Jak podpořit wellbeing dětí v MŠ

V textu budeme vycházet z desatera, na kterém se shodli členové SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání), jehož součástí je i Schola Empirica, z. s., která metodiku Dobrý začátek do ČR přinesla. Jedná se o soubor základních principů týkajících se vzdělávání v průběhu celého života a usilují o naplnění tohoto desatera o vzdělávání.

Studie PISA 2015 představila indikátory hodnotící wellbeing dětí. Jedná se o (PISA, 2015).

Wellbeing je tedy spojován s pocitem subjektivní spokojenosti, psychickým či fyzickým zdravím, případně jejich kombinací.

Důležitost podpory wellbeingu ve vzdělávání popisuje UNESCO. Přichází s názorem, že:

Třetí definice od WHO bere v potaz i lidský potenciál a popisuje wellbeing jako .

Důležitosti vlivu těch, kdo působí na děti, se věnuje např. James J. Heckman, který popsal vztah mezi věkem, od kdy se cíleně dítěti věnujeme, a návratností v následném životě. Poukazuje, že cílený rozvoj je potřeba započít již u velmi malých dětí. Dítě s dobře rozvinutými socio-emočními dovednostmi má v životě mnohem větší šanci uspět, vytěžit lépe zdroje, které mu život nabízí. Pokud měkké dovednosti cíleně rozvíjejí i pedagogové na vyšším stupni vzdělávání, je proces rozvoje samozřejmě o to víc efektivní.

A chceme-li, aby se dospělí (ale i děti) uměli vyrovnat se složitými situacemi a zároveň mohli plně vyvinout svůj talent, je potřeba na tom pracovat od raného dětství.

Pokud je dítě sociálně a emočně zralé, je v důsledku schopné převzít zodpovědnost za své jednání a chování.

V mateřské škole se snažíme docílit zmiňovaný stav osobní pohody – ideální je, aby se děti cítily dobře a bezpečně. Každý pedagog k tomuto cíli míří a využívá k tomu různé způsoby. Metodika vede děti, ale potažmo i dospělé, k respektu, toleranci a dodržování pravidel. Ty se dětem vštěpují průběžně hned od nástupu do školky, jsou jim neustále připomínány, pozitivně se upevňují prostřednictvím situačního učení a modelového chování pedagogů. Samy děti se učí všímat si správně použitých pravidel a vhodných řešení, používají chválu a soustředí se na to, co funguje, namísto negativního/nechtěného.

Děti vede metodika k velké samostatnosti, a to nejen v oblasti sebeobsluhy. Mají možnost volby, s čím si budou hrát a na čem budou pracovat, ale s možností volby jde ruku v ruce také zodpovědnost za svůj výběr. Dobrý začátek® nabízí strategie a metody, jak děti adekvátně v zodpovědnosti podporovat.

Ve školce by se měly děti naučit, že skoro vždy mají možnost volby a že mohou z velké části samy ovlivnit, jak se budou cítit. Je to velice náročná disciplína, kterou neovládá dokonce ani mnoho dospělých – mnoho z nás občas čeká, až se o nás někdo postará, až někdo zařídí, aby nám bylo dobře.

Dobrý začátek® se snaží děti vybavit takovými dovednostmi, aby v budoucnu byly schopné převzít zodpovědnost za to, jak se cítí, a aby si dokázaly pomoci v náročných chvílích.

Učitel, který je klíčovým aktérem ve vzdělávacím procesu, by měl být schopen rozpoznat a společně s dítětem odhalit jeho slabé a silné stránky.

Metodika obdobně jako Clifton (Clifton et al., 2002) slabé stránky vnímá jako překážky, které lze zvládnout, jako dovednosti, jimž se lze naučit, nebo znalosti, které je možné získat.

Učitel pak vytváří vhodné podmínky k tomu, aby pracoval s oběma stránkami – silnými i slabými. Slabé stránky se snaží podpořit. Silné stránky a obecně potenciál se snaží u dětí rozvíjet.

Dobrý začátek® se věnuje vedle dětí i osobnosti pedagoga, pomáhá učitelům zvládat stresovou zátěž a podporuje je v profesním rozvoji prostřednictvím mentoringu.

Výzkumy a evaluace důsledků použití metodiky Dobrého začátku potvrzují, že pro dosažení úspěchů ve škole je v předškolním věku nejdůležitější rozvoj motivačních vlastností a socio-emočních dovedností. Motivace k učení by se u dětí měla zakládat na podpoře jejich přirozené zvídavosti, čehož by měl pedagog využít. Na základě vnitřní motivace může dítě maximálně rozvíjet svůj potenciál, ale také odpovědnost.

V Dobrém začátku® je dítě neustále oceňováno, platí zde pravidlo, že čím více jsou děti chváleny (za své chování, ne za to, jaké jsou), tím více „rostou“ a pozitivní prostředí vnitřní motivaci významně podporuje.

Pocit bezpečí patří mezi základní potřeby lidí. Aby se děti cítily v mateřské škole dobře, je nutné, aby byly v bezpečí. Jedním ze způsobů, jak vytvořit z mateřské školy bezpečné místo, je mít jasně stanovená pravidla. Nejedná se ale jen o seznam toho, co se může a co nikoliv.

