Školní čtenářské kluby pohledem speciálního pedagoga

Vydáno:

Výzkumy a pilotní projekty dokazují, že podpora čtenářství je účinným inkluzivním nástrojem. Školy měly a mají možnost si díky jednotlivým výzvám i šablonám vyzkoušet čtenářské kluby pro žáky na 1. stupni, proškolit pedagogy v metodách rozvíjejících čtenářství (dílny čtení) a vybavit školní knihovny a třídní knihovničky novými knižními tituly.

Školní čtenářské kluby pohledem speciálního pedagoga
Mgr.
Naděžda
Dvořáková
speciální pedagog Nové školy, o. p. s, zástupkyně ředitele ZŠ Hradební, Broumov
Zapojení se do projektu Nové školy, o. p. s., „Školní čtenářské kluby na 2. st. základní školy“ je pro mne významnou profesní zkušeností. Projekt probíhá v 10 krajích, ve 27 základních školách. Osobně jsem projektovým speciálním pedagogem v klubu ZŠ Meziměstí a ZŠ T. G. Masaryka, Náchod. Cílovou skupinu tvoří žáci 6. až 9. ročníku ze socioekonomicky znevýhodněného a kulturně odlišného prostředí. Projekt je koncipován jako tříletý, bude ukončen na podzim roku 2019.
Žáci se setkávají ve škole jednou za týden na 90 minut, klub vede učitel a „neškolní“ knihovník. Klub obvykle navštěvuje skupina kolem 12 dětí, v průběhu projektu se zčásti obměňuje. Speciální pedagog navštěvuje klub přibližně jednou za dva měsíce. Vede pozorování jednotlivých žáků, zaznamenává jejich osobní pokrok, konzultuje možné postupy s vedoucími klubu. Čtenářské kluby se v některých místech potýkají s menším zájmem dětí. To z mého pohledu souvisí s tím, že dnešní děti navštěvují značné množství kroužků. Tato věková skupina je už poměrně pevně zapojena do volnočasových aktivit, které si zvolila již v mladším školním věku. Mají omezené časové možnosti. Rozvrh hodin na 2. stupni navíc často předpokládá dvě odpolední vyučování za týden. Je tedy i náročné najít vhodný čas pro klub, který funguje jako skupina žáků napříč ročníky.
Pracuji, jak nejlépe dokážu
V projektu se ukazuje, že čtenářský klub a dílny čtení jako svou stěžejní část rozvíjejí žáky, kteří překonávají problémy doma a ve škole. Nadužíváme pojmy individualizace a diferenciace. Mnozí z nás je vnímají jako klišé nebo „zaklínadla“. Stávají se pak spíše zdrojem nedorozumění, pocitu nedosažitelného ideálu a frustrace pedagogů. Ve čtenářském klubu jsou do činnosti zapojeni všichni a pracují tak, jak nejlépe v daný okamžik dokážou. Dítě přichází se svou knihou nebo si vybírá z projektové knihovničky. Do výběru promítá své zájmy, ale i své možnosti. Volí si obtížnost a může s ní experimentovat. Žáci reálně zažívají momenty soustředění, když se každý věnuje tichému čtení vlastní knihy. U jednotlivých dětí je patrné, že překonávají těkavost a povrchnost, jejich soustředění se prodlužuje a prohlubuje.
V klubu je důležitý především proces. Odpadá tlak na rychlost čtení a vzájemné porovnávání, protože primárně nejde o hodnocení dětí ze strany dospělých. Žáci mají příležitost reagovat na četbu, přemýšlet o svém čtenářském zážitku, mluvit o svých pocitech, formulovat své názory. Učí se naslouchat druhým.
Při svých návštěvách vidím velké pokroky jednotlivých žáků v myšlení a komunikaci. Obzvlášť cenné mi připadají pokroky v kladení si otázek navzájem, ve schopnosti doptat se toho druhého. Díky projektu se klubové děti setkávají s novými knihami, s autory a ilustrátory knih i dalšími odborníky, jako je regionální koordinátor nebo speciální pedagog, což dětem opět rozšiřuje obzory, upevňuje jejich komunikační dovednosti.
Pocit bezpečí
Velké změny zaznamenávám v sociální oblasti. Čtenářský klub se stává společenstvím lidí – jeho návštěvníků. Žáci se setkávají a komunikují s dalšími žáky i napříč ročníky. Pozoruji, jak postupně polevuje napětí, opatrnost a ostražitost některých dětí, kterou si přinášejí z třídních kolektivů. Mohou se projevit a navázat vztahy bez stigmatizace, kterou někteří zažívají ve své kmenové třídě. Při každé další návštěvě pozoruji větší důvěru mezi dětmi.
Pro řadu dětí z cílové skupiny projektu probíhá v klubu korektivní zkušenost, jsou přijímány vrstevníky, ostatní jim naslouchají a jejich názor je respektován. Pocit bezpečí je důležitý předpoklad pro proces učení. Učí se respektovat názory druhých a tolerovat odlišnost. Žáci zažívají zájem a pochopení od dospělých, mají možnost pozvat kamaráda do klubu, při otevřených klubových setkáních ukázat svoji práci rodičům a příbuzným. Děti si osvojují pravidla – pravidla klubu a dílny čtení. To vše jsou oblasti, ve kterých potřebují podporu, a je velice cenné, že se jim jí v klubu dostává.
Vedoucí klubu
V klubu žáci zažívají sladěnou spolupráci dvou dospělých – pedagoga a knihovníka. Domnívám se, že pedagog, který pracuje ve dvojici s knihovníkem, využije tuto zkušenost při spolupráci s asistentem pedagoga nebo tandemovým učitelem. Byť z počátku mají kluboví vedoucí z povinnosti práce ve dvojici obavy, ve výsledku jde o oblast, kde nejvíce pozorují svůj osobní růst. Pro žáky je pedagog a knihovník zároveň vzorem v komunikaci a vztahu ke knihám.
