V předchozím čísle časopisu v článku Kognitivní přístup ke vzdělávání – co to je? jsem se věnovala obecně tématu kognitivního přístupu ke vzdělávání a zmínila jsem v něm, že se nejedná o koncept s jedinou definicí. V tomto článku bych na něj ráda navázala a představila jeden z konkrétních kognitivních přístupů. Jedná se o teorii úspěšné inteligence, za níž stojí americký psycholog Robert Sternberg. Jak už název napovídá, Sternberg pracuje s pojmem inteligence. Pojímá ji však jinak, než je obvyklé.
Teorie úspěšné inteligence
Michaela
Štrejlová
studentka psychologie FF UK v Praze
Historicky byla inteligence definována jako schopnost adaptovat se na prostředí (Sternberg, 2020). Inteligentní člověk se podle Sternberga (2020) umí učit, řešit problémy, zdůvodňovat a dělat rozhodnutí, která vyhovují jemu, ale jsou dobrái pro ostatní. Díky inteligenci se člověk učí ze svých zkušeností a zároveň je schopný přizpůsobit se prostředí. Inteligentní člověk není bezchybný, ale je schopný se ze svých omylů poučit (Sternberg, 2001). Sternberg (2020) ale také píše, že inteligenci se můžeme naučit a je to něco, co se v průběhu života mění. Může být ovlivněna různými faktory, například kulturou. V Zambii se do inteligence zahrnuje moudrost, odpovědnost a chytrost. Naše kultura je značně ovlivněna testy, a tedy i tím, co ukazují a testují. Není však jednoznačné, že to, co ukazují, je inteligence. Inteligence je často hodnocena IQ skórem. Sternberg se na inteligenci dívá z jiného úhlu pohledu. Jeho teorie zahrnuje škálu schopností, kterými by měl inteligentní člověk disponovat (Sternberg, 2013).
Sternberg nazval svou koncepci kognitivního přístupu ke vzdělání teorií úspěšné inteligence. Úspěšná inteligence je „inteligence potřebná k dosažení důležitých cílů