Přinášíme vám další díl seriálu o dětech, které začaly svoji životní dráhu rovnou s nějakou náloží komplikací. Ať už jim zátěž přinesly okolnosti a prostředí, do kterého se narodily, nebo nějaký vrozený handicap, musejí od počátku bojovat o své místo na světě.
Příběhy (ze) Solidarity
Mgr.
Karin
Marques
Ph.D.
ředitelka ZŠ Solidarita, Praha 10
Bc.
Ellen
Pražáková
učitelka,
Některé děti mají štěstí trochu víc, některé spíš méně. Když jim je šest, je tu škola. A školy se dělí na dva druhy: jedny se těchto dětí zbavují, druhé se je snaží naučit milovat. Vím to, protože ty školy znám, jak ty první, tak ty druhé. Kolik je kterých, nevím. Ty první neodsuzuji. Možná si neví rady, cítí se bezmocně, jsou na hranici svých možností. Možná potřebují pomocnou ruku, překonat strach či najít motivaci. V těch druhých znají mnoho příběhů velmi podobných těm, které vám představíme v tomto seriálu.
Příběh Lukáše
Chlapec opakovaně selhávající v běžných sociálních interakcích mezi dětmi, s nulovou empatií, téměř nulovým respektem k autoritám, který trávil svůj život převážně na ulici. Identifikovali jsme u něj poruchu attachmentu (vztahové vazby) a po pěti letech úmorné práce a metody laskavé důslednosti ho předali do péče specializovanému zařízení. Jak to všechno bylo? A kde jsou hranice inkluze v našich podmínkách?
Lukáš k nám nastoupil do 1. třídy jako dítě z naší spádové oblasti. V té době byl v péči matky, která ovšem byla drogově závislá. Lukáš měl od počátku problémy v kontaktech s dětmi. Neuměl si normálně hrát, nezvládal běžné sociální kontakty s vrstevníky, neustále je pošťuchoval, něco jim bral, nadával jim či je jinak provokoval. Zpočátku se jeho třídní učitelka snažila o kontakt s matkou, ale bylo to vysilující, protože ob