Rozhodl jsem se, že nechci být oběť - škola má být pro dítě bezpečné prostředí

Vydáno: 12 minut čtení

Příběh Tomáše Papršteina se neposlouchá lehce – jako malý kluk přišel o matku a byl dlouhodobě sexuálně zneužívaný svým třídním učitelem na základní škole. Skrze svůj příběh se teď ale snaží pomáhat. Snaží se vytvořit bezpečný prostor, kde se o sexuálním zneužívání bude více mluvit. Informovanost a otevřená debata jsou podle něho nejlepší prevencí. Jak se mu podařilo trauma překonat, čemu všemu se dnes věnuje a o čem je jeho nová kniha? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Rozhodl jsem se, že nechci být oběť – škola má být pro dítě bezpečné prostředí
Oliver
Jahn
Spolupracovník redakce Řízení školy.
Váš příběh s člověkem zamává i po letech, které uplynuly od doby, kdy se vám přihodil. Vy jste ale o něm schopný mluvit otevřeně, s citem, a ještě vést osvětu. Za kolik procent z vašeho dnešního já může terapie?
Řekl bych tak za 50 %. Další velkou část přikládám nějakému osobnostnímu nastavení, nikdy jsem neměl problém o svém příběhu mluvit, jen musel nastat ten pravý čas. A také jsem potřeboval mít vedle sebe člověka, který mě nebude soudit, bude mi oporou, což je teď má žena.
Kdy a jak jste se k terapii dostal poprvé?
Na první terapii jsem se dostal až dlouho po celkovém vyšetřování. V mém případě jsem bohužel nemohl mít terapii dříve, aby nebyl ovlivněn průběh vyšetřování.
Měl jste i mezi odborníky někdy