Sexuální orientace a genderová identita ve školách

Ať je postoj vyučujících jakýkoliv, představují LGBT+ témata oblast, na kterou školy musí reagovat. A musí se rozhodnout, jak se k ní postaví. Pro uvědomění si vlastních pozic a možností často pomáhá podívat se na to, kde stojí a co říkají ostatní. Můžeme se proti nim vymezit, nebo se od nich můžeme inspirovat. Věříme proto, že pro vás může být užitečné seznámit se s hlavními výsledky výzkumu OUT, který se zabýval zkušenostmi různých aktérských skupin s tématy sexuality a genderu v českých základních a středních školách.

Výzkum realizovala katedra psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy za finanční podpory ESF programu Horizon 2020. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké je postavení LGBT+ studujících na českých školách a jak jsou LGBT+ témata zahrnuta do výuky. Hlavní výzkumnou otázkou bylo: Jak současné střední a základní školy reagují na LGBT+ studující a LGBT+ témata? Výzkum probíhal ve třech krocích: 1) rozbor dosavadního poznání z českých a zahraničních výzkumů, 2) kvalitativní studie zaměřená na osobní zkušenosti různých aktérských skupin, tj. studujících, vyučujících a školních poradenských pracovišť, 3) kvantitativní dotazníkové šetření zaměřené na zjištění postojů a zkušeností vyučujících.

Kvalitativní studie byla realizována skupinovými a individuálními rozhovory. Proběhly dvě fokusní skupiny s následujícími aktéry: studující středních škol; LGBT+ studující středních škol; vyučující středních a základních škol; LGBT+ vyučující středních a základních škol; školní psychologové a psycholožky středních a základních škol; studující pedagogických fakult (budoucí vyučující). Fokusní skupiny měly rozsah 3 až 8 členů a trvaly 90–120 minut. Fokusní skupiny byly doplněny individuálními rozhovory s LGBT+ studujícími (10 osob) a LGBT+ vyučujícími (10 osob).

Kvantitativní studie byla tvořena online dotazníkem, který ověřoval a doplňoval výsledky předchozí části a jehož vyplnění trvalo přibližně 20 minut. Kompletní odpovědi byly získány od 602 vyučujících, z nichž zhruba polovina působila na středních školách (21 % na gymnáziích, 18 % na SOŠ a7 % na SOU a OU), druhá polovina v základních školách, především na 2. stupni.

Téma se ukázalo vysoce , protože pouze 5 % zúčastněných vyučujících uvedlo, že v jejich škole nestudují žádní LGBT+ žáci a žákyně. Naopak 40 % vyučujících působí ve školách, kde jsou studující otevřeně se hlásící ke své menšinové sexuální orientaci (homosexualita, bisexualita) a menšinové genderové identitě (transgender, nebinární). Dalších 29 % vyučujících je přesvědčeno, že ve škole studují mladí lidé, kteří zřejmě k LGBT+ přináleží, byť to ještě otevřeně nesdělili. Zbývajících 26 % si není jisto a nedokáže situaci posoudit. Můžeme tedy shrnout, že více než 2/3 vyučujících při kontaktu se studujícími uvažuje o jejich případné přináležitosti k LGBT+ menšině. Zbývající třetina o tom sice nutně neuvažuje, ale přesto je pravděpodobné, že v řadách jejích studujících se mladí LGBT+ nacházejí.

Téměř všichni zúčastnění vyučující jsou přesvědčeni, že jejich škola je dostatečně otevřená a respektující (94 %). A zároveň i stejně bezpečná pro LGBT+ studující jako pro všechny ostatní (90 %). Navzdory tomu však jen podle10 % zúčastněných působí v jejich školách většinově vyučující, kteří cítí zodpovědnost za to, aby škola poskytovala stejně dobré podmínky všem studujícím včetně těch LGBT+. Dokonce i mezi zúčastněnými vyučujícími byli takoví, kteří se vyjadřovali o LGBT+ žácích a žákyních odmítavě. Krajním případem byl výrok učitel: „Jsem homofob a jsem na to hrdý.“

