Spolupráce školy a rodiny jako prevence předčasných odchodů ze vzdělávání II
Mgr. et Mgr.
Daniela
Büchlerová
socioložka, ve své výzkumné praxi se zaměřuji zejména na kvalitativní výzkum v oblasti chudoby a sociálního začleňování
Předčasné odchody ze vzdělávání, tedy situace, kdy žák opouští vzdělávací systém před dokončením 9. třídy základní školy nebo vypadává ze studia v průběhu střední školy a nedosáhne tak fakticky žádné kvalifikace, jsou závažným problémem s komplexním celospolečenským dopadem (Matoušek, 2019).
V první části našeho příspěvku (
Školní poradenství v praxi
3/2022) jsme představili zahraniční zkušenosti se zvýšením participace rodiny na vzdělávání, v této části se zaměříme na podněty pro české školství.Možnosti kontaktů mezi školou a rodinou
Zatímco domácí zapojení rodičů a podpora utvářením vhodného prostředí je u nás obecně akcentováno a považováno za velmi důležité, angažovanost rodičů v životě školy je zatím spíše opomíjena. V této oblasti chybí v českém – stejně jako například v německém – prostředí tradice a je zde pociťována častá nejistota z obou stran. Zástupci školy se potýkají s nedostatkem ověřených nástrojů a praxe pro zapojení rodičů, rodiče zase se zakořeněným hierarchickým přístupem vzdělávacího systému a nedostatkem zkušeností s občanskou angažovaností v širší komunitě.
Vycházíme-li z premisy, že zásadní součástí prevence školního neúspěchu a předčasného odchodu ze vzdělávání je hlubší zapojení rodin ohrožených žáků do procesu vzdělávání a jejich spoluvytváření školy, popišme základní možnosti školy vedoucí k navázání efektivních kontaktů s rodiči.
Formální kontakty