Jak využít krizi jako příležitost

Slovo pochází ze starořeckého slova , které v překladu znamená rozhodovat se mezi opačnými variantami. Je zřejmé, že potřebujeme zvolit vždy to výhodnější pro naši organizaci. Odborná literatura ještě rozlišuje (Trojanová, Svobodová, 2020) krizové situace a krize. Krizové situace jsou velmi náročné chvíle, které jsou zpravidla podobně náhlé jako katastrofy, ale méně destruktivní (i když nám v danou chvíli mohou tak připadat). Od katastrof a krizí je odlišuje jedna zásadní věc - neohrožují systém jako takový. Neznamená ovšem, že pokud krizovou situaci nezvládneme, že se z ní krize postupně nestane. Krizové situace se obvykle vyřeší na základě dovedností a zkušeností a dostatečné sítě pomáhajících osob. Např. nenadálý odchod dvou vychovatelek zvládne smlouva s kolegyní čerstvě odešlou do důchodu a zástupem třídní učitelky (na dohodu) než se najde druhý zástup. Taková situace samotnou existenci školní družiny neohrozí, na rozdíl od krize, která představuje zlomovou situaci ohrožující samotnou existenci školní družiny.

Možná si říkáte, zda je něco takového vůbec možné. Školní družina je součástí školy, je zapsaná ve školském rejstříku. Ale vezměme si situaci, kdy díky souhře náhod začnou kolovat mezi rodičovskou veřejností nepříjemné věci o školní družině. Prý si tam děti dělají, co chtějí, vychovatelky pijí kávu, s rodiči se jedná odměřeně Určitě to o vaší družině neplatí, jenže jedna malá nesrovnalost může spustit lavinu. Pojďme tuto situaci vzít jako příklad a ukázat si na ní řešení krize. A i když to třeba není krize, ale možná spíše krizová situace, následující kroky samozřejmě můžete využít. Krize má celkem tři základní fáze, které se dále dělí na dílčí podfáze (Trojanová, Svobodová, 2020):

K fázím vývoje samotné krize se pojí ještě stadia, která charakterizují náš přístup ke krizi. Ve chvíli, kdy propukne krize a začne si žít tak trochu svým vlastním životem, je zásadní, jak rychle si uvědomíme a přijmeme, že se děje něco závažného. Je nezbytné vědět, že člověk je tvor, který rád strká hlavu do písku a doufá, že se "to nějak vyřeší samo". Krize se ovšem sama zpravidla nevyřeší (a pokud ano, tak většinou ne tak, jak bychom chtěli). Krizi jsme schopni řešit až ve chvíli, kdy přijmeme, že se o krizi skutečně jedná a že sama nezmizí. Tento proces se nazývá (Kübler-Ross, 2015):

I-------------I--------------------------------------------------------------I 
I Stadium     I Popis stadia a konkrétní situace ve školní družině           I 
I-------------I--------------------------------------------------------------I 
I Popírání    I Vědomí nechce přijmout realitu. Říkáme si, že to nemůže být  I 
I             I pravda, že se jedná o omyl, že něco takového se přece nemůže I 
I             I skutečně stát.                                               I 
I             I Rodiče přece nemají žádné důkazy, nebyli u dětí v družině,   I 
I             I jak je něco takového mohlo napadnout.                        I 
I-------------I--------------------------------------------------------------I 
I Hněv        I Zachvátí nás vztek, můžeme být i agresivní a hledáme viníka. I 
I             I To byla určitě ta maminka, která si chtěla vyzvedávat dítě   I 
I             I mimo obvyklou dobu,                                          I 
I             I rozvířila to na sociálních sítích.                           I 
I-------------I--------------------------------------------------------------I 
I Smlouvání   I Krize se může projevovat zahlazováním problémů, iracionálním I 
I             I vyjednáváním nás samých se sebou a doufáním, že krize zmizí  I 
I             I sama.                                                        I 
I             I Když to nebudeme řešit, ono se to uklidní, vždycky se        I 
I             I všechno nakonec přežene, to dáme.                            I 
I-------------I--------------------------------------------------------------I 
I Deprese     I Prožíváme smutek a strach, myslíme si, že naše činnost nemá  I 
I             I cenu a nechceme nic dělat.                                   I 
I             I Já se tak snažila, stejně jako kolegyně, nový vzdělávací     I 
I             I program, spousta akcí a nakonec                              I 
I             I to takhle dopadne. Nejlepší bude skončit.                    I 
I-------------I--------------------------------------------------------------I 
I Přijetí     I Akceptujeme situaci takovou, jaká je. Neztrácíme čas         I 
I             I hledáním viníků a jsme schopni jít dál a racionálně celou    I 
I             I krizi řešit.                                                 I 
I             I Tak takhle ne! Zažili jsme už spoustu věcí, tohle musíme     I 
I             I zvládnout taky. Takže.                                       I 
I-------------I--------------------------------------------------------------I 