Nahlíženo z učitelské perspektivy panuje ve školách celkově spíše rezistence až odmítání LGBT+ témat. Podle 80 % zúčastněných vyučujících se jejich kolegové a kolegyně vyhýbají všemu, co souvisí s LGBT+ tematikou. Důvodem může být i to, že vnímají nedostatek podpory od vedení – až 75 % vyučujících uvedlo, že myšlenku věnovat se LGBT+ tématům vedení školy nepodporuje, či to přímo neumožňuje. Tato skutečnost je důležitá pro konkrétní vyučující, kteří v daných školách necítí podporu a zastání v případě eventuálního konfliktu. Současně je to významné pro školu jako celek, neboť učitelský sbor při negativním či nejasném postoji vedení nevystupuje v tématu jednotně (tzv. netáhne za jeden provaz), což má neblahé dopady na studující a jejich nízký pocit orientace i bezpečí ve škole.

LGBT+ témata souvisí s genderem a sexualitou. Z výzkumu vyplynulo, že většina zúčastněných vyučujících nepovažuje za důležité věnovat se ve škole tématům souvisejícím se sexualitou. Současně až 1/2 vyučujících považuje sexuální orientaci za soukromé téma, které nepatří do školy. Není proto překvapující, že velká část z nich pak ani o těchto tématech ve výuce nehovoří. Například 31 % vyučujících se ve svých aktivitách se studujícími zcela vyhýbá otázkám, které souvisí s představami o ženách a mužích a vztahy mezi nimi, 24 % se nedotýká stereotypů vázaných na pohlaví, gender a sexualitu, 23 % neřeší témata spojená se sexualitou a sexuálním chováním atd. A to přitom většina vyučujících zastává pozici třídních, takže by měli se studujícími hovořit mimo jiné o otázkách významných pro jejich dospívání a pro vztahy ve smíšeném kolektivu, kterými jistě gender a sexualita jsou.

Důvodem, proč se vyučující ve své výuce nevěnují genderu a sexualitě, je obsahová vzdálenost vyučovaného předmětu (69 %). Že tomu ale tak být nemusí, zdůraznila například učitelka Dana: „Bohužel, v hodinách češtiny se na rozdíl od jiných předmětů nemohu dostatečně věnovat tématům tolerance či sexuální výchovy. I přesto se snažím tato témata (týkající se i patologických jevů) otevírat, obzvláště ve třídách, kde intuitivně tuším, že je to nutné.“

Napříč všemi předměty nutně probíhá širší pedagogická komunikace, která velmi často implicitně obsahuje rovinu žákovské identity a vztahů, v nichž mohou hrát významnou úlohu genderové role a sexuální či romantická atraktivita. Zároveň velká část vyučujících působí současně jako třídní učitel či učitelka a v rámci této role se nezbytně objevují otázky budování identity, sexuálního dospívání nebo genderových norem. Proč se ani v takovém případě vyučující těmto tématům nevěnují, je do velké míry způsobeno jejich nejistotou. Ta vyplývá z různých zdrojů: 33 % vyučujících vnímá, že ve školství nepanuje shoda na tom, jak témata sexuality a genderu zahrnout do výuky; 45 % vyučujících neví, jak do výuky LGBT+ témata začlenit a chybí jim dostatečné znalosti a dovednosti. Dohledat si informace přitom nebývá takový problém, takže to hlavní, co vyučující žádají, je posílit své dovednosti, jakým způsobem o tématech komunikovat, jak pracovat přímo s LGBT+ studujícími a také se třídami, kam tito studující dochází. Například jedna učitelka formulovala svá očekávání takto: „Jak na takové děti reagovat, jak takové téma představit dětem, jak s tématem pracovat v hodinách, jak představit takové dítě spolužákům.“

Silným zdrojem učitelských pochybností je nedůvěra v to, proč se studující hlásí k menšinové genderové identitě a sexuální orientaci. Až 80 % vyučujících se domnívá, že patřit k LGBT+ komunitě je mezi studenty a studentkami jejich školy populární a že jde o módu. Z toho pak vyplývá obava, že akceptací ze strany školy mohou být takoví studující posilováni na životní cestě, která není jejich skutečnou. Ti vyučující, kteří mají zároveň dojem, že o LGBT+ tématech nemají dostatek poznatků, jsou představou o módnosti ještě více znejišťováni.

