Zařízení školního stravování – Matiční dům, Rybí trh 7–8, Opava. Matiční dům v 19. století sloužil nejdříve jako zájezdní hostinec, později jako restaurace. Provoz školní jídelny v objektu Matičního domu byl zahájen v roce 1951.
Co nám svět stále závidí – systém školního stravování
RNDr.
Jitka
Krmíčková
MŠMT
Bohatá historie českých školních jídelen je plná milníků a důležitých zlomů. Téměř každý z nás si pamatuje zážitky ze školní jídelny a typická jídla, která se zde podávala. Z vývoje našeho školního stravování je možné se poučit a vyvarovat se opakování chyb.
I když se stravování na školách v průběhu let mnohokrát měnilo a modernizovalo, jeho
podstata, vycházející z potřeby stravovat děti výživně a zároveň zdravě,
zůstávala stejná.ALMANACH KE ŠKOLNÍMU STRAVOVÁNÍ
Autor: Bc. Jana Bradová
Kmotři: MUDr. Kateřina Cajthamlová, Mgr. Daniel Štěpán
U příležitosti oslav 50. výročí systému školního stravování byl vydán
Almanach
, který, jak uvádí jeho autorka Jana Bradová v úvodu, „
je prezentačním nástrojem sesbíraných informací, dobových i současných fotografií a dokumentů“.
Já jsem využila Almanachu jako toho nejpovolanějšího průvodce historií.40. LÉTA
První náznaky systémového školního stravování se objevují krátce po 2. světové válce v podobě přesnídávek podávaných všem školním dětem.
A záhy z iniciativy škol a obcí začaly vznikat první školní jídelny.Válečné utrpení tuto populaci v mnoha ohledech výrazně poznamenalo, mnoho dětí trpělo podvýživou a řadou zdravotních problémů vyplývajících z nekvalitní životosprávy. Hlavním úkolem státu tedy bylo nastavení takových opatření, která by tento stav napravila a zajistila jejich zdravý růst a vývoj.
50. LÉTA
Střední odborná škola veterinární, Hradec Králové, Pražská 68
„Doby, kdy polévka byla ještě grunt“
S rostoucí zaměstnaností žen stoupá potřeba zajistit teplé obědy pro jejich děti.
V roce 1953
je u nás registrováno zhruba 3 500 školních jídelen s 308 000 strávníky. Péče o školní stravování připadla do
kompetence
tehdejšího ministerstva školství a ve stejném roce se také školní stravování dočkalo
první legislativní úpravy.
Ministerstvo školství vydalo směrnici, která stanovila orgány odpovědné za zřízení a provoz školních jídelen, výši finančních norem na nákup potravin a poplatků za stravování včetně systému slev. Tento předpis však určoval jen
základní právní a ekonomická pravidla činnosti jídelen,
a to bez zřetele na fyziologické a jiné potřeby dětí a mladistvých.60. LÉTA
Chyběly nejen prostory, ale i vybavení školní kuchyně a jídelny. Ze sklepa se ručně nosil otop v koších – nebyl výtah do kuchyně. Sporák (uhelný) byl jediným zdrojem energie! Velmi obtížné bylo také zásobování potravinami, masem, ovocem. Mléko i zelenina se podávalo z ulice přímo do okna kuchyně. V dalším okně byl suchý sklad potravin; zboží se skládalo přímo oknem do skladu z aut. Dvakrát i třikrát týdně dovážely kuchařky asi 100–150 kg masa na dvoukolovém vozíku přímo z obchodu na náměstí.
Kolektiv pracovnic školní jídelny Nové Město na Moravě: 1968
Tehdy to nebyla jídelna v pravém smyslu slova, ale nouzový stravovací prostor, nacházející se dole v chodbě školy – nynější dílny a šatna žáků. Zde se nejen připravovaly obědy, ale i stravovali žáci. Vařilo se zhruba pro 300 strávníků. Strava byla připravovaná ve ztížených pracovních podmínkách.
V roce 1963 vydává ministerstvo školství novou směrnici,
která zavedla propracovaný systém, který specifikoval
výživové dávky
podle věkových skupin dětí a délky jejich pobytu ve škole nebo jiném školním zařízení. V tomto období vznikla
funkce krajského inspektora školního stravování
a později byla zřízena
krajská a okresní střediska školního stravování.
Tato střediska vytvářela praktický příklad školy správné výživy a dohlížela, aby byly děti dobře a zdravě živené. V období od počátku 60. let zaznamenalo školní stravování obrovský rozmach a je možné ho nazvat zlatým věkem školního stravování.70. LÉTA
Rozmach školního stravování pokