Návrat dítěte po vážné nemoci do školního kolektivu je výzvou i příležitostí

Dítě vyřazené z třídního kolektivu kvůli závažnému onemocnění se po týdnech strávených v nemocnici či domácím léčení vrací do třídy, která se mezitím proměnila. Ani vyléčené dítě není stejné, zkušenost se závažnou nemocí jej také výrazně ovlivnila. Psychosociální komplikace, jak nazývají odborníci jevy, jako jsou rozvoj psychických obtíží, poruch paměti či učení nebo sociální izolace, patří k častým vedlejším dopadům závažných onemocnění. Někdy je zjevná i fyzická změna dítěte. Žáci s chronickým onemocněním pak mohou tyto situace zažívat opakovaně.

Přehledová studie z roku 2006 profesora Jiřího Mareše z Ústavu sociálního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové nabízí srovnání 9 zahraničních výzkumů prováděných pomocí dotazníku PedsQL – skupina respondentů byla tvořena dětmi a mládeží s vážným onemocněním (například s nádorem mozku, s astmatem nebo revmatickým onemocněním). Ze srovnání vyplývá, že uváděná onemocnění obecně zhoršují kvalitu života žáků a zejména jim komplikují život ve škole.

Vzdělávání dítěte, do jehož života vstoupilo vážné dlouhodobé nebo chronické onemocnění, v ČR upravuje zákon. Problematika spadá pod vzdělávání žáků se zdravotním postižením v rámci školského zákona. Podle Českého statistického úřadu bylo k roku 2018 v české populaci zhruba 117 tisíc dětí do 15 let se zdravotním postižením. Z toho 108 tisíc tvořily děti do 15 let se zdravotním postižením ve školách všeho druhu (publikace ČSÚ 2017, 2018). K pochopení rozměru problému pomůže srovnání se skupinou, na kterou byly zaměřeny integrační programy v posledním období, a tou jsou uprchlíci z Ukrajiny. Dle šetření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR školy vykázaly k 31. březnu 2023 celkem51 tisíc dětí a žáků – uprchlíků z Ukrajiny. Pouhým porovnáním se ukazuje, že skupina žáků navracejících se po léčbě nebo bojujících s chronickou chorobou bude mnohem větší, než by se z praxe pedagogických pracovníků mohlo zdát.

Počet dětí se zdravotním hendikepem v české populaci napovídá, že školy a učitelé se ve své praxi s takovými žáky s největší pravděpodobností setkají. Pro samotné učitele je situace, kdy mají řešit reintegraci žáka, náročná a mnohdy obtížně zmapovatelná. Návrat dítěte po léčbě zpět do třídního kolektivu je velmi citlivou situací jak pro dítě samotné, tak i pro jeho spolužáky a třídního učitele. S vážnými onemocněními bývá spojeno mnoho tabu, která mohou výrazně zkomplikovat reintegraci dítěte zpět do třídního kolektivu. Pro dítě, jeho rodinu, třídní kolektiv i pracovníky školy bývá složité najít optimální způsob komunikace a míru sdílení informací a zážitků.

Britská výzkumná sonda z roku 1999, na kterou poukazuje profesor Mareš, zjistila, že uzdravení žáci nebo žáci se stabilizovaným zdravotním stavem si váží možnosti chodit do školy a velmi se snaží dohnat zpoždění zapříčiněné jejich absencí ve vyučování. Nestačí na to však sami, vždy potřebují pomoc. Obvykle mívají tři hlavní problémy: se zvládnutím rytmu běžného školního života, z něhož „vypadli“, s nevhodnými reakcemi některých učitelů a s nevhodným reagováním některých spolužáků na nemoc nebo její důsledky.

Situace, kdy navracející se dítě nemá účinnou podporu, či je dokonce ohroženo šikanou, zachytí čas od času pomáhající pacientské organizace. Jak upozorňuje profesor Mareš v práci z roku 2022, zahraniční výzkumy ukazují, že nemocným žákům hrozí vyšší riziko šikany (přehledová studie Sentenacové z roku 2012 shrnující poznatky 59 výzkumů uvádí, že častější šikanování zažívaly děti se všemi typy chronického onemocnění).

Metodici prevence a školní psychologové bývají prvními, kteří při reintegraci dítěte po dlouhodobém závažném onemocnění hledají spolu s třídním učitelem optimální způsob jeho znovuzačlenění. V České republice lze nově využít podpory formou unikátního Školního programu organizace . Tento program se zaměřuje na podporu dětí vracejících se z dlouhodobé léčby závažného onemocnění nebo dětí s chronickým onemocněním, jejichž účast na vyučování a fungování v třídním kolektivu daná nemoc zásadním způsobem ovlivňuje či omezuje. „Program je velmi unikátní metodami, na nichž je založen. Konkrétně se jedná o metody zážitkové terapie, růstového myšlení a SolutionFocused koučovací metodu. Složitá životní situace je v rámci programu zpracována jako příležitost a je do něj zapojen celý třídní kolektiv,“ popisuje manažerka školního programu Kateřina Zábojníková. Ve struktuře programu jsou však zabudovány i části věnované nejen pouze rodičům nemocného dítěte, ale hlavně třídnímu učiteli. Cílem Školního programu je pomoci vytvořit a posílit inkluzivní, bezpečné a přátelské třídní společenství, do kterého děti každé ráno přicházejí s radostí.

vznikl v Irsku a na středoevropské podmínky vzdělávání byl adaptován mezinárodní nadací Bátor Tábor v Maďarsku, kde úspěšně probíhá již od roku 2019. Napomáhá vyléčenému nebo chronicky nemocnému dítěti a jeho spolužákům najít k sobě cestu a vybudovat z třídního kolektivu společenství, kde se všichni budou cítit lépe. Spolužáci navíc díky programu namísto předsudků získají pravdivé informace o nemoci, které jsou jim prezentovány přiměřenou formou. Nejedná se o žádnou přednášku, nýbrž o hrami a skupinovými aktivitami propojený ucelený koncept.

Struktura Školního programu se skládá z několika částí – úvodního, přípravného rozhovoru s třídním učitelem, přípravného rozhovoru s rodiči podporovaného žáka, dvou setkání ve třídě a shrnujícího rozhovoru s třídním učitelem. Setkání probíhají se stejnou třídou s odstupem 2–3 týdnů a obě mají rozsah 2 vyučovacích hodin. Děti pomocí řízených her a rozhovorů v malých a velkých skupinách zkoumají témata podpory, přátelství, společných hodnot, uznání a rozvoje společenství. Nedílnou součástí je prostor vyhrazený pro sdílení důležitých informací o konkrétním onemocnění, které zajišťuje programový tým. Program je dobrou příležitostí informovat o formách konkrétní pomoci nebo pozornosti, kterou od třídního kolektivu chronicky nemocné nebo z léčby se navracející dítě potřebuje. Třídní učitel je důležitým partnerem při nastavování konkrétních parametrů programu pro jeho třídu.

Školní program je navržen tak, aby školy a pedagogy nijak dodatečně nezatěžoval. Rozhovory mohou probíhat online a třídní učitel ani jiní pracovníci školy nemusí na program nic připravovat. Veškeré materiály stejně jako dostatek proškolených programových pracovníků zajišťuje poskytovatel programu. Zásadní také je, že podpora formou Školního programu organizace Spolu s odvahou je pro podpořené dítě i jeho školu zcela zdarma.

Podpora reintegrace žáka po návratu z léčby nebo fungování chronicky nemocného dítěte v rámci třídního kolektivu je komplexní, citlivá a náročná problematika. Ze statistik vyplývá, že není výjimka, že se školy a jejich pracovníci s takovou situací setkají. Školní program organizace Spolu s odvahou řeší tuto situaci a může být hlavní součástí reintegračního plánu pro konkrétního žáka. Situace je příležitostí pro zlepšení celkového klimatu v daném třídním kolektivu.

je komunikační značka Nadačního fondu Nadace Bátor Tábor Česká republika, který je součástí mezinárodní nadace Bátor Tábor a mezinárodní sítě Serious Fun Children’s Network. Jsme nezisková organizace podporující rozvoj péče o duševní zdraví, zaměřujeme se zejména na programy zážitkové terapie pro závažně či chronicky nemocné děti a mládež. Našich programů a aktivit se pravidelně účastní nejen děti a mladiství, do jejichž života zasáhlo onkologické onemocnění, ale i pacienti se SMA, cystickou fibrózou, juvenilní artritidou či po transplantaci orgánů. V ČR jsme aktivní od roku 2009, spolupracujeme s významnými lékařskými pracovišti, např. Klinikou dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol. Více na www.spolusodvahou.cz.