Diskurz módy ve vyučujících posiluje nedůvěru, a tedy i neochotu dávat LGBT+ studujícím podporu. Pokud vyučující považují minoritní sexuální orientaci a genderovou identitu za výsledek módních trendů, neberou potřeby takových studujících vážně (bagatelizují je jako něco, co je pózou a samo odezní) nebo se obávají, aby jejich „neautentickou“ identitu nepotvrzovali, protože by tím komplikovali jejich další osobnostní vývoj.

V obou případech je pro studující zraňující, když k nim vyučující přistupují tak, že být LGBT+ je především módní trend. V takových případech může narůstat ve studujících pocit, že škola není místem pro ně – nerozumí jim a nemohou v ní čekat přijetí. Proto se pak uzavírají, nebo se naopak projevují konfliktně. I jedna z respondentek upozorňuje na to, jak náročné životní období může provázet tzv. coming out a že znevažování může zasáhnout dospívající ve velmi citlivé fázi: „Lidi, kteří coming outem neprošli, si nedokáží ani představit, jaké to je. Myslím si, že by bylo třeba jim to alespoň trošku přiblížit.“

Opakem znevažujícího narativu „módnosti“ je, když vyučující vnímají projevy studujících v daném momentu jako autentické, nezlehčují je, ale současně chápou, že se během dospívání mohou dále vyvíjet. V rozhovorech někteří vyučující hovořili o genderové a sexuální rozmanitosti studujících jako o současném trendu, nad kterým se není nutné pohoršovat. Přisuzují ho větší míře otevřenosti a tolerance ve společnosti, ale i v samotných školách: „Na základce už vnímám, že tam už oni mezi sebou mají trošku setřený ty hranice toho, jestli je na holky nebo na kluky, prostě je takový, jaký je, a vlastně se ještě rozhoduje nebo objevuje v sobě a tak.“

Realitou škol je, že třídy jsou velmi rozmanité a zahrnují celé spektrum postojů, od identifikace s LGBT+ přes blízké osoby takto identifikovaných studujících po ty, co téma nezajímá, nebo je dokonce vnímají negativně, ať už z politických, či náboženských důvodů. Aby škola fungovala, nejde o to dát prostor jedné skupině studujících, ale podpořit bezpečí a vzájemnost ve vnitřně rozmanité třídě a pracovat na tom, aby rozdíly byly obohacující a ne zraňující.

Výzkum ukázal, že většina vyučujících má snahu být svým studujícím oporou a rozvíjet jejich potenciál. Vyučující, kteří považují za ospravedlnitelné dělat v přístupu ke studujícím rozdíl podle jejich sexuální orientace a genderové identity, byli v naprosté menšině. Nicméně snaha být oporou je limitována nedostatkem znalostí a dovedností a nedostatkem metodické podpory.

Podle výzkumu nepovažují vyučující LGBT+ témata za pevně ukotvená a vyjasněná. Velké části z nich to nevadí, protože stejně pokládají sexualitu za privátní téma, které není nutné a ani vhodné ve škole probírat. Avšak realita škol je před ně staví, protože naprostá většina vyučujících má mezi svými studujícími LGBT+ osoby. Kurikulární dokumenty a metodické materiály jim nedávají dostatečnou oporu v rozhodování, co a jak učit a jak k LGBT+ studujícím přistupovat. Navíc bojují s pocity nekompetence kvůli chybějícím znalostem a dovednostem a obávají se negativních reakcí.

Jak vyplynulo z výše prezentovaných výsledků, v oblasti genderu a sexuality existuje v našich školách mnoho dluhů. Výzkumu se ale účastnili i vyučující, kteří berou tato témata vážně. Chápou, že dospívající jsou budováním své genderové identity a probouzejícími se sexuálními potřebami zaměstnáni a je třeba jim pomoci se v nich zorientovat. Díky tomu se pak studující cítí klidnější, lépe sobě i druhým rozumí, vnímají ve škole větší bezpečí a přijetí, a to vše pomáhá tomu, aby se mohli soustředěněji věnovat kognitivnímu učení. Takové efekty popisovali i přímo studující v naší kvalitativní studii.

Podrobné výsledky výzkumu OUT jsou k dispozici na webu https://kps.pedf.cuni.cz/.