Ať už budeme v rámci logopedické intervence diskutovat specifické aktivity směřující k včasné a co nejpřesnější identifikaci skutečných obtíží v oblasti vývojových poruch řeči a jazyka, nebo se zaměříme následně na jejich eliminaci v podobě preventivních opatření či logopedicko-terapeutického přístupu, vždy je žádoucí a naprosto vhodné k obtížím přistupovat v celém jejich individuálním spektru, což samo o sobě naznačuje, že bude vhodné u jednotlivých případů, zejména těch komplexnějšího charakteru, uplatňovat týmový přístup se zapojením širšího okruhu odborníků.
Význam transdisciplinárního přístupu v logopedii a vzájemné spolupráce s přesahem do školství
PhDr.
Veronika
Včelíková
Ph.D.
členka výkonného výboru Asociace logopedů ve školství, z. s.; speciální pedagog ve speciálně pedagogickém centru pro vady řeči a krajský koordinátor logopedické péče
Výhoda prostupnosti i odlišností mezi rezorty
Logopedická intervence cílená na velmi heterogenní skupiny potřebných jedinců různorodých věkových skupin prostupuje ve své šíři v kontextu se zajišťováním logopedické intervence v České republice třemi rezorty. V jednotlivých rezortech působí odborní pracovníci různorodých pozic i kompetencí, které jsou většinově zvlášť vydefinovány legislativou a zákonnými normami každého rezortu. Už tato skutečnost naznačuje, že je žádoucí spolupracovat také napříč s pracovníky, kteří participují na logopedické intervenci ať na úrovni zdravotnictví, školství, či sociálních služeb (viz obr. 1), neboť právě ze vzájemné kooperace a sdílení zkušeností mohou všichni aktéři podílející se na logopedickém intervenčním procesu profitovat.
Obr. 1 Odborníci se specializací logopedie v jednotlivých rezortech
V každém zmíněném rezortu je logopedie poskytována s určitými nuancemi (většími či menšími) a v souvislosti s cílovou skupinou klientů, na kterou je směřována. Pro příklad můžeme uvést specifičnost přístupů ke klientům napříč jednotlivými věkovými kategoriemi. V raném věku je nezbytná včasná intervence a často také mezioborová spolupráce jak u dětí s identifikovatelným rizikem opoždění vývoje řeči a jazykových schopností, tak u dětí s rizikem potenciálním. Jedině tak může být prognóza dalšího vývoje příznivá (Rosseti, 2001, in Bytešníková 2014). U skupiny dětí s neurovývojovými poruchami či odchylkami ve vývoji a různorodým spektrem komorbidit bude zásadní včasnost podchycení, ale také specifický, individuálně sestavený, komprehenzivní (komplexní