Reuven Feuerstein

Reuven Feuerstein se narodil v Rumunsku v tradiční židovské rodině a jeho víra měla nemalý vliv na jeho práci. Na jedné ze svých životních křižovatek se dokonce rozhodoval, zda se ve svém profesním životě bude věnovat judaistice, hudbě nebo psychologii. Naštěstí pro nás zvolil cestu psychologie, na níž se potkal s takovými osobnostmi, jako byli Jean Piaget, André Rey, Carl Gustav Jung, Bärbel Inhelderová a mnozí další. Ti všichni byli jeho učiteli, jejich přístupy posléze zapůsobily na jeho vlastní teorie – ať už ve smyslu rozpracování jejich myšlenek, nebo ve smyslu diskutování až nesouhlasu s jejich odbornými postoji.

Mezi nemalé životní mezníky patřila také zkušenost druhé světové války, během níž R. Feuerstein nejen pracoval jako zahradník a pěstitel, ale především se aktivně angažoval na záchraně lidských životů, musel se skrývat před nacisty a shodou dobrých náhod a za podpory řady dalších lidí se mu na sklonku války podařilo uprchnout z Evropy do oblasti Palestiny, v níž vznikal nový stát Izrael. Díky svému studiu i práci se do Evropy stále vracel, Izraeli však zůstal věrný. Zde založil svůj odborný institut (v současné době nazývaný Feuersteinův institut), ale i mnohočlennou rodinu.

Na jeho práci ve velké míře zapůsobila zkušenost s dětmi uprchlíků, s dětmi, jež přežily holocaust, jež mnohdy přišly do Izraele bez rodiny a bez zázemí, vykořeněné z celého svého dosavadního života. On sám vzpomínal na podobný zážitek, jakému musely tyto děti opakovaně čelit, když se za dobu svého pobytu v kibucu měl účastnit „schůze“ všech tamních obyvatel, jejímž cílem bylo naplánovat aktivity kibucu na následujících několik let. Po všech válečných zážitcích si náhle uvědomil, že nemá motivaci plánovat budoucnost, neumí si ji představit. A v tomto okamžiku si současně uvědomil, jak je bláhové po dětech, s nimiž se potkával, chtít, aby se učily a rozvíjely, když nezískají nejprve zkušenost, že mají otevřenou budoucnost, že patří do určité kultury, že znají minulé generace, znovu rozumí světu kolem sebe. Možná právě proto R. Feuerstein vždy velmi zdůrazňoval význam zprostředkování mezi generacemi.

Jeho práce byla sice z počátku spojena s dětmi, ale postupně byla využívána pro všechny věkové kategorie. Nástroje, které R. Feuerestein vyvinul (za nejvýznamnější jsou pokládány diagnostická baterie nazvaná a Intervenční metoda instrumentální obohacování), pomohly lidem s poškozením mozku, po operacích, úrazech, nehodách, zraněným vojákům, jedincům s různými kognitivními deficity, vývojovými poruchami, ale také těm, které bychom označili za kulturně deprivované, uprchlíkům, imigrantům a mnoha a mnoha dalším. A co za tím vším stojí? Za klíčové jsou pokládány teorie kognitivní strukturální modifikovatelnosti a teorie zkušenosti zprostředkovaného učení. Ve zkratce lze říci, že obě kladou důraz na možnost změny a význam interakce mezi učitelem a žákem. Feuerstein vždy věřil, že poznávání není stav, ale proces, který lze měnit, zdokonalovat, rozvíjet, obohacovat, a to v kterémkoli věku a bez ohledu na stávající okolnosti. Jeho víra, že nic není definitivně dáno, byla patrná z veškeré jeho práce, ale také v jeho přístupu ke klientům. Díky tomuto hlubokému přesvědčení společně s propracovanými psychologickými teoriemi (kromě výše zmíněných k nim také patří teorie deficitních kognitivních funkcí či teorie kognitivní mapy) a intenzivní klinickou prací dokázal pomoci i jedincům, jejichž stav další odborníci pokládali za neměnný a sdělovali rodinám jen ty nejhorší prognózy.

Feuerstein říkal, že mezi zásadní bariéry kognitivního rozvoje patří přehnaná víra v etiologii poruch a postižení (až příliš se zaobíráme tím, co obtíže způsobilo), zbytečné přesvědčení o kritických periodách ve vývoji (není pravda, že se můžeme určité věci naučit pouze ve specifickém věku) a nadměrný důraz na závažnost podmínek, v nichž se jedinec aktuálně nachází (jinými slovy, nevěříme, že můžeme v práci s ním uspět, a předčasně se vzdáváme). Jeho přístup s tímto vším polemizoval, což je výstižně vyjádřeno také v motu tohoto článku, jež je převzato z názvu jedné z řady jeho odborných publikací.

Profesor Reuven Feuerstein bude bezpochyby chybět všem těm, kteří ho znali, spolupracovali s ním či byli jeho prací ovlivněni a jeho přístup využívali. Jeho osobní i odborný život byl nesmírně bohatý, obdivuhodný a inspirativní. V roce 2012 byl za svou celoživotní práci navržen na Nobelovu cenu míru. Kéž by všichni, kdo využívají jeho teorie i praktické metody, byli také tak otevření, vstřícní, obohacující vůči svým klientům a současně důslední ve svém přesvědčení, že změna je vždy možná.