V minulých dvou číslech jsme se věnovali nejčastějším specifickým poruchám učení (dále jen „SPU“), jejich negativnímu dopadu na proces učení a ukázali jsme si konkrétní možnosti, jak lze dětem se SPU pomoci při překonávání jejich obtíží a jak jim pomoci při učení. V tomto článku se zaměříme na nejběžnější učební styly a strategie učení.
Učební styly a strategie učení žáků se SPU
PaedDr.
Drahomíra
Jucovičová,
speciální pedagožka, Pedagogicko-psychologická poradna pro Prahu 1, 2 a 4
Učební styl je způsob, jakým přijímáme informace, zpracováváme je a zapamatováváme si je - učíme se jim. Orientačně můžeme zjistit učební styl například pomocí orientačních dotazníků stylu učení, pozorováním dětí při učení (jakým způsobem informace vstřebávají), vyhodnocováním efektivity učení při použití určitého stylu učení, rozborem školních výsledků, rozhovorem s dítětem, při němž zjišťujeme, co je pro něj optimální, co mu nejvíce vyhovuje a kdy mělo pocit, že jeho učení bylo skutečně efektivní. U dětí se SPU je velmi důležité vybrat optimální učební styl, aby jejich učení přinášelo odpovídající efekt. Je třeba vždy brát v potaz i omezení, která daná SPU přinášejí. Děti se SPU nemohou vlivem své poruchy některé z učebních stylů plnohodnotně využívat a to je třeba mít při stanovování optimálního stylu učení na mysli - proto není u těchto dětí stanovení stylu učení úplně jednoduché.
Pokud se děti učí stylem, který pro ně není výhodný, vede to k negativnímu vztahu k učení, nebo až k odporu k učení, které zabere hodně času, děti si nové poznatky nedokážou rychle zapamatovat a také vybavení z paměti je obtížné. Navíc čas a energie vynaložené na učení nepřinášejí adekvátní výsledek. Pedagogové by proto měli dbát na to, aby při výuce dávali dostatečný prostor k využívání rozmanitých stylů učení a volili odpovídající strategie - někdy mají tendenci inklinovat k těm stylům, které se jeví výhodné pro ně samé, nebo uplatňují pouze některé styly učení, zatímco pro jiné nevytvářejí žádný prostor. Tímto přístupem však mohou některé žáky významně znevýhodňovat.
STYLY UČENÍ A STRATEGIE UČENÍ
V odborné literatuře se lze setkat s celou řadou teorií týkajících se stylů učení a jejich členěními na základě různých kritérií. V následujícím přehledu uvádím příklady stylů učení podle preference smyslových analyzátorů (auditivní, vizuální, kinestetický), sociálních potřeb (interpersonální, intrapersonální) a typu inteligence (logický, matematický).
Zrakový (vizuální)
Informace vnímané zrakem - nákresy, přehledy, diagramy, grafy, plakáty, tabulky, schémata, časové osy, obrázky, výpisky, čtení textu, vizualizace, myšlenkové mapy atd.
Sluchový (auditivní), verbální
Řeč, mluvené slovo, komunikace - poslech, výklad, přeříkávání, rozhovor, diskuse, hlasitá četba, rytmizace, mnemotechnické pomůcky atd.
Pohybový, kinestetický (haptický, motorický)
Hmat, dotyk, pohyb, vlastní činnost -malování, modelování, experimenty, manipulace, třídění, vlastní výtvory (přehledy, plakáty, výrobky aj.), chůze, rytmus, dramatizace atd.
Logický, matematický,
abstraktní
Fakta, čísla - vyvozování souvislostí, závěrů, řešení problémových otázek, úkolů, zkoumání hypotéz, zdůvodňování, tvorba přehledů, systémů, myšlenkových map.
Sociální (interpersonální)
Vzájemná interakce - dotazování, vysvětlování, diskuse, učení se navzájem.
Samostatný (intrapersonální)
Samostatné, individuální učení, samostudium. Jednotlivé učební styly se ale nejčastěji vyskytují v různých kombinacích (smíšený styl) s převahou určitého stylu (například vizuálního).
