Přínos přístupu zaměřeného na člověka nejen ve škole

Rogersovský přístup představuje „v první řadě způsob bytí (a way of being), který nachází svůj výraz v postojích a způsobech jednání, tvořících klima podporující růst. Je to spíše základní filosofie než technika nebo metoda. Žije­li se touto filosofií, pomáhá člověku v rozvoji jeho vlastní kapacity. Je­li tato filosofie prožívána, stimuluje také konstruktivní proměny v druhých. Dává člověku sílu a naše zkušenosti ukazují, že je­li tato síla pociťována, směruje vývoj k osobním a sociálním změnám. (…) Jedinečnost přístupu zaměřeného na člověka tkví v tom, že jeho těžištěm je více proces vztahu než problémy nebo vnitřní konflikty“.¹⁾

Pokud máme příležitost o sobě přemýšlet, poznat a projevit své silné i slabé stránky a zároveň dostáváme od okolí zprávu, že jsme v pořádku tak, jak jsme, vzniká prostor pro zlepšování. Některé limity se díky tomuto přístupu daří překonat a ty, které zůstanou, je možné se naučit kompenzovat. Jako nejdůležitější vnímáme podporu vlastní osobnosti dítěte, zajímají nás jeho vlastní postoje, zájmy, názory a náhled na svět. Děti s handicapem mnohdy nejsou školsky úspěšné. Učitel tak někdy může mít sklon zapomínat, že takové dítě má i své silné stránky. K zaměření pozornosti učitele na silné stránky dítěte může sloužit tzv. profil na jednu stránku. Profilem na jednu stránku získáme list velikosti A4, který přináší pohled na člověka (dítě) jeho očima, očima jeho rodičů, blízkých, odborníků, kteří o něj pečují, spolužáků a kamarádů. Profil obsahuje informace o tom, v čem dítě vyniká, jaké jsou jeho schopnosti, záliby a koníčky, zároveň také informuje o všem, co je pro žáka důležité, v čem a jakým způsobem je možné ho podpořit. Je také vodítkem pro stanovení konkrétních cílů rozvoje a efektivních metod práce se žákem.

Při tvorbě profilu na jednu stránku se ukázalo, že stěžejní je role facilitátora. V procesu tvorby je důležité vést jednotlivé účastníky ke konkrétním formulacím výpovědí o žákovi. Tvorby profilu se v Jedličkově ústavu a škole kromě facilitátora účastní žák, jeho rodič, učitel/ka, asitent/ka pedagoga, ergoterapeut/ka, vychovatel/ka a fyzioterapeut/ka. Vhodná je také účast dětí, se kterými má žák navázaný pozitivní vztah. Během tvorby profilu facilitátor všechny vyslovené informace zapisuje na tabuli. Zápis všichni společně průběžně procházíme a se žákem se utvrzujeme v tom, že uvedeným formulacím rozumí a také souhlasí s jejich uvedením v profilu. Díky procesu tvorby profilu vzniká prostor pro intenzivnější komunikaci nejen mezi jednotlivými odborníky, kteří o dítě pečují, ale také mezi odborníky a jeho rodinou. Rodič má možnost se lépe poznat s jednotlivými členy školního týmu, který se o dítě stará, a naopak. Znamená to pro něj, že se stává součástí týmu, se kterým má společný cíl – zajistit maximální možný rozvoj dítěte. Také přítomnost žáka a jeho aktivní účast (někdy se určitým informacím zasměje, jindy nesouhlasí, někdy je doplní) na jeho profilu mu dává příležitost vyjádřit se k vlastním představám o sobě samém a formulovat postřehy o svých potřebách.

Pro žáka je vytvořeno respektující prostředí, kde je vnímán jako partner a může se aktivně podílet na svém vlastním rozvoji. To může pozitivně ovlivnit jeho vnitřní motivaci k učení. V JÚŠ tvoříme profil zejména pro využití ve školním prostředí, společně procházíme jednotlivými okruhy informací stanovených v profilu. Facilitátor oslovením vybízí konkrétní zúčastněné, aby se k danému okruhu vyjádřili, a snaží se, aby se ke všem okruhům vyjadřoval i žák. Je nezbytné, aby žák věděl, na čem pracujeme a k čemu bude profil sloužit. Informace uváděné v profilu vycházejí z následujících otázek pro žáka: Čeho si na sobě ceníš? Co na tobě obdivují druzí? Co ti jde? Co tě dobře naladí? Co rád děláš? Co tě rozladí? Čemu se vyhnout? Co je obtížné? Kdy potřebuješ podporu? Jak tě podpořit? Jak vypadá ta pravá podpora pro tebe?

