Milé ředitelky, rád bych navázal na článek z jarního speciálu pojednávající o pedagogickém vedení. V této oblasti samozřejmě rád zůstanu a dnes obrátím vaši pozornost na často používaný termín pedagogické sdílení.
Nechce se tomu věřit, ale v mnoha školách je patrná vysoká míra izolovanosti jednotlivých pedagogických výkonů. Kolik učitelek a učitelů se cítí dobře, komfortně a bezpečně ve třídě jsouce obklopeni svými žáky. Zde dělají profesionální práci, jsou excelentní a jejich výkon je mnohdy vynikající a správný. Bohužel někteří z těchto výtečných pedagogů se změní, když mají začít spolupracovat s jiným dospělým, když mají svoje metody konzultovat či konfrontovat s dalším pedagogem, zkrátka když ve třídě z nejrůznějšího důvodu nejsou jediným dospělým. Kolik ředitelek a ředitelů škol mi říkalo, jak ohromní jsou někteří jejich pedagogové s dětmi a jak se cítí nejistě před dalšími dospělými.
Čím to může být způsobeno? Zřejmě začínáme již na fakultách připravujících učitele, kde se dosud o suplování, sdílení či společné práci příliš mnoho nemluví. Vím to od studentů a absolventů, to není můj pocit. Stále je kladen důraz na historii školství, pedagogiky či metodologii pedagogického výzkumu a na zásadní věci nezbývá často i kvůli nešťastně pojatým VŠ akreditacím čas. Nezastírejme i někdy nižší úroveň sebevědomí pedagogů či touhu po dokonalosti. Zde musí právě ředitelka školy nastavit systém a pomáhat. Učitelky jsou obklopeny spoustou dětí i rodičů a potřebují, aby také obrátily pohled samy k sobě. Může být na vině i zbytečná konkurence a nepochopení toho, že mateřská škola má být dobrá právě svým celým týmem.
Ano – na základní škole je to markantnější. Pokud třídní učitel nezná pedagogickou práci ostatních učitelů učících v jeho třídě, pokud nezná svoje žáky v jiných hodinách či akcích mimo třídu, tak vůbec nemůže mluvit o tom, že má přehled. Mnohé souvislosti mu potom mohou utéci a vůbec nemusí jít o zlý úmysl. Zkrátka debaty o hodnocení, používaných i zamýšlených metodách, společných aktivitách a další činnosti směřující ke spolupráci mezi učitelkami a učiteli musí být samozřejmou součástí pedagogické práce.
Vím, mateřské školy tyto věci umějí často lépe, vidím váš úsměv, o čem to dnes píši, je to pro vás často samozřejmé. Však právě proto by bylo jistě správné a žádoucí využít inspirace mateřských škol pro jiné druhy škol, pro začátek alespoň pro první či druhý stupeň základních škol.
Protože je mi jasné, že v některých školách ještě není běžné chodit si vzájemně do hodin či více spolupracovat s jiným pedagogem, nechci ani domýšlet důsledky takové atomizovanosti. Na druhé straně je množství škol, pro které je to taková samozřejmost, že o ní ani nemluví. Ale je nutno jít dál. Na společné návštěvy v hodinách se organicky začne nabalovat vyšší úroveň spolupráce mezi pedagogy. Zkusme se na hospitaci dívat jako na návštěvu jiného odborníka (latinský překlad původního slova hospitace je být u někoho na návštěvě) nikoli jako na kontrolu, nedůvěru či nepříjemné období, ale jako na nezbytný začátek společné cesty sdílení zkušeností, poznatků a všeho, o čem článek hovoří. Zkušenosti mnoha školních týmů hovoří jasně pro, i když to zpočátku může skřípat, proč si to nepřiznat. Určitě to stojí za to.
V minulém čísle časopisu jsem psal, že rozhodně máte čím inspirovat jiné druhy škol, tak v tom prosím pokračujte. V mateřských školách je běžné, že se vaše učitelky potkávají s vámi či jiným pedagogem v jedné třídě, že se překrýváte, že jdete společně mimo školu, že si pomáháte v klíčových částech dne. Věřte tomu, že to některé jiné školy dosud neumějí, nechtějí umět, obávají se toho – nebo je to zkrátka ještě nenapadlo. Inspirujte prosím svoje okolí. Nabídněte sebevědomě blízké základní škole, že jí otevřeně ukážete již prošlapanou cestu od vzájemných návštěv ke společnému sdílení. A to nemůže být nejen bez společných akcí, ale bez jejich společné přípravy, plánování, prožívání, reflexe a zejména bez otevřené a bezpečné komunikace.
Vím, že každá z vás chce být nejlepší. Rodiče často přicházejí za konkrétní paní učitelkou a jsou šťastné, když se k ní jejich dítě dostane. Buďme k sobě kritičtí – ta nejlepší mateřská škola umí vtáhnout do hry všechny. Cílem přeci není konkurence (uprostřed jedné školy je to až děsivá představa, ne?), ale bezpečné sdílení. Je to výhodné pro všechny. A já jsem přesvědčen, že svojí inspirací pomůžete i potřebnému sebevědomí vlastnímu týmu. Moc držím palce a fandím.
A ještě něco… Školní rok už se rozběhl a já přeji, aby vám přinášel spokojenost a radost. Zasloužíte si to, kdo jiný.