Spolupráce sociálních služeb s dalšími organizacemi, institucemi

Potřebu předávat informace je vždy třeba hodnotit z hlediska účelu a konkrétních problémů, které jsou řešeny, a to tak, aby zůstala zachována důvěra uživatele v sociální služby a žáka/studenta ve škole v sociálního nebo pedagogického pracovníka.

Vzniká zde mnoho otázek, které se týkají možnosti informace předávat. Zkusme se na tuto problematiku podívat z pohledu sociálních služeb. Ty poskytují podporu a pomoc širokému spektru osob, které se ocitly v různých nepříznivých sociálních situacích. Jedná se např. o:

I z pohledu druhu nepříznivé sociální situace, na kterou reagují konkrétní sociální služby, nebo z pohledu účelu sociálních služeb (či principu fungování – např. „nízkoprahovosti“), lze v obecné rovině rozlišit služby poskytované:

Mezi služby, které nejsou poskytovány anonymně, patří vždy služby poskytované na základě písemné smlouvy¹⁾, neboť v rámci této smlouvy je třeba mít vždy identifikovány smluvní strany.²⁾ Mezi tyto sociální služby patří:

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o sociálních službách“) dále stanovuje služby, u kterých musí být uzavřena smlouva v písemné formě, jestliže o to alespoň jedna smluvní strana požádá. Zde se např. jedná o služby sociálně aktivizační pro rodiny s dětmi, sociální rehabilitace. Mezi služby, kde není vyžadována zákonem písemná forma smlouvy, patří:

Z výše uvedeného principu anonymní nebo neanonymní sociální služby (v obecné rovině) a nepříznivé sociální situace, kterou služba řeší, vyplývá také možnost sociální služby předat jakékoli informace o uživateli sociální služby (i vzhledem ke zmiňované důvěře klienta sociální služby).

I z těchto důvodů má systém sociálních služeb speciálně upravenou povinnost mlčenlivosti, a to konkrétně v ustanovení § 100 zákona o sociálních službách. Toto ustanovení obsahuje povinnost zaměstnanců poskytovatele sociálních služeb (tj. i samotného poskytovatele) dodržovat mlčenlivost o všech údajích, o kterých se dozvěděli při poskytování sociálních služeb. Povinnost mlčenlivosti nezaniká ani po skončení pracovního poměru dané osoby. Pokud by byla povinnost mlčenlivosti narušena, lze stanovit pokutu až ve výši 50 tisíc Kč.³⁾

Z této právní úpravy vyplývá, že není možné oslovit sociální službu, u které víme nebo se domníváme, že poskytuje podporu určitému žákovi/studentovi, aby sdělila, že je jejím uživatelem, případně v jaké situaci se nachází nebo jaká podpora je mu poskytována. Touto žádostí nebo snahou informaci vymoci (bez aplikace postupu uvedeného níže) bychom stavěli zaměstnance sociální služby a samotného poskytovatele do problematické situace.

Zákon o sociálních službách nabízí možnosti, jak může zaměstnanec sociální služby legitimně předat údaje o uživateli. Těmito možnostmi jsou buď speciální právní úprava, nebo souhlas uživatele (případně jeho zákonného zástupce). Takovouto speciální úpravou je např. ustanovení § 100a zákona o sociálních službách, které se váže ke spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí.

Souhlas s poskytnutím informací, na které se jinak vztahuje povinnost mlčenlivosti, nemůže být osobou, jíž se tyto informace týkají, učiněn pouze ústní nebo konkludentní formou. Zákon o sociálních službách vždy vyžaduje v této oblasti písemnou formu souhlasu s předáním informací jiné osobě nebo instituci. Mimo obecné náležitosti, které se týkají vymezení osoby, o které budou informace předávány, a osoby/instituce, které budou předávány (případně forma předání), je také zákonem o sociálních službách určen obsah tohoto souhlasu se sdělením jinak chráněných údajů, a to konkrétně⁴⁾:

Závěrem lze konstatovat, že pokud jsou další osobou či institucí/organizací vyžadovány od poskytovatele sociálních služeb informace o uživateli sociální služby, je třeba si uvědomit, zda není služba poskytována anonymně, zda je tedy možné vyžadovat po daném druhu služby vůbec nějaké informace. Pokud tomu takto není, oprávnění k předání informací musí být buď upraveno legislativou, nebo musí být odsouhlaseno samotným uživatelem (jeho zákonným zástupcem), a to v rámci písemného souhlasu, který obsahuje předepsané náležitosti. V jiných případech je sociální služba povinna předání jakékoli informace odmítnout z důvodu povinnosti mlčenlivosti.