Pedagog i knihovník se učí pracovat se žáky s potřebou podpůrných opatření a především rozvíjet tyto děti. Vedoucí klubu často do sboroven a kabinetů přináší jiný pohled na žáky, kteří chodí do klubu, má s nimi „klubovou“ zkušenost, vidí jejich pokroky. Knihovník může využít své zkušenosti s inkluzí pro rozhovory ve svém okolí, s návštěvníky knihovny a přispět tak k informování veřejnosti o příkladech, kdy se nám inkluze daří.
Projekt je dlouhodobý, umožňuje nám dospělým se učit, osvojit si dílny čtení a další aktivity k podpoře čtenářství, vyměňovat si zkušenosti z klubů. Pedagog v projektu využívá zpětnou vazbu speciálního pedagoga, regionální koordinátorky, manažerky projektu. Získává tak důvěru k externímu „odborníkovi“, vidí výhody takové spolupráce pro svoji práci. Věřím, že takové pozitivní zkušenosti otevřou naše školy více pro mentory a kouče, protože i oni nás mohou podpořit na naší profesní cestě.
Možné dopady čtenářských klubů na prostředí školy
Vedoucí klubu je odborníkem na literaturu pro děti a mládež. Inspiruje další pedagogy, předává metodiky, jak vést klub, dílnu čtení, jak rozvíjet dětské čtenářství v prostředí školy. Opakovaně jsem v klubu zažila návštěvu učitelek z jiné školy, které „si přišly“ pro podněty.
Klubové děti získaly ke škole mimořádný vztah. Při otevřených klubových setkáních školu navštěvují rodiče, příbuzní žáků, mají možnost zažít příjemnou pracovní atmosféru v klubu. Zapojená škola v rámci projektu navázala kvalitní spolupráci s místní knihovnou, získala řadu dětských knih a dalších pomůcek. Kluby příznivě ovlivňují prestiž školy.
Čtení má sílu lidi sbližovat. V klubu se všichni učí trávit volný čas četbou knih. To je smysluplná protiváha pasivnímu trávení času.
Pedagogický optimismus není perpetuum mobile. Potřebujeme se přesvědčovat o tom, že existují metody a přístupy, které fungují, které umožňují každému dítěti i dospělému se rozvíjet, dělat pokroky, vzájemně se učit. Čtenářské kluby z mého pohledu právě tak fungují.
Kdo chodí do čtenářských klubů – kazuistika čtenářky A.
Narodila se v Praze, v současné době žije v našem městě. Do naší školy přestoupila před dvěma lety z jiné školy. Je jí 14 let, navštěvuje 8. třídu. Patří mezi děti se speciálními vzdělávacími potřebami (3. stupeň podpůrných opatření s IVP).
Je milá, přátelská, pracovitá slečna. Pochází se sociálně slabé rodiny, prostředí je méně podnětné. Intenzivně se stará o mladšího bratra v předškolním věku a sestru v prvním ročníku. A. nosí obnošené šaty, děti se jí zpočátku posmívaly, třídní učitelka s výchovnou poradkyní opakovaně řešily nevhodné reakce spolužáků.
V loňském roce jsme dívku pozvali do čtenářského klubu – styděla se, nevěřila si, vyhýbala se ústním projevům, sdílela své myšlenky mezi posledními. Dnes patří k nejaktivnějším členkám. Bývá první v klubu, připravuje klubovou místnost, hlásí, kolik toho přečetla. Dívka se specifickými poruchami učení začala číst příběhy s porozuměním, dokáže o nich vyprávět, doporučuje četbu ostatním ve třídě. Přivedla do klubu dvě své spolužačky, které byly zvědavé, jak takový klub probíhá, když o něm A. nadšeně vykládá.
Dívka potřebovala pomoci s výběrem knih, nedokázala se začíst, brala si obsáhlé příběhy, které pak odkládala nedočtené. Nyní čte dívčí romány přiměřené svému věku, vyhýbá se fantasy a sci-fi literatuře, ve které se předtím ztrácela. Důležité jsou pro ni ilustrace, názornost, současné příběhy s možností porovnat svůj vlastní život s událostmi v knize. Dívka důvěřuje vedoucím i ostatním dětem, rozebírá s námi mezilidské vztahy. Těší se na každé setkání. Kniha se pro A. stala útočištěm, pomocníkem při řešení starostí i životní inspirací. V klubu dívka získala sebevědomí, jistotu v komunikaci. Snáz navazuje kontakt s novými lidmi. Zvládla rozhovor s návštěvami našeho klubu – se speciální pedagožkou i koordinátorkou.
(Kazuistika byla poskytnuta regionální koordinátorkou Ing. Alžbětou Ingrovou, pro potřeby článku byla zkrácena.)
Podrobné informace o práci školních čtenářských klubů, bohatou nabídku čtenářských lekcí i anotací současných dětských knížek i knížek pro „young adults“ včetně jejich didaktického potenciálu najdete na www.ctenarskekluby.cz.
Dílna čtení a její hlavní principy
*
Dítě si čte knihu po vyhrazenou dobu.
*
Čte si knihu dle vlastního výběru.
*
Čte si pro sebe, potichu.
*
Pro čtení si zvolí pro sebe příjemné místo.
*
Během čtení se učí neodcházet, nevěnovat se jiné činnosti.
*
Během čtení dětí si čte i učitel nebo knihovník.
Poznámka redakce: Příspěvek bude prezentován na konferenci Škola jako místo setkávání, která se uskuteční 5. 4. 2019. Více informací na www.kpskonference.ff.cuni.cz/skola-jako-misto-setkavani. Akci spolupořádá redakce časopisu Školní poradenství v praxi.

