Využívání dynamicko-diagnostického přístupu v poradenské praxi

V současném českém školském poradenském systému si dynamická diagnostika již vybudovala relativně stabilní pozici. Je pokládána za adekvátní rozšíření repertoáru diagnostických přístupů v poradenské praxi, a to jak ve školských poradenských zařízeních, tak ve školních poradenských pracovištích. Základním argumentem pro její využití je porozumění procesu učení a přemýšlení jedince, které vede k mnohem detailnějším a komplexnějším návrhům intervenčních i preventivních postupů při edukaci konkrétního žáka. Nestanovuje diagnózy, nepojmenovává jen zdroje obtíží, ale poukazuje na možnosti rozvoje jedince v interakci s edukátory, případně zkušenějšími vrstevníky. Z těchto důvodů lze vytvořenou metodiku pokládat za významný přínos pro poradenskou praxi a její vznik je zcela namístě. Jejím prostřednictvím získají poradenští pracovníci, kteří doposud neměli příležitost absolvovat ucelené vzdělávání zaměřené na dynamickou diagnostiku, alespoň základní informace o dané problematice a naleznou inspiraci pro využití dynamické diagnostiky. Pro mnohé, kteří o dynamické diagnostice jen zběžně slyšeli, může vzniklá metodika představovat cestu, jak se do tématu hlouběji ponořit a lépe se v něm začít orientovat. Velmi oceňuji také opakovaný důraz na klienty a jejich rozvoj, na zájem o individuální potřeby dětí i dospívajících. Naopak jakékoli administrativní úkony a činnosti formálního charakteru, které nesouvisejí s přímou poradenskou, resp. odbornou diagnostickou prací psychologů a speciálních pedagogů, jsou v textu zcela upozaděny.

Text je rozdělen do devíti kapitol, včetně příloh a seznamu použité literatury a dalších zdrojů. Za klíčové lze pokládat kapitoly dva až šest, které dynamickou diagnostiku zevrubně rozebírají. Po úvodu následuje stručné vymezení dynamické diagnostiky jako specifického přístupu k vyšetření kognitivních funkcí jedince, jenž je využitelný v poradenské praxi. Text dále pokračuje jedinou ryze teoretickou kapitolou, která se věnuje výčtu několika teorií zaměřených na kognitivní funkce, systém kognitivních procesů a dále detailněji představuje teorii strukturální kognitivní modifikovatelnosti, zkušenosti zprostředkovaného učení i teorii analýzy úkolů podle kognitivní mapy, jež jsou klíčovými východisky pro realizaci dynamického vyšetření v souladu s přístupy R. Feuersteina i jeho kolegů a následovníků. Pro čtenáře se poněkud méně srozumitelná jeví kapitola 3.1, Teorie kognitivních schopností. Takovýchto přístupů existuje nepřeberné množství, některé mají již stabilní místo v psychologii, jiné nabízejí rozšíření či alternativní výklad stávajících teorií. Je pochopitelné, že se text zmiňuje o přístupech Piageta a Vygotského, ač jsou nastíněny pouze velmi stručně a rozhodně předpokládají předchozí vzdělání čtenáře v této oblasti. Další přístupy a informace jsou zařazeny bez detailnějšího zprostředkování významu. Text má spíše kompilační charakter, některé údaje zmiňuje velmi stručně, bez širšího kontextu. Obávám se, že nepomůže čtenáři k rozšíření znalostí o kognici, jejichž velmi kvalitní zásobu pokládám za nezbytný předpoklad adekvátně prováděné dynamické diagnostiky. Je však pochopitelné, že na omezeném prostoru se jen stěží dá postihnout celý široký rámec relevantních kognitivních teorií.

