V přechozích číslech časopisu Školní poradenství v praxi jsme vám představili metodické materiály pro školy k tématu násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání žáka. Jednalo se o příručku s názvem „Týrané zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ a související stejnojmennou přílohou metodického doporučení MŠMT k primární prevenci rizikového chování. V tomto článku pokračujeme s vybranými otázkami týkajícími se komunikace v situacích podezření na žáka ohroženého týráním, zneužíváním, zanedbáváním či domácím násilím.
Zanedbávaný či týraný žák – praktická doporučení 2
Mgr.
Kateřina
Blažková
projektová manažerka, Nadace Sirius
Bc.
Roman
Petrenko
vedoucí týmu prevence, Nadace Sirius
Komunikace je základním nástrojem pro řešení problémů ve škole. Zásadně ovlivňuje porozumění situacím, při správném používání podporuje spolupráci všech zúčastněných stran a vede k vytváření bezpečného prostředí, které je nezbytné pro efektivní prevenci i řešení náročných situací. Při práci s žáky s negativními zkušenostmi z jejich rodinného zázemí je bezpečná a otevřená komunikace účinným nástrojem. Předpokladem je, aby komunikace byla popisná, nikoliv hodnotící. Níže uvádíme několik doporučení týkajících se komunikace nejen s ohroženým žákem, ale také s ostatními ve škole nebo s rodiči.
Jak hovořit s dítětem, které bylo svědkem či obětí násilí v rodině?
Pokud se vám žák začne spontánně svěřovat, snažte se zajistit pohodlí a bezpečné prostředí. Ideální je posadit se do místnosti, kde budete sami, a sedět blízko sebe na židlích, aby mezi vámi nebyl velký stůl nebo jiná překážka. Na sdělení je nezbytné reagovat klidně a věcně, situaci nebagatelizovat ani nedramatizovat. Důležité je ta