Tomíkovi je deset, ale ve škole mu často říkají, že pracuje „pomalu jako prvňáci“. Někdy „se zapomene“, jindy nerozumí instrukci. V nedokončené práci má pravidelně mnoho chyb. Vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně poukázalo na potíže v soustředění a organizaci práce a také prostorové orientaci. Tomík patří k docela velké skupině dětí školního věku, u kterých dlouhodobě pozorujeme nižší tempo práce v porovnání s vrstevníky. Projevuje se nejen v práci školní, často si na „pomalost“ dítěte při běžných denních úkonech stěžují i rodiče, trápí je, jak dlouho se dítě vypravuje ráno do školy nebo si třeba odpoledne chystá věci na další den.
Studie efektivity intervenčního programu ROPRATEM
Mgr.
Zuzana
Štefánková
Ph.D.
odborná asistentka na Katedře
Mgr.
Zuzana
Bílková
Ph.D.
odborná asistentka na Katedře
Teoretická východiska
Výše popsaný příběh ukazuje dítě, v jehož v poradenské zprávě nejčastěji narazíme na konstatování, že má snížené nebo proměnlivé pracovní tempo a nestabilní pracovní výkon. Tento problém rozhodně není ojedinělý. A že je to skutečně problém, je patrné z faktu, že nižší tempo práce a problémy v organizaci vlastní činnosti jsou velmi často tím, co označují za problém pedagogové, když po rodičích žádají vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Ve většině případů se pomalé tempo pojí s dalšími problémy, které komplikují školní práci – ať s poruchou učení, nebo s poruchou pozornosti. Pomalé pracovní tempo znamená výzvu i pro pomáhající odborníky, znamená totiž, že reedukace specifických poruch učení či pozornosti by u mnoha dětí měla být zaměřená také na zlepšení pracovního tempa. Pojďme se tedy podrobněji podívat na otázky pracovního tempa a jeho možného narušení a dalších faktorů, které činí výkon jinak zdatných dětí nespolehlivý a často i zhoršený. Článek představuje jednu z možností rozvoje pracovního tempa a dalších pracovních dovedností – program ROPRATEM. Prezentuje výsledky studie zjištující efektivitu tohoto programu prostřednictvím statistické analýzy a hodnocení dopadu programu rodiči, odborníky a samotnými dětmi. Zjištění jsou doplněna kazuistikou.
Studie sledující téma pracovního tempa ukazují, že u většiny dětí nesouvisí snížené tempo práce s celkově pomalým nebo výrazně oslabeným psychomotorickým tempem. Současný výzkum (např. Kofler a kol., 2019; Miyake a kol., 2000) ukazuje, že pomalé tempo práce je velmi často výsledkem kombinace menších deficitů v oblasti senzomotorických (potíže zpracovat vizuální typ úkolů, přečíst a napsat) a exekutivních funkcí (pozornosti, rozdělení pozornosti mezi více podnětů, pracovní paměti1)). Důsledkem je, že na zpracování komplexních školních úkolů potřebuje žák více času, dopomoci a podpory. U některých žáků nejsou dopady na výkon patrné od začátku školní docházky, ale až když se ve vyšších ročnících zvýší požadované tempo práce ve škole či množství a náročnost učiva.
Dokonce i děti, kterým byl diagnostikován syndrom kognitivního odpojení, dříve poeticky označovaný jako syndrom pomalého (šnečího) tempa (
sluggish cognitive tempo
), nemají ve skutečnosti podprůměrné psychomotorické tempo. Mají ale deficity v oblasti pracovní paměti a mají příliš citlivý inhibiční systém, který vede k tomu, že je pro ně obtížné zvolit vhodnou reakci na podnět (Kofler a kol., 2019).Komplexnost příčin sníženého pracovního tempa tak vede k závěru, že zlepšení pracovního tempa také nelze založit na jednoduchém tréninku, ale že musí být výsledkem specifické reedukace zaměřené na širší spektrum oslabení a deficitů různých dílčích funkcí.
Program ROPRATEM
Program pro ROzvoj PRAcovního TEMpa ROPRATEM cílí na rozvoj širšího spektra senzomotorických a kognitivních funkcí.