Příspěvek je miniinspirací pro využití loutek či běžných předmětů proměněných v loutky ve školní družině. Hra s loutkami nemusí být jen zábava či výtvarná a rukodělná aktivita, ale také hravý a zároveň účinný prostředek, jak s dětmi nastavovat pravidla, postavit se svým strachům či ventilovat agresi. Hra s loutkou rozvíjí fantazii a posiluje aktivní zábavu.
Loutkohraní ve školní družině
Jaroslava
Pachlová
školní družina, ZŠ Stráž u Tachova
Kdybychom se chtěli ponořit do historie loutek a loutkového divadla, tak by nám na to jeden celý Speciál nestačil. Jenom kolik je druhů loutek a z čeho všeho se dají loutky vyrobit! Článkem nahlédneme pro malou inspiraci do naší družiny, ze které jsem z realizovaných aktivit na toto téma vybrala ty nejjednodušší a ihned využitelné.
V běžném hovorovém jazyce chápeme loutku jako oživený výtvarný artefakt či vytvořenou figurku, které dá loutkoherec impuls k životu. Ale loutkou se může stát i obyčejný oživený předmět. Děti byly dříve více zvyklé na pozorování, zosobňování a "zlidšťování" neživých předmětů, zapojovaly více fantazii při hře s obyčejnými předměty. Ale z vlastní praxe vím, že pokud dětem dáme prostor, tak je tato aktivita i v dnešní době oslovuje a proměnu předmětu radostně prožívají.
Základní rozdělení loutek podle vodění je spodové a svrchní. Mezi nejznámější spodové loutky patří loutky totemové a všem známý maňásek. Maňásek je pro svou blízkost k dětské hračce dětmi velmi oblíben, je jako živý, má výrazné pohyby, dobře drží rekvizitu. Maňásek může být jednoruční nebo dvojruční. Když zkombinujeme maňáska s hůlkami, tak vznikne maňajka a odtud je už kousek k dalšímu představiteli