"Nenávist a předsudky se učíme, nikdo se s nimi nenarodí..."

Vydáno: 8 minut čtení

Tereza Navrátil Šimonová vystudovala bohemistiku v Olomouci. Jako česká míšenka se od dětství potýká s předsudky a projevy rasismu, o čemž napsala knihu Jako liči. Sama se s nadsázkou popisuje jako „na povrchu docela exotická skořápka, uvnitř ale bílá jako právě nastrouhaný kokos“. V knize zkušenosti s českým „milým“ rasismem mapuje a sděluje světu. Povídali jsme si o tom, jaké bylo vyrůstat v českém školství s odlišnou barvou pleti, jak se předsudky v tomto směru u nás vyvíjely a jak s tím jdou ruku v ruce práva žen a kurzy sebeobrany, které sama pořádá.

„Nenávist a předsudky se učíme, nikdo se s nimi nenarodí…“
Oliver
Jahn
Spolupracovník redakce
Kdy tě napadlo poprvé, že by ses ty sama sebeobraně měla věnovat?
Dlouho jsem sledovala Houdkovy na sociálních sítích a moc se mi líbilo, co dělají a jak to dělají. Všechny kurzy ale probíhaly v Praze – a já jsem na ně narazila v době covidu, kdy jsem ještě žila ve Vídni, takže to pro mě nebylo vůbec schůdné. Sledovala jsem ale videa a četla články. Když jsem pak narazila na letní camp, impulzivně jsem se přihlásila. To, že jsem pak navázala intenzivním i