Ptáme se slovy, kterým dítě rozumí. K získání informací využíváme konkrétní situace a příklady. Při aktivním zapojování žáka do utváření profilu volíme formu komunikace tak, aby odpovídala jeho schopnostem a možnostem. Používáme pro žáka známá slova, vyhýbáme se odborným termínům a složitým formulacím. Pokud například dítě nosí naslouchadla, je důležité zvolit odpovídající sílu hlasu, přiměřenou artikulaci a hlasovou intonaci. Vždy je nutné se ujistit, zda dítě otázce rozumí, pro ověření porozumě ní používáme otevřených otázek vyžadujících víceslovnou odpověď (nikoliv ano–ne). V závěru celý profil s dítětem projdeme a tím zajistíme dvě důležitá kritéria použití profilu: Prvním je, že dítě uvedeným informacím rozumí, druhé, že s nimi souhlasí.

V případě, že ve třídě panuje bezpečné klima a žáci mají mezi s sebou pozitivní vztahy, přizveme k tvorbě profilu i spolužáky. Pohled na žáka může být obohacen o pohled kamarádů a ti mají možnost zase o něco lépe poznat potřeby svého spolužáka. To dává příležitost podpořit rozvoj sociálních kompetencí všech zúčastněných.

Na tvorbu profilu na jednu stránku máme pozitivní zpětnou vazbu. Tým pracovníků školy si může ujasnit či potvrdit dosavadní informace týkající se spolupráce se žákem. Někteří se dozvědí důležité informace, které jim dříve chyběly. Pro rodiče to pak zpravidla bývá zajímavé setkání a zkušenost, která ukazuje, že jejich dítě má okolo sebe tým lidí, kterým na něm skutečně záleží. Tyto zkušenosti nás podporují v přesvědčení, že je profil, a zejména způsob jeho zpracování, velmi užitečným nástrojem. Je bezesporu přínosem, pokud se profil zpracovává pro všechny žáky ve třídě školy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona. Někteří pedagogové mimo JÚŠ profil vyzkoušeli u dětí bez postižení jako podpůrný nástroj při přechodu mezi mateřskou a základní školou. I zde se jeho využití ukázalo jako velmi přínosné.

Další metodou vycházející z filozofie přístupu orientovaného na člověka je videotrénink interakcí (VTI). Každá schopnost či dovednost se skládá z několika dílčích schopností – např. schopnost vyřídit vzkaz v sobě zahrnuje schopnost porozumět obsahu sdělení, zapamatovat si jej a předat informaci v podobě, která nemění jeho význam. Když konkrétní schopnost rozčleníme na jednotlivé dílčí schopnosti či fáze, snadněji identifikujeme kritické místo, ve kterém nastává problém. Když přesně identifikujeme problém, můžeme dítěti nabídnout funkční způsob jeho překonání. Pokud má kupř. potíže při zapamatování sděleného, budeme u něj podporovat rozvoj sluchového rozlišování a paměti a současně mu nabídneme vhodnou formu kompenzace, např. umožníme zapsat informaci či ji poskytneme v tištěné podobě. K identifikaci zdroje problému může být velmi užitečné využít právě VTI.

Metoda VTI vznikla v 80. letech 20. století v Nizozemsku. Zaměřuje se na intervenci v oblasti komunikace a sociální interakce. Videotrenér zde není ten, kdo radí, ale ten, kdo provází klienta konkrétní situací a návodnými otázkami ho vede k rozpoznávání jednotlivých komunikačních vzorců. Tím se klient (žák, učitel) učí pojmenovávat vlastní pocity v konkrétní situaci a vědomě v komunikaci používat osvědčené strategie. Cílem je tedy zvědomit a posílit funkční prvky v komunikaci.

Pracuje se čtyřmi klastry (úrovněmi) komunikačních vzorců, které mají svoji posloupnost. Na začátku každé intervence je důležité formulovat zakázku tak, aby videotrenér i klient znali cíl budoucí spolupráce. Dále se musejí domluvit na prvním natáčení, které trvá 5 až 10 minut. Tento čas je dostačující k tomu, aby videotrenér na základě mikroanalýzy záznamu zachytil a rozpoznal základní komunikační vzorce klienta. Ze záznamu využije dvě až tři sekvence pro zpětnovazebný rozhovor s klientem. Tyto sekvence slouží k tomu, aby se klien tučil (trénoval) rozpoznávat jednotlivé komunikační prvky. Videotrenér předkládá pozitivní interakce s vědomím potřeby klienta být úspěšný a efektivní. Po tomto rozhovoru následují minimálně další dvě natáčení, která posilují klienta v komunikačních dovednostech. Klient při každém zpětnovazebném rozhovoru nad pořízeným záznamem trénuje nabyté komunikační dovednosti.

Metoda VTI umožňuje zprostředkovat zkušenost pojmenováním a popisem toho, jak se klient vnímá, co cítí a jaké má potřeby. Přirozeně vede klienty ke schopnosti vnímat a konkrétně popisovat nejen své vlastní potřeby a prožívání, ale také potřeby a pocity druhých. Pedagog, který komunikuje vědomě, vytváří klima k nácviku respektující komunikace. Aby mohl VTI efektivně využít, je třeba, aby k tomu byl i osobnostně naladěný. Zároveň musí umět zkušenost nabytou při analýze VTI využít ve své další práci. Nezastupitelná je i podpora vedení školy, vstřícné klima a otevřenost k tomuto způsobu práce. Bez ochoty vedení školy i spolupracovníků z řad učitelů není možné metody vycházející z přístupu orientovaného na člověka účinně realizovat.