KONKRÉTNÍ UKÁZKY STRATEGIÍ A MATERIÁLŮ
Velmi důležitá je vlastní aktivita dětí při učení - většinou jim proto vyhovuje činnostní učení, které je propojené s vyvozováním poznatků (namísto jejich pasivního předkládání a osvojování), s pohybem, manipulací, tříděním, s reálnými situacemi apod.
Obr. Třídění kartiček se slovy a vyvozování pravidla k pravopisu ú/ů
-
Vytváření vlastních zjednodušených přehledů učiva – například formou plakátů.
Obr. Souhrnný plakát k podstatným jménům
-
Tvorba myšlenkových map - děti si při jejich vytváření daleko snadněji uvědomují vzájemné souvislosti, nadřazenost a podřazenost, logickou strukturu, své myšlenky se snaží vyjádřit stručně a jasně, výstižně.
-
Pořizování vlastních audiozáznamů, kam lze namluvit potřebné informace. Ideální je, když poslech propojujeme i s vizuálními představami (tj. posloucháme a přitom si obsah vizuálně představujeme).
-
Využívání mnemotechnických pomůcek - je ale lepší, když děti postupně vedeme k tomu, aby se naučily vymýšlet si mnemotechnické pomůcky samy, než když jim je poradíme my (ty si mohou pamatovat hůře), například letopočet 1415 si mohou zapamatovat jako po sobě jdoucí čísla 14 a 15.
-
Použít lze i tzv. akrostika, kdy vytvoříme slovo nebo několik slov (případně větu) z počátečních písmen nebo slabik pojmů, které si potřebujeme zapamatovat, například slovesné třídy -e, -ne, -je, -í, -á si zapamatujeme pomocí věty Že-ne je bída.
-
Velkým přínosem bývá vizualizace, a to nejen ve smyslu vytváření a propojování informací s vlastními vizuálními představami (této schopnosti se však děti někdy musejí teprve naučit), ale i ve smyslu vizuálních zápisů, tj. propojených s obrázky (nejlépe vlastnoručně zhotovenými), různými vizuálními symboly apod., případně i vědomé vštěpování vizuálních informací, například z obrázků v učebnicích, z nákresů apod.
Obr. Vizualizace pravopisu slov obětí/objetí
-
Využít lze i různé paměťové techniky, například techniku lokalizování („loci“) - ta spočívá v tom, že si představíme určitou trasu s rozmanitými stanovišti (někdy i nesmyslnými) a k nim připojujeme fakta, která si potřebujeme zapamatovat.
Příklad
Při osvojování vyjmenovaných slov po B si představuji: Vejdu domů - tedy jsem Z být. Už v předsíni si říkám, že tady je fajn bydlit. Jsem prostě obyvatel svého bytu. Vstoupím do kuchyně a říkám si: To je hezký příbytek! Pokračuji do obýváku - je tu krásný zelený nábytek! Ale ten nepořádek - někdo se tu choval jako dobytek! Ještě že dodržujeme obyčej a je tu ozdobený vánoční stromek! Člověk ale musí být bystrý, aby ho v tom nepořádku objevil. Nakouknu do koupelny - ve vaně se louhují nějaké byliny. Pokračuji do ložnice - k mému údivu se nám v posteli uložila kobyla s nějakým býkem!!! Asi raději odjedu k tetě do Přibyslavi.
-
Učíme děti tvořit si podsystémy, třídit pojmy do skupin podle společných znaků, souvislostí a poté se učit po těchto podskupinách, například ve skupině osvojovaných německých slovíček odliší děti barevně slovíčka podle členů. Vzniknou tak tři podskupiny (slovíčka rodu mužského, ženského, středního), poté se učí vždy nejprve slovíčka dané podskupiny.
-
Vytváření vlastních zjednodušených přehledů učiva -například formou plakátů.
