Radek k nám přišel z jiné běžné základní školy, kde mu v první třídě dvakrát zavolali záchranku a po třetím afektu řekli rodičům, že škola za stávajících podmínek není schopna vzdělávat jejich dítě. Zbytek první třídy se tedy vzdělával individuálně doma s maminkou. Před koncem roku rodiče požádali o přestup do naší školy. Připravili jsme se na jeho vstup do 2. třídy na základě doporučení z poradenského zařízení intenzivním školením na téma, jak je vhodné pracovat s dětmi s ADHD, které se projevují velmi náročným chováním. I přes všechny přípravy učitelů a uskutečnění informační schůzky pro rodiče dané třídy způsobil příchod Radka náraz tak velký, že během prvních dvou týdnů odešly tři děti z této třídy na jinou školu. Dnes je Radek ve třídě plně integrován a pracuje bez větších problémů (je v 5. ročníku). Co se dělo mezitím, si přečtěte v dalším dílu našeho seriálu Příběhů (ze) Solidarity.
Příběhy (ze) Solidarity. Příběh Radka
Vydáno:
13 minut čtení
Příběhy (ze) Solidarity
Příběh Radka
Mgr.
Karin
Marques
Ph.D.
ředitelka
Viktoria
Markautsová
asistentka pedagoga v ZŠ
Třída, do níž Radek nastoupil, se formovala za předchozího vedení školy. Třídy byly rozděleny podle zájmu rodičů o výuku matematiky metodou Hejného. Vznikly tak více méně elitní třídy s dětmi z podnětného prostředí a fungujících rodin. Do zbylé třídy byly zařazeny převážně děti s nějakými speciálními vzdělávacími potřebami nebo děti s odlišným mateřským jazykem. Byl tu chlapec s dysgrafií, dysortografií a dyslexií, s výraznými projevy neklidu a s výkyvy pozornosti, další žák s dyslexií, dysortografií a s velmi pomalým tempem práce. Těmto dětem poradna diagnostikovala závažnější poruchy učení nebo chování. Bylo zde však mnoho dalších dětí, kte