Využívání VTI v JÚŠ bylo přínosem mimo jiné pro naši spolupráci s pedagogy přípravné a 1. třídy, neboť mohli využít záznamy jako zpětnou vazbu ke své práci. Záznamy jim umožnily rozpoznat vlastní komunikační styly a styly jednání, které ovlivňují kvalitu výuky. To znamená, že lépe a v kratším čase poznali, čím vším utvářejí atmosféru ve třídě.

Příkladem může být paní učitelka, která nás oslovila se zájmem pracovat pomocí VTI právě v době, kdy začala působit u dětí v 1. třídě. Její zakázka nebyla konkrétní, chtěla jednoduše více porozumět dětem, které se sešly v její třídě. Měla informace o jejich zdravotním stavu a z toho plynoucích omezeních, věděla, jak vypadá jejich rodinné zázemí. Přizvala si ke spolupráci asistentku pedagoga, kterou dobře znala a se kterou se domlouvala na jednotném způsobu práce. Rodiče byli seznámeni s využíváním této metody, se kterou souhlasili.

Jednotlivé sekvence ze záznamů jsme použily k tomu, aby učitelka rozpoznávala své komunikační vzorce – jak na děti reaguje, zda děti rozumějí jejím instrukcím, kdy jsou pozorné, jak dlouho jsou schopné zůstat plně soustředěné, jaké vztahy mají mezi s sebou, jak funguje skupinová práce, kterému dítěti se lépe pracuje ve skupině, kterému naopak vyhovuje individuální přístup aj. S těmito a dalšími informacemi měla učitelka možnost pracovat společně s asistentkou pedagoga. Díky zaznamenaným údajům obě získaly kompetence k práci s konkrétními dětmi. Záznamy se také využívaly při setkávání s rodiči žáků. Při těchto konzultacích jsme měly možnost ukázat, jak dítě ve třídě pracuje, jak se adaptuje na nové školní prostředí, a zároveň jsme mohly získat informace z rodinného prostředí dítěte. Díky tomu vznikala cenná vzájemná spolupráce mezi školou a rodinou.

Pozice videotrenéra v JÚŠ je specifická v tom, že pracuje se zakázkou, která přesahuje běžně zavedený způsob práce. Mnohé spolupráce se prolínají celým školním rokem. Na základě rozborů jednotlivých záznamů se také cíle zakázky průběžně modifikují.

Praxe i výzkum nám ukazují, že ve vzdělávání mají sociální dovednosti stejnou důležitost jako získávání vědomostí vázané na jednotlivé předměty, ne­li větší, a to zvláště u člověka s omezením hybnosti, který je vždy do určité míry odkázaný na podporu a pomoc druhé osoby. Míra potřeby podpory vychází ze závažnosti omezení člověka. Kvalita jeho života je v takovém případě poměrně výrazně závislá na úrovni jeho komunikačních schopností. V cíleném rozvoji sociálních a komunikačních dovedností u dětí s tělesným postižením (ale zdaleka ne jen u nich) má VTI nezastupitelné místo.

Videotrénink interakcí a profil na jednu stránku jsou nástroji, jejichž přínos jsme i díky své dlouholeté spolupráci měly možnost intenzivně poznat. Oba tyto nástroje vycházejí z přístupu zaměřeného na člověka. Umožňují nám neustále si připomínat, že žák, ať má jakákoliv specifika, je především lidskou bytostí, která je unikátní, má své potřeby, směřování, přání, dary a limity, což naplňuje principy respektujícího přístupu.

Respektující přístup dává dětem možnost vyrůst s vědomím vlastní jedinečnosti a přínosu pro ostatní, které nejsou podmíněny pouze výkonem. Dítě získá zkušenost, že pokud zná a přijme své potřeby a umí je efektivně komunikovat s okolím, obohatí nejen sebe, ale i komunitu, ve které žije.

Naše pracoviště se věnuje klientům s tělesným a kombinovaným postižením. Cílem naší práce je zmapovat oblasti podpory a nastavit jejich míru tak, aby umožnila žákovi maximálně využít jeho potenciál ke vzdělávání. Současně s tím poskytujeme metodickou podporu učitelům a asistentům pedagoga a jsme také v úzkém kontaktu s rodinami žáků s tělesným a kombinovaným postižením. Profil na jednu stránku a VTI nám umožňují nejen naladit se na dítě a jeho potřeby, ale také navázat vztah s rodiči dítěte. Tím vzniká příležitost vytvářet novou zkušenost, kde odborník není autorita, ale průvodce, který pomáhá rodině uvědomit si potřeby dítěte a postupy, které umožňují překonávat konkrétní problémy. Díky nástrojům vycházejícím z přístupu zaměřeného na člověka se odborník snáze může stát partnerem v diskusi o tom, co je pro dítě přínosné.