-
Využíváme i multisenzorický přístup - zapojení více smyslů, například zraku (propojíme s obrázkem, schématem - nejvíce funguje, když si jej vytvoří dítě samo), sluchu (využíváme audionahrávky, hlasitý komentář, předříkávání apod.), případně kombinujeme i propojení s hmatem, pohybem, vlastní akcí apod. Pro osvojování a lepší pochopení významu některých méně obvyklých vyjmenovaných slov lze například využít propojení s obrázky, případně i reliéfními obrázky využívajícími navíc i hmat a vlastní aktivitu dítěte (žák tak například snadněji rozpozná i příbuzná slova).
Obr. Trojdimenzionální plastová pomůcka k vyjmenovaným slovům
-
Pokud mají děti problémy se zapamatováním a správnou nebo i pohotovou aplikací učiva nebo s jeho vybavením s delším časovým odstupem, je dobré, když si vytvoří vlastní výukové (studijní) portfolio (například gramatické, matematické) - do desek s kruhovou vazbou si dítě vkládá prospektové obaly, v nich má zjednodušené a pokud možno i vizualizované přehledy (využívající obrázky, grafické značky apod.), které si samo tvoří (tím se učení stává daleko efektivnějším).
-
Některým dětem velmi pomáhá i tvorba shrnujících (porovnávacích) tabulek - lépe tak postřehnou a udrží určitý systém, vzájemné souvislosti, odlišnosti, lépe se jim daří informace správně zařadit apod. -, například tabulky k jednotlivým literárním žánrům, zeměpisným pásům, časům v anglickém jazyce.
Obr. Shrnující tabulka k významovým poměrům
-
Využíváme fáze aktivního rozpomínání se - vedeme děti k tomu, aby se samy snažily rozpomenout, v případě problémů poskytujeme zpočátku pouze částečnou dopomoc, děti různými způsoby navádíme ke správné odpovědi. Napovíme jim například první písmeno, slabiku, připomeneme určitý kontext, dopomůžeme návodnou otázkou apod.
-
Důležité je i propojování nových informací s humorem, s tím, co je pro děti zajímavé, co mají rády, v čem jsou úspěšné.
-
Učení, zapamatování a vybavování můžeme napomoci i osnovou, které se dítě drží (například při popisu určitého zvířete), zásobou klíčových slov k danému tématu, otázkami poskytnutými předem, obrázky k danému učivu, jednoduchým schématem, strukturou apod.
Obr. Strukturovaná pomůcka, která děti vede k systematickému postupu při aplikaci gramatických pravidel
-
Efektivní je i vytváření a využívání asociačních spojů, v nichž propojujeme například těžko zapamatovatelné s lehko zapamatovatelným - velkým přínosem je i to, když děti vedeme k vymýšlení vlastních asociací (mohou vycházet z původu slova, zvukové podobnosti, ale i vlastní fantazie, zkušenosti apod.).
-
Přínosný je i tzv. brainstorming - „bouře mozků“, „burza nápadů“ - je to souhrn návrhů, nápadů, postupů, které se dětem k danému tématu vybaví. Tímto způsobem si také „zahřívají“, aktivizují mozek. Děti podněcujeme k vymýšlení co nejvíce nápadů, řešení (třeba i nesmyslných, „bláznivých“), pak je větší šance, že se objeví i neotřelé, originální nápady.
-
Učení lze propojit s motorikou, pohybem, například i s pantomimickým vyjádřením, konkrétní akcí.
-
Lze využívat i rytmizaci, skandování, rappování, zpěv apod.
Daleko více konkrétních možností, jak dětem se SPU proces učení usnadnit, jaké podmínky pro jejich učení vytvořit, aby bylo efektivní, lze nalézt v publikaci Jak se učit s dítětem se specifickou poruchou učení a s poruchou pozornosti.
ZDROJE
-
JUCOVIČOVÁ, D. a H. ŽÁČKOVÁ. Jak se učit s dítětem se specifickou poruchou učení a s poruchou pozornosti. Praha: Nakladatelství D + H, 2015. ISBN 978-80-87295-18-2.