Související dokumenty

Pracovní situace

VP a další poradenští pracovníci
Výchovný poradce a další (ne školské) organizace
Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže
Práva a povinnosti dětí umístěných v zařízení
Vztah rodičů a školy pohledem práva
Školní psycholog na základní škole
Legislativní rámec vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami daný školským zákonem
Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami
Zařazování do platových tříd - speciální pedagog
Jak komunikovat s dětmi, které prožívají ztrátu blízké osoby (rodiče)
Přehled situací, kdy je doporučení či součinnost školského poradenského zařízení nezbytnou podmínkou pro úkony ve vzdělávání
Individuální vzdělávací plán – obecná charakteristika
Individuální vzdělávací plán – vztah k různým oblastem činnosti školy
Právo na informace o dítěti partnera (nevlastním dítěti)
Podpora implementace novely školského zákona z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání
Metodika k institucionalizaci podpůrných pedagogických pozic
Školy a cestování žáků - varianty organizace akce
Povinnosti a možnosti zaměstnavatele za mimořádné situace
Zajištění BOZP při provozu na krizových školách
Školní asistent, dvojjazyčný asistent, speciální pedagog, školní psycholog, kariérový poradce

Poradna

Odpovědnost školy za škodu - odpověď na dotaz
Doplnění pedagogické kvalifikace; asistent pedagoga
Příplatek
Kvalifikace