David Špunar začal do světa technologií pronikat už jako student. Chtěl tehdy hlavně šířit osvětu. Proslavil ho – a jeho dva spolužáky – ale až projektem zacílený na boj proti šikaně ve školách s názvem Nenech to být. Funguje jako internetová schránka důvěry, kde se mohou děti i jejich rodiče anonymně svěřovat a předávat tak svá hlášení přímo konkrétním školám. Jak projekt funguje v praxi, kam všude se ve světě rozšířil a čemu se mladý úspěšný tým věnuje v současnosti, o tom se dočtete v následujícím rozhovoru.
„Za každým internetovým řešením proti šikaně musí být i skutečná osoba“
Oliver
Jahn
Spolupracovník redakce
První aplikaci jste vymysleli ve třinácti. Co bylo podle vás rozhodující: nápad, nebo technologické znalosti?
Určitě nápad, protože technologické znalosti jsme tehdy neměli. Naše první aplikace byla v podstatě velmi jednoduchá, sloužila ke sbírání textů a zápisků studentů, programovat jsme tehdy neuměli. Studovali jsme ale gymnázium zaměřené na programování a znali jsme spoustu lidí, kteří už ty technologické znalosti měli, vývojáře. A tak jsme se s nimi spojili, vysvětlili jsme jim naši myšlenku a díky jejich pomoci jsme potom mohli projekt zrealizovat.
Vznikl tento projekt právě díky školnímu prostředí, protože jste měli pocit, že něco podobného by bylo potřeba?
Ten nápad jsme dostali ve frontě na oběd. Nudili jsme se a bavili jsme se o tom, co bychom mohli udělat. A napadlo nás, že bychom mohli vytvořit komplexní platformu pro správu školy, něco jako jsou třeba dneska Bakaláři, akorát jsme to zamýšleli trochu ji