Toxoplazmóza a bartonelóza - nechtěný dárek od domácích mazlíčků

Má to ale svoje háčky. Soužití dobře funguje tam, kde je zachovalá symbióza s přírodou, třeba na statku, kde panují jiné hygienické standardy oproti městskému prostředí. Člověk se od narození setkává s podstatně bohatším spektrem bakterií, které kolonizují jeho sliznice i kožní kryt a časně mobilizují funkce imunitního systému. Jen málo jedinců vyrůstajících v těchto podmínkách jsou alergici, kterým by přítomnost domácích zvířat vadila. Mluvím o tzv. hygienické hypotéze, která zjednodušeně říká, že ,,trocha té špíny“ nám prospívá, protože trvale procvičuje a zoceluje náš systém obranyschopnosti. A soužití se zvířaty tomu nahrává.

Jiná je situace ve městech, kde není jednoduché vytvořit dobré podmínky k životu domácího zvířete a kde se daleko častěji setkáváme s tím, že kočičí nebo psí chlupy mohou vadit a způsobovat alergie. Přesto v mnohých z nás přetrvává touha starat se o nějakého čtyřnohého tvora, který nás vítá, když přijdeme domů, který k nám neskrytě projevuje lásku a je vděčný za pohlazení. Je to terapie duše, mnohdy účinnější než kdejaká pilulka. Děti zvířata milují a láska je oboustranná. Horší už to bývá se závazkem péče o ně, a tak se domácí mazlíčci někdy stávají těžkým břemenem…

Odmyslíme-li fakt, že někomu způsobuje přítomnost domácích zvířat alergické projevy, zbývá mnoho zdravotních rizik, o kterých bychom měli vědět a nepodceňovat je. Není to důvod vzdát se čtyřnohého přítele, který dovede rodinu tmelit a spojovat, ale znalost nemocí, které mohou zvířata přenášet, nás pomáhá vést k racionálnímu a odpovědnému chování, zejména ve vztahu k dětem. Takových onemocnění je celá řada. Mnohým nákazám lze zabránit dodržováním běžných hygienických pravidel. Zaměřme se zde na dvě nemoci, které si zaslouží více pozornosti ať už kvůli svému rozšíření, či riziku poškození plodu.

Toxoplazmóza je parazitární onemocnění, které způsobuje prvok Toxoplasma gondii. Hostitelem tohoto parazita jsou drobné kočkovité šelmy, od nichž se může nakazit člověk. S toxoplazmózou se setká až 30 % žen a kolem 25 % mužů. Nakazí se většinou jednou z vývojových fází tohoto prvoka, která se nazývá oocysta a je obsažena ve výkalech nakažené kočky nebo jiné šelmy.

U těhotné ženy se infekce může rozšířit transplacentárním přenosem na plod. To je nejzávažnější druh onemocnění. Většina nakažených o infekci vůbec neví, proběhne nepozorovaně, v podstatě bez klinických projevů nebo jako zduření krčních uzlin spojené s únavou a příznaky podobnými nachlazení, s bolestmi v krku atp. Potíže samy odezní v průběhu dnů až týdnů. Nebezpečné je to zvláště u těhotných žen, které netuší, že toxoplazmózou onemocněly. Toxoplazmóza může probíhat také jako nemoc cévnatky a sítnice oka (chorioretinitida), je spojena se zhoršením zraku a výpadky zorného pole. U jedinců se závažnou poruchou imunity dochází vlivem nákazy až k zánětu mozku, encefalitidě.

Stupeň postižení plodu závisí na tom, ve které době těhotenství došlo k přenosu infekce z matky na plod. Nejkritičtějším obdobím je počátek těhotenství, první tři měsíce (obdobně jako například při virových infekcích), kdy je vyvíjející se plod nejzranitelnější. Výsledkem může být potrat nebo orgánové vývojové poruchy, vrozené vady. V pozdějších fázích těhotenství se riziko potratu významně snižuje, ale plod je k infekci vnímavější. Typické je postižení mozku a očních struktur. Může docházet k poruše vývoje pohybových dovedností a rozumových schopností dítěte v různém rozsahu (porucha psychomotorického vývoje až do obrazu mentální retardace).

Kočky bychom neměli krmit syrovým masem, zeleninu pěstovanou na zahradě je třeba před konzumací důkladně omýt. Dětské hřiště je třeba chránit před kočkami. Při kontaktu se zvířaty a jejich exkrementy je nutné dodržovat základní hygienická pravidla, tedy především mýt si ruce! Včasně stanovená diagnóza při podezření na nemoc matky a účinná antibiotická léčba je základem prevence postižení plodu.

Původcem nemoci je bakterie z rodu Bartonellaceae. Zdrojem nákazy je nemocná kočka, ale může to být například i klíště. Ačkoli je promořenost koček poměrně vysoká, více než 70%, člověk se infikuje spíše sporadicky. Onemocnění se projevuje podobně jako toxoplazmóza zduřením uzlin (v tomto případě nejen na krku, ale také v třísle nebo v podpaží v závislosti na místě, kde se nacházela oděrka od zvířete). Uzlinová reakce se rozvíjí několik dnů až týdnů po poškrábání. Onemocnění může být provázeno únavou a horečkou. Při cílené antibiotické léčbě zduření uzlin bez komplikací ustupuje.

Důležité je na tuto nemoc myslet, a je-li dítě vyšetřováno pro tzv. uzlinový syndrom, drobné poranění kočkou lékaři oznámit. Zduření krčních uzlin má častěji jiný důvod (infekční mononukleóza, angína), vzácně může souviset se závažným onemocněním krvetvorby. Dozví-li se lékař včas o incidentu se zvířetem v předchorobí, urychlí to diagnózu a nasazení léčby. V případě bartonelózy není u těhotné plod ohrožen a neexistuje ani vrozená forma nemoci.

Domácí zvířata mohou přenášet na člověka celou řadu dalších bakteriálních (listerióza, ornitóza), virových (hantavirové infekce, leptospiróza) a parazitárních nemocí (škrkavky, tasemnice). Riziková jsou i plísňová onemocnění zvířat. Děti se mohou nakazit také střevní infekcí při hře s infikovanou kočkou nebo psem, kteří vylučují v exkrementech původce průjmů (salmonelóza, kampylobakterová infekce).

Přestože jsou domácí mazlíčci pro člověka jistým rizikem, přinášejí mu nemálo prospěšného – jak ve sféře sociální, tak psychické, a potažmo tedy i somatické. Péči, kterou zvířeti věnujeme, nám oplácí projevy lásky, kterých se nám v tak čisté podobě mnohdy nedostává z žádných jiných zdrojů. A když dodržujeme běžná hygienická pravidla (především mytí rukou po kontaktu se zvířetem), pečujeme o zdraví zvířat, o prostředí, ve kterém žijí, a řídíme se radami a doporučeními veterinářů (vakcinace, pravidelné odčervování), pak rizika přenosu nemocí na dítě či dospělého úspěšně minimalizujeme.