Poruchy příjmu potravy ve školním prostředí

19letá studentka střední školy je právě propuštěna ze své první hospitalizace, k níž byla přijata pro závažnou bulimickou symptomatiku trvající více než rok. Během té doby pacientka několikrát denně snědla obrovské množství potravin, které pak zvracela, a zároveň se pokoušela jídlo, které nevyzvrátila, dostat z těla užíváním projímadel ve vysokých dávkách. Přidaly se stavy těžkých rozlad, depresí a pocity ztráty smyslu života. Pacientka popisuje, že zhruba od svých 13 let má problémy s příjmem potravy a cítí se neustále nespokojená se svou postavou. I v období, kdy vážila méně než 40 kilogramů (při výšce 173 cm), měla pocit, že je příliš tlustá, zejména v některých oblastech těla. Tyto oblasti začala nenávidět, až zcela odmítat, zoufale si přála, aby zcela zmizely. Po fázi podvýživy a hladovění se objevilo tajné noční přejídání. To pak během dne kompenzovala hladovkou a nutkavým cvičením až v objemu několika hodin denně.

Během 15. roku života přibrala téměř 30 kg a popisuje, že se naprosto nehlídala v jídle a oddala se přejídání. Stres během přechodu na jinou školu, stěhování a rozchod s prvním dlouhodobým partnerem ji znovu přivedly k hladovění a zaobírání se postavou, kterou chtěla mít znovu jako v době své nejnižší hmotnosti. Během vztahu s druhým partnerem se cítila celkem v pořádku, měla sice nízkou hmotnost, ale netoužila zhubnout. Přejídání se objevovalo zhruba jednou za měsíc, kdy byla sama doma. Pak se náhle začala věnovat zdravé stravě, stala se postupně vegetariánkou, vitariánkou a konzumovala pouze potraviny rostlinného původu v syrovém stavu. Přestávala vlivem únavy a trvalého zabývání se jídlem zvládat studium a postupně od této stravovací strategie upustila. Tím, jak ztratila hranice pro to, co je žádoucí a co naopak jíst nesmí, se naplno propadla do bulimie. Zvracení bylo stále častější a hmotnost stoupala, což podnítilo návrat emočních problémů (hluboké propady nálad, úzkostné stavy). Po roce neúspěšných pokusů zvládnout situaci v domácím prostředí se rozhodla pro pobyt ve specializovaném centru pro léčbu PPP. Po dvouměsíční hospitalizaci se vrací do běžného života a pokračuje v individuální psychoterapii. Jak se budou dále její obtíže vyvíjet, je nejasné, avšak nadějné vzhledem k tomu, že šlo o první zkušenost s léčbou PPP.