na to, až mi moje potřeby a pocity vyčtou z očí. Méně posuzuji druhé lidi, spíše se je snažím pochopit a podívat se na svět z jejich perspektivy.

Největší vliv měla metoda na moji pracovní činnost. Při práci s dětmi jsem byla velmi direktivní. Všechny do jednoho na hodinách musely pracovat, ať se jim to líbilo, nebo ne. Nezajímalo mě, co potřebují a jestli jsou na to vůbec připravené. Potřebovala jsem je něco naučit a hotovo. Výsledkem byla dusná atmosféra ve třídě, unavené děti z pracovního tempa i ze mě a já frustrovaná, že se mi nedaří dělat s nimi pokroky podle plánů. Nerozuměla jsem, proč se děti neumějí nic naučit, když mě učili stejně a zvládla jsem to. FIE mi pomohlo pochopit, že tudy cesta nevede... Ukázalo mi úplně nový způsob, jak děti nenásilnou formou vzdělávat.

Metoda u mě zbourala celý systém práce, ve kterém jsem vyrostla a o němž jsem byla přesvědčená, že je ten správný. Obrátila moje myšlení i přístup k učení.

Odpolední školní klub navštěvují děti ze sociálně vyloučené romské komunity. Tyto děti pocházejí ze sociálně velmi slabých poměrů. Vyrůstají v prostředí, kde pro zdravý vývin dítěte nejsou vhodné podmínky. Rodiči a prostředím nebyly nijak vychovávány, usměrňovány, často ani milovány. Už před vstupem do školy jsou odsouzené k neúspěchu. Ve většině případů nejsou schopné zvládnout předepsané učivo základní školy.

Ve školním roce 2015/2016 navštěvovalo klub čtyřikrát v týdnu osm dětí. Za 10 měsíců jsme společně prošli instrument Uspořádání bodů a Urči emoce. Intenzita a délka práce s instrumentem závisely na docházce dětí a jejich momentálním nastavení.

V našich společných začátcích byly děti trochu zmatené, neboť práce FIE metodou má v mnoha směrech jiná pravidla, než na jaká byly zvyklé ve školském procesu. Velkým problémem bylo pro děti přijmout fakt, že nedostávají přesné instrukce, co a jak mají dělat. Nebyly zvyklé svobodně přemýšlet, jen mechanicky plnit příslušné zadání. Obrovskou překážkou jim byl vlastní strach cokoli samostatně udělat. „Nevím“ a „nedokážu“ byla nejčastější slova, která jsem od nich slyšela. Když po dlouhém povzbuzování nakonec například nakreslily čtverec na tabuli nebo napsaly písmeno, nebyly se svou prací spokojené a rychle podlehly stresu. Potřebovaly mou neustálou pozornost a ujištění, jestli to, co udělaly, je správné, anebo nesprávné. Dětem chyběla fantazie, nedokázaly snít. Výrazně omezená slovní zásoba jim bránila ve vyjadřování. Když něco začaly vyprávět, v půlce věty se zasekly, protože neuměly najít vhodné slovo, raději to vzdaly a zahanbeně zůstaly potichu. Nedokázaly se přiměřeně soustředit na jednu činnost.

Následující školní rok 2016/2017 k nám přibylo osm nových dětí, které do té doby navštěvovaly klasický školní klub a s metodou FIE neměly žádné zkušenosti, takže jsme opětovně pracovali na Uspořádání bodů. Protože se skupinka zdvojnásobila, pracovní tempo se zpomalilo. S instrumentem jsme pracovali dvakrát v týdnu. A právě tehdy začaly na povrch vyplouvat účinky metody. V porovnání s novými spolužáky, kteří nastoupili do klubu, byly děti navštěvující klub už druhý rok o mnoho smělejší, dokázaly se více soustředit a tolik je neděsily nové věci. Byly sebevědomější, jejich chování bylo klidnější, stejně tak přístup k učení. Úžasné bylo sledovat, co všechno si děti z předcházejícího roku zapamatovaly. Rozdíly byly pozorovatelné při všech činnostech.

V průběhu školního roku čtyři děti z klubu odešly. Dvě odebrali rodičům kvůli zanedbání péče do dětského domova, další dvě děti rodiče odhlásili z nejasných důvodů. Namísto nich jsme přijali tři nové děti, které o klub samy projevily zájem. Přestože se jednalo o děti s menšími deficity v porovnání s jejich spolužáky, po pár měsících individuální práce své spolužáky doběhly a dále jsme pokračovali společně. Za školní rok děti prošly celým Uspořádáním bodů.

Poslední společný školní rok - 2017/2018 - pokračovalo v klubu 11 dětí, které úspěšně zvládly instrument Urči emoce.

Po třech letech práce pomocí metody FIE a dvou zvládnutých instrumentech děti v klubu nádherně pokročily:

Každý den děti zásluhou FIE metody dělají pokroky. Důkazem toho nejsou jen má pozorování a zkušenosti při práci v klubu, ale i zpětné vazby od učitelů ve škole či od rodičů. Podle jejich slov jsou děti navštěvující klub zdvořilejší, klidnější než jejich spolužáci, mají větší slovní zásobu a na hodinách se více soustředí. Zlepšila se i jejich školní docházka.

Nejdůležitější zpětná vazba však přichází od dětí: Když na vás upřou své velké oči a řeknou, že se jim dnešní klub líbil. Anebo když nechtějí jít z klubu domů a zůstanou sedět na židli ve třídě. Když vám cestou domů vyprávějí své dojmy a pocity z toho, o čem jsme se dnes bavili. Tehdy si řeknete, že s nimi kráčíte tím správným směrem.

FIE metoda je zásluhou správného zprostředkovaného učení k dětem nenásilná. Respektuje úroveň jejich schopností. Učí je samostatnosti. Dává dětem pocítit, že v životě něco znamenají a mohou toho mnoho dokázat, pokud budou samy chtít. Nedovolí jim selhat, najde a podpoří jejich silné stránky, na kterých začne budovat jejich sebevědomí. Vštěpuje jim základy slušného chování. Učí je pracovat s emocemi a přiměřeně se chovat v různých důležitých situacích. Formuje z nich osobnosti, které se postupem času naučí orientovat nejen v sobě samých, ale i v životě. To všechno se děje v příjemné atmosféře a bez nátlaku. Správný přístup zprostředkovatele je k takovýmto dětem laskavý. A takový pocit ve svém životě ve většině případů tyto děti nezažily.