Těžiště práce tkví bezpochyby ve čtvrté kapitole, která z různých úhlů pohledu ukazuje, jak lze ve stávajících podmínkách poradenské praxe přistupovat k diagnostice dynamicky, jak využívat stávající metody i nástroje, které poradenská praxe nabízí, i jak získaným diagnostickým údajům rozumět a dále je využívat. Text je psán čtivě, srozumitelně, se značným důrazem na způsoby uvažování diagnostika, který tvoří nedílnou součást celého diagnostického procesu a jeho způsob práce s klientem i uvažování o klientovi jednoznačně přispívají k přesnému zmapování učení a přemýšlení jedince. Doplňkem této kapitoly je zmínka o etice dynamického vyšetření, která klade důraz na adekvátní použití diagnostických metod a nezneužívání metod určených pro standardizované vyšetření.

Významné obohacení čtvrté kapitoly pak představují šestá kapitola i přílohy v osmé kapitole. Šestá kapitola prezentuje osm případových studií. Vyšetření většinou realizovala jedna z autorek metodiky, další pak absolventi výcviku uskutečněného v projektu KIPR. Kazuistiky velmi detailně a přesvědčivě ukazují opodstatněnost dynamické diagnostiky. Jsou velmi citlivě voleny a každá představuje specifického klienta, u kterého by použití standardizovaných metod buď již nepřineslo žádné další diagnosticky cenné informace, nebo by dokonce mohlo vést ke zkreslení porozumění klientovi z důvodů jeho emocionálního rozpoložení, odlišného kulturního prostředí, z něhož pochází, nebo sociálního znevýhodnění. Za velmi zdařilé pokládám také uvedení výčtu doporučení, která jsou navíc kategorizována podle projevených deficitů či specifických projevů chování. Působí tak velmi přehledně, srozumitelně a inspirativně. Na druhou stranu v publikaci není uvedeno, zda byly údaje o klientech z případových studií nějak anonymizovány. Pokud nebyly, obávala bych se, že hrozí snadná identifikace klientů, zejména jedná-li se o děti žijící v menších městech.

Rovněž závěrečné přílohy dále rozšiřují informace o postupech dynamické diagnostiky. Nabízejí čtenářům inspiraci pro užití jiných než běžně dynamicky využívaných nástrojů, nemají-li je k dispozici. Velmi oceňuji analýzy vybraných herních aktivit podle teorie kognitivní mapy, kterou však můžeme provádět kdykoli, nikoli pouze při diagnostickém procesu. Jsou zde i popsány principy využití zkušenosti zprostředkovaného učení, což je cenné, ale i tento přístup je možné užít pro jakékoli kvalitní interakce dítěte a jeho edukátorů, nikoli pro diagnostiku. Čtenářům tedy nemusí být zcela srozumitelné, jaká diagnostická data lze z popsaných analýz získat. Kromě postupů zprostředkování by bylo vhodné přesněji popsat, co se dozvíme v kontextu diagnostiky. Pak by byly přílohy nesmírně užitečné, protože nabízejí konkrétní náměty na užití běžně dostupných aktivit a postupů, když diagnostik nemá jiné metody a nechce zneužívat standardizované nástroje. Na druhou stranu představení systému tzv. graduovaných pobídek, překlad textu o porozumění v angličtině i návrh pozorovacího archu mohou být velmi užitečným zdrojem informací i inspirace.

Nedostatkem textu jsou některé terminologické nepřesnosti, které se vyskytují napříč celým textem, chybějící citace některých zdrojů a různorodé nakládání s uváděním jmen autorů, na něž je odkazováno. V textu je také zcela ignorováno, že diagnostická baterie LPAD R. Feuersteina má již českou adaptaci, a poradenští pracovní mohou dokonce absolvovat výcvik v této ucelené diagnostické metodě. I odkazy na tento materiál jsou pouze na anglickou verzi, ač existuje i česká. Stejně tak jsou ignorovány i některé další obecné principy (např. v některých pasážích se přímo nabízí zmínka o tzv. evidence-based přístupu) i konkrétní metody (např. výuka orientovaná na budování schémat).

Navzdory uvedeným připomínkám pokládám text za užitečný pokus přiblížit široké odborné veřejnosti pracovníků ve školských poradenských zařízeních i na školních poradenských pracovištích principy dynamické diagnostiky. Věřím, že ti, které uvedený přístup zajímá, v metodice naleznou zdroje inspirace i některé užitečné odborné informace pro svou práci.