Cílem série tohoto a v dalších číslech následujících článků je pomoci učitelům v základních a středních školách porozumět tématu násilí v rodině a jeho specifickým vlivům a dopadům na dítě. Jsou zestručněním Příručky pro učitele, kteří chtějí pro své žáky dětství bez násilí1). Příručku připravilo Centrum LOCIKA v rámci projektu Škola jako místo bezpečí a pomoci, který podpořila Nadace České spořitelny.
Škola jako místo bezpečí a pomoci
Bc.
Petra
Wünschová
zakladatelka a ředitelka Centra LOCIKA
Domácí násilí v rodinách je jev s vysokou prevalenci a latencí ve společnosti. Násilí ve své rodině podle aktuálních výzkumů zažívá 14 % českých dětí (Unicef, 2018), tedy minimálně 2–3 dítě v každé školní třídě. Ať už se jedná přímo o násilí zaměřené na dítě, jeho psychické či fyzické týrání, nepřiměřené trestání či sexuální zneužívání nebo o svědectví násilí mezi rodiči či jinými blízkými osobami, vždy má násilí negativní dopad na psychosociální vývoj dětí. Není totiž naplněna základní vývojová potřeba dítěte – potřeba bezpečí. Domov pro dítě není zdrojem podpory a jistoty, ale naopak se stává místem traumatických zážitků, a to často a opakovaně, mnohdy od nejútlejšího věku dítěte. Opakované prožitky ztráty bezpečí, bolesti a ponížení v rodinném prostředí přitom mají na zdraví i psychosociální vývoj dětí i jejich školní úspěšnost zásadní negativní vliv.
Děti, které doma nezažívají bezpečí, mívají sníženou schopnost soustředit se a učit se, regulovat své emoce a fungovat ve škole a v sociálních vztazích. Děti zpravidla ve svých rodinách zažívají nejčastěji kombinaci psychického, fyzického a někdy též sexuálního násilí. Násilí může být s různou intenzitou přímo zaměřené na dítě či dítě může být svědkem násilí mezi blízkými – rodiči, sourozenci či transgeneračně. Přitom svědectví nás