Jaké mohou být příznaky ? Rodiče se při vyzvedávání dětí neusmívají a ozývají se věty: "To jsi rád, že jsem pro tebe přišla...", "Zítra do družiny nemusíš, vyzvedne tě babička..." Možná tyhle věty slyšíte a nepřikládáte jim větší význam a my vidíme jen "trávu růst". Ale možná je to opravdu prekrizová fáze a stačí rozhovor s rodiči, nová nástěnka s fotkami o činnosti družiny na budově a krize je zažehnána. Ale možná ne a krize postupuje.

Co tedy dělat ve ? Vymysleme , což jsou předem připravené nástiny situací, které mohou při krizi nastat. Při tvorbě krizových scénářů se vychází z identifikace zdroje krize, nastiňují se varianty řešení a jejich důsledky. Jaké jsou možnosti: 1) Informujeme vedení školy a dáme ruce pryč. Za družinu ručí ředitel, ať s tím tedy něco udělá. Jenže - když utíkáme z boje, nechá nás ještě školní družinu vést? 2) Promluvíme si s maminkou, o které jsme si mysleli, že vše způsobila. Ale nemusí to být ona, výsledek je nejistý. 3) Vymyslíme konkrétní plán, jak získáme důvěru zpět, a seznámíme s ním vedení školy. Varianta nejnáročnější, ale taková "manažerská". Máme tedy tři scénáře, vybereme jeden z nich (asi tušíte, že ideálem je varianta 3) a připravíme krizový plán. Zatímco krizový scénář je záležitostí prediktivní, tj. předpokládá, co se může stát, už popisuje konkrétní kroky vybraného scénáře.

Kromě stanovení konkrétních činností v rámci krizového plánu (ukázky přímé pedagogické činnosti s dětmi, realizace akce s rodiči, video na webu školy, venkovní nástěnka s výrobky dětí, výzdoba radnice...) je nezbytné stanovit tým, který bude za řešení krize zodpovědný. Cílem bude realizovat ukázky práce školní družiny pro zákonné zástupce i širokou veřejnost. Cíl je skutečně SMARTER/chytřejší, a pokud bude naplněn, určitě se pohled rodičů na práci školní družiny vylepší. Pro efektivní fungování krizového týmu v něm musí být zastoupené tři základní role: role zaměřená na naplnění cíle (vedoucí vychovatelka), na odbornost (paní vychovatelka vedoucí v rámci družiny výtvarné kroužky) a na pohodu v týmu (pracovní název "Boženka"). Připomeňme si, že role je pozice jedince v sociální interakci (Mikuláštík, 2007), tedy jak ho berou ostatní členové týmu.

Tým nebude mít jednoduchou situaci, a proto musí opravdu efektivně komunikovat. musí obsahovat pravdivé a jasné informace, které budou předávány respektujícím způsobem. Rozhodně není namístě používat komunikační stopky, tedy výroky, které bezpečně zastaví snahu o dohodu a zlepšení situace.

Krize je na první pohled za námi, ale nenechte se ukolébat. Poslední fází je s nutnou reflexí. Projděme si ještě jednou příznaky nastávající krize, zamysleme se, proč jsme je přehlédli a jak se přehlédnutí příště vyvarovat. Co třeba účast vychovatelek na třídních schůzkách? Dotazník spokojenosti? Akce pro rodiče? A dál: byl krizový plán dobře nastavený, nebo ho bylo třeba upravovat? To je v pořádku, jen se zamysleme nad změnami. Naplnil krizový tým naše očekávání? A komunikoval správně? Proč tohle všechno? Protože v tom je naše příležitost. Přece jsme zvládli nepříznivou situaci, zjistili jsme spoustu nových věcí a na základě tohoto zjištění jsme posunuli práci školní družiny. A také nastavili opatření, která nám pomohou se příště takové situaci vyhnout. Krize vám tedy nepřejeme, ale pokud se objeví, držíme palce, ať je zvládnete. Hodně elánu!

autorky blogu