Pokud to dnes ve třídě nebude tak, "jak by mělo", svět se nezboří

Když děláte rozhovor s někým, kdo má svou práci opravdu rád, jde to tak nějak samo. A aniž byste tomu byli kdy přítomni, poznáte, že ji zkrátka dělá dobře. Zuzana Nová, která už více než dvacet let pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra (PAS), je toho jasným příkladem. Když mi popisovala občas nevyhnutelné náročné situace, třeba jak dítě okusuje mrtvého kosa, vyrve regál přimontovaný na šesti hmoždinkách, rukou vysklí dveře nebo do nich udělá hlavou díru, ukončila to větou: „Naprostou většinu situací zvládáme tím, že jsme prostě v pohodě. I když mi srdce buší, zůstanu v klidu, jsem přesvědčena o tom, že to jako tým zvládneme. Pokud děti vidí, že je vše v pořádku, i ony se dostanou snáze do pohody. A to je to nejdůležitější. Myslím si, že české školství je v mnoha případech pořád strašně upjaté. Takhle se to dělá, takhle by to mělo být. No, když to dneska prostě nebude tak, jak by to být mělo, svět se nezboří.“ Kéž by všechny děti s autismem či jiným hendikepem mohly mít takovouto paní učitelku.