Jak dostat kritické myšlení do výuky?

Před čtyřmi lety jsme se rozhodli začít s tím něco dělat a vytvořit kurz kritického myšlení na Vysoké škole ekonomické, který by tyto nedostatky pomohl kompenzovat. Tady je naše zkušenost. Naším cílem bylo udělat výuku tak, aby studenty připravila na svět, kde mnoho věcí není tak, jak se na první pohled může zdát. Nejen vody v oceánu informací na internetu a v médiích, ale i naše intuice jsou zrádné. U kurzu jsme řešili tři problémy:

Při přípravě kurzu jsem vzpomínal zejména na jednu konkrétní zkoušku, kterou jsem absolvoval během svých vysokoškolských studií. Probíhala totiž tak, že paní profesorka vždy chtěla slyšet jedno konkrétní slovo nebo spojení. Vysvětlení jevů, událostí a jejich souvislostí bylo druhořadé, pokud jste neuhodli ta kouzelná slova. Naznačila, čeho se výraz týká, a když jste se nemohli trefit, napověděla první písmeno nebo počet písmen. Se spolužáky jsme jí říkali Křížovkářka, protože to bylo jako luštit křížovku. Pro absolvování takové zkoušky bylo nutné „nadrtit se“ slovník pojmů a měli jste vyhráno, i když jste vůbec nevěděli, čeho se jednotlivé pojmy týkají. Přesně toto je něco, čemu jsme se chtěli v našem kurzu vyhnout. Místo toho, aby studenti nad látkou přemýšleli a snažili se proniknout do hlubších souvislostí, ji redukují jen na výrazy, které mohou sypat v testech a při zkoušení z rukávu, aby to vypadalo, že učivu rozumějí. Vytrácí se tak kontrola, jestli žáci učivo opravdu chápou, nebo jestli jen skrývají svou neznalost za patřičné pojmy.

Proto v našem kurzu nehodnotíme studenty žádným testem ani zkouškou, které by zkoumaly jejich znalosti pojmů. Místo toho vypracovávají seminární práci na zvolené téma, kterou potom obhajují jak před jedním ze spolužáků, který píše oponenturu, tak před námi vyučujícími. Při obhajobě vždy vycházíme z toho, co studenti napsali, a ptáme se: Jak k tématu přistoupili a došli k závěru? Jak pracovali s informacemi? Kde je získávali? Jaké zahrnuli a jaké odmítli? A u všeho se pořád dokola ptáme PROČ?. Na tuto otázku se zpravidla nejprve pokusí odpovědět něčím, co zaslechli na hodinách, a vyluštit tak křížovku. I když třeba odpověď uhodnou, navážeme otázkou: Co to ale znamená? V tomto duchu pokračujeme, dokud si student buď neuvědomí vlastní nedostatek znalostí, nebo nás nepřesvědčí o pochopení problému tím, že nám svými slovy řekne podstatu věci.

Pojďme klást méně důrazu na pamatování faktů a více se soustředit na schopnost nad problémy a informacemi přemýšlet. Ptejme se zejména na to otřepané Proč? a další otázky typu Co to znamená? apod. Ověřujme, jestli se žáci jen snaží uhodnout křížovku, nebo se opravdu orientují.

Doporučuji zejména příručky slovenského Denníku N pro střední školy (ke stažení online). Výukové programy a materiály má i JSNS.cz nebo Svět médií. Pokud si troufnete na angličtinu, skvělý je dokument Principles of Curiosity, který stihnete pustit i v hodině, a můžete si opět stáhnout materiály, o něž můžete dokument doplnit s praktickou částí.