Pro nejmenovaného, byť konkrétního obyvatele Frýdku-Místku muselo být velkým překvapením, když byl letos v dubnu obviněn za výrok „Tam by sednulgranát jak pr.l na prkýnko“, který adresoval teplickým prvňáčkům ze ZŠ Plynární. Pravděpodobně byla udivená i žena z Tachova, která se k diskusi pod fotografií romských, arabských a asijských dětí připojila a v červenci proti ní bylo zahájeno policejní stíhání. Internetová anonymita a domnělá vzdálenost totiž uvolňují stavidla nenávisti a umožňují diskutujícím projevit se tak, jak by si v offline prostředí nikdy nedovolili. Pokud to nevědí dospělí, není těžké se dovtípit, že stejně ztracené budou i děti. Jim sice trestní stíhání nehrozí, ale neznamená to, že bychom se neměli zajímat o jejich projevy v digitálním prostředí.
Téma „nenávistné projevy“ do školní prevence rozhodně patří
Mgr.
Michal
Kaderka,
učitel
mediální
výchovy na pražském Gymnáziu Na Zatlance a spoluzakladatel Aliance pro otevřené vzděláváníHate speech se zakládá na předsudcích. Nejedná se ovšem jen o vtipy o „nepracujících cikánech“ či hospodské nadávky o politicích, kteří jsou zkorumpovaní a o žádné blaho veřejnosti jim nejde. Za hate speech mohou být považována sdělení, která jsou svou povahou konspirační a mohou k nenávisti vést, jako třeba zvěsti o snaze LGBT komunity zničit tradiční rodinu či obvinění, že všichni absolventi humanitních oborů jsou „vymletí“ neomarxismem a chtějí do naší republiky importovat miliony muslimů a Afričanů. Zde totiž agresor předpokládá, že skupina oběti nevyvolává takový soucit jako jiné oběti trestného činu (např. okradená matka). Nebezpečné ale mohou být osobní útoky. Je velký rozdíl mezi tím, když někdo napíše „Nesouhlasím s Novákem“, a výrokem, že „Novák je pitomec“, či dokonce „Novák si za svoje slova zaslouží přes držku“. Účast v diskusích totiž svádí k odvážným výrokům, zvlášť když někdo jiný začne první, a o to více tehdy, když začne být vulgární někdo vůči nám či našim názorům. Ale nakonec jsme to my, kdo je odpovědný za náš komentář.
Hate speech může mít několik forem. Před rozšířením internetu to byly klasické rasistické nadávky, kterými se častovaly děti navzájem. Nyní se však více řeší urážky a vyhrůžky v digitálním prostředí. Jinou formou mohou být videovzkazy či reakční videa. Doporučuji si na YouTube.com najít konflikt mezi youtubery Datlem a Ikarem.
Série virtuálních urážek mezi nimi skončila napadením jednoho druhým, zlomenou nohou a zaplacením pokuty 25 000 korun. Vzhledem k tomu, že se celý konflikt dal vyřešit mnohem jednodušeji, než že jeden z youtuberů jel za druhým několik stovek kilometrů, lze hledat za fyzickým útokem i motiv získat vyšší sledovanost videí. Další formou hate speech jsou seznamy na neonacistických webech, jako je WhiteMedia.org, kde se uvádějí „nepřátelé společnosti“ jakožto premianti pořadníku, kteří se budou likvidovat jako první hned po změně režimu. Tyto osoby jsou uvedeny i s kontakty - e-mail s telefonem si sice každý může změnit, ale jméno z webu už nezmizí a osoba se stává terčem kyberšikany.
Odosobněné diskuse, falešné profily či pozměněná jména tak vytvářejí příhodné podmínky pro agresivní jedince a poskytují možnost ventilovat své pocity a křivdy i těm lidem, které obvykle nikdo neposlouchá. To pak vytváří dojem, že vulgarita, nenávist, osobní útoky a urážky jsou standardní součástí všech diskusí. Nejsou, nikdy nevíte, kdo si příspěvek vyfotil a kdy ho použije proti dotyčné osobě.
Když se zabýváme nenávistnými projevy, neměli bychom ztratit ze zřetele, že:
1.
co je jednou na webu, je tam už napořád - pokud někdo zneužije vaše foto, už ho nikdy z webu nedostanete;
2.
vysokou intenzitu nenávistných projevů si může někdo vyložit jako oprávnění někoho fyzicky napadnout a může dojít k fyzickému útoku i v reálném životě;
3.
z našeho pohledu mohou být některé výroky bagatelní, ale jde o to, jak si kdo co připouští a jak potenciální urážky vnímá;
4.
ani my bychom si neměli přisazovat a neoplácet nenávist nenávistí, neměli bychom se připojovat k ostatním, kteří se - byť někdy oprávněně - rozčilují nad konkrétní událostí či osobou;
5.
tolerance k nenávistným projevům může vést k jejich stupňování a vyšší slovní agresivitě; 6. když v diskusi nikdo proti hate speech nezasáhne, agresor si mlčení většiny vykládá jako podporu a oběť jako kolektivní útok; u oběti tak roste nedůvěra ve společnost;
7.
hate speech souvisí i s kyberšikanou a oběť může mít trvalé psychické následky;
8.
nenávistné projevy mohou vést i k trestnímu stíhání.
Musíme ale zvažovat i méně dramatické možnosti. Z psaného projevu není vždy zřejmé, zda se jedná o urážku, ironii, či jen sdělení, proto bychom měli zachovat chladnou hlavu a hned do druhého „nepálit“. Navíc někteří diskutující vystupují pod falešnou identitou, je jim jedno, co veřejně napíšou, či si dokonce v urážení libují. Autoři článku nebo příspěvku jsou kromě toho lidé a komentáře diskutujících je mohou mrzet stejně, jako by mrzely dítě samotné.
Bránit se hate speech můžete tím, že:
-
přistoupíte k prevenci - zabezpečíte profil omezením sdílených informací a vezmete na vědomí, že někdo z vašich přátel je z opačného konce názorového spektra;
-
na příspěvek nereagujete a ignorujete ho;
-
průběžně kontrolujete nastavení, protože FB často mění pravidla;
-
pokud jste správci skupiny či stránky, rovnou nenávistný obsah mažete a uživatele blokujete, popř. si přítele vyřadíte ze seznamu;
-
upozorníte administrátory na nenávistné projevy;
-
nahlašujete příspěvky či komentáře - čím více lidí komentář nahlásí, tím rychleji se odstraní;
-
v krajním případě podáte podnět u PČR či civilní žalobu;
-
se necháte zapomenout ve vyhledávači (poradí ICT správce či informatik).
Na úrovni školy či třídy lze projevům hate speech předcházet tak, že se jejich zákaz stane součástí školního řádu či jiných interních etických kodexů. Ty by neměly platit jen pro děti, ale i pro dospělé. S tématem se dá velmi dobře pracovat i ve třídě. Naučte dítě neřídit se jen pocity a emocemi a společně s ním hledejte data, která předsudky vyvracejí či potvrzují. Zajímejte se, co na internetu děti dělají, a otevřeně s nimi o tom mluvte. Proberte s nimi, jak se mohou samy bránit útoku.
Nenávist na síti může být klasifikována i jako trestný čin podle trestního zákoníku a trestního řádu. Ve facebookových diskusích lze najít plejádu nenávistných příspěvků a s dětmi následně řešit, za který z nich by mohly skončit u soudu. Patří sem:
-
§ 184 Pomluva,
-
§ 352 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci,
-
§ 353 Nebezpečné vyhrožování,
-
§ 354 Nebezpečné pronásledování,
-
§ 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob,
-
§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva a svobod,
-
§ 357 Šíření poplašené zprávy,
-
§ 364 Podněcování k trestnému činu,
-
§ 365 Schvalování trestného činu,
-
§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,
-
§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka,
-
§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Nenávistné projevy mohou rovněž naplňovat některý ze znaků přestupků proti občanskému soužití vyjmenovaných v § 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích:
-
přestupku se dopustí ten (ať už fyzická, nebo právnická osoba), kdo jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí [odst. 1 a 2 písm. a)];
-
přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití tím, že jinému vyhrožuje újmou na zdraví nebo se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání [odst. 1 písm. c); bez úmyslu odst. 2 písm. b)];
-
přestupku se dále dopustí ten, kdo způsobí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru, náboženství, věk, zdravotní postižení, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho rodinný stav [odst. 3 písm. b)].
O nenávistných projevech na internetu se můžete informovat i v pražském Multikulturním centru či v organizaci In Iustitia.