Pravidla se ujasňují společně s dětmi, protože popisují soužití ve škole, kde jsou oni i dospělí. Důležité také je, jaká slova k tomu užíváme a jaké významy s nimi spojujeme, to vše určuje klima ve třídě. Pravidla je potřeba mít formulovaná pozitivně, tedy tak, aby děti věděly, co dělat mají, a ne co dělat nemají (např. pravidlo „Nekřičíme“ formuluje metodika jako „Používáme tichý hlas“).

Metodika funguje jako nástroj účinné prevence, dává pedagogům konkrétní návody, jak s dětmi pracovat a jak s nimi mluvit, jak reagovat na individuální potřeby dětí a zároveň učit bezkonfliktní komunikace ve skupině. V praxi učitelky kvitují to, že neřeší jen následek, například jak vyřešit konflikt mezi dětmi (i když efektivně řešit konflikty ve třídě je velice důležité), ale soustavným působením podle Dobrého začátku® se tyto situace eliminují na minimum. Děti se učí, že ne všichni jsou stejní, ale každý má své kvality. Každý z nás přispívá do společného soužití něčím jiným a tato různorodost nás všechny něco může naučit.

A jak lze podpořit vzájemné učení se od druhého? Děti se učí hlavně nápodobou a vzájemnou interakcí. Pokud dítě vzděláváme v heterogenní skupině (genderově, věkově, sociálně i kulturně), vždy je to velmi přínosné. Mimo jiné je učíme vzájemnému respektu a toleranci. Děti se mezi sebou nesrovnávají, i když si uvědomují, že každému se daří něco jiného. Je důležité odhalit u každého dítěte oblast, kde si je jistý a ve které svými znalostmi či dovednostmi může obohatit ostatní.

Každý člověk je individualitou a takto ho také máme chápat a přistupovat k němu. Je velice těžké mít ve třídě 25 dětí s rozdílnými individuálními potřebami, ale mnohem těžší je snažit se těchto 25 dětí někam „zaškatulkovat“ a všechny stejně vzdělávat. Dobrý začátek® pomáhá pedagogy vybavit dovednostmi, jak děti individuálně podporovat, aby se necítily odstrčené či ponížené. Děti jsou často vybízené k tomu, aby se vzájemně motivovaly a podporovaly.

Pedagog v MŠ může velkou měrou přispět k úspěchu dětí. V mateřské škole by měly být vztahy mezi učitelem a dětmi založené na vzájemné důvěře, pochopení a respektu.

Jak bylo zmíněno výše, metodika pracuje i s tím, že pro budování bezpečí a důvěry jsou důležité nejen nároky na samotné chování dětí, ale především jednání pedagogů v jakékoliv denní situaci. Tím je myšleno konzistentní, očekávatelné rozhodnutí, pravidelnost a řád aktivit, předvídatelné činnosti a v neposlední řadě i plynulý a jasně sdělený přechod mezi činnostmi v programu dne.

V Dobrém začátku® platí, že pedagog podporuje pozitivní přístup k sobě i dětem a on, stejně jako děti, může zlepšit svým žádoucím chováním klima ve třídě.

Vzdělavatel učí děti rozeznávat pocity a ovládat emoce, vede děti k odpovědnosti a pomáhá dětem navázat a posilovat vztahy. Využívá situační a prožitkové učení, poskytuje jasné návody a používá jazyk, kterému děti rozumí.

Nedílnou součástí vzdělávacího procesu je hodnocení. Metodika Dobrý začátek® klade velký důraz na způsob komunikace, která je přátelská a zaměřená na hodnocení konkrétní činnosti dítěte a na posílení schopností dítěte v sebehodnocení. K reflexi či hodnocení pedagog využívá neutrální jazyk (tzv. popisný jazyk) a také pracuje s konstruktivní pochvalou. Vychází z toho, že způsobem, jakým děti podporujeme, uznáváme a oceňujeme, je učíme vyrovnávat se s případnými překážkami a neúspěchy. Budujeme zdravou sebedůvěru a učíme je být samostatnými a odpovědnými.

V mateřské škole je důležitá spolupráce, a to směrem k těm, kdo po odchodu ze školky působí na děti – tedy k rodičům. Spolupráce s rodiči je v Dobrém začátku velkým tématem a součástí metod podpory sociálních a emočních vztahů. Je velice důležité, aby partnerský vztah mezi rodiči a učiteli byl založený na vzájemném respektu, slušnosti a důvěře.

Rodiče mají právo na nezkreslené informace o tom, co se děje v mateřské škole, ale tyto informace se dají říkat různým způsobem. S rodiči hovoříme, kdykoliv je to možné, je potřeba, aby od pedagogů slyšeli mnoho pozitivních postřehů, co se dítěti ve škole podařilo, co se mu líbilo apod. Když je potřeba vyřešit nějaký problém, určitě je třeba ho nezlehčovat a v komunikaci se zaměřit na navrhování možností k jeho řešení.

Metodika Dobrý začátek® souzní mimo jiné i s principy memoranda platformy včasné péče, která hovoří o tom, že každé dítě má právo zažívat ve škole i v životě úspěch. Autoři článku věří, že v socio-emoční oblasti může být metodika účinným řešením, které podpoří děti v jejich přirozeném vývoji a v rozvoji dalších životních strategií.

Doufáme, že děti a že Metodika Dobrý začátek® přispěje k naplnění hlavního cíle vzdělávání definovaného MŠMT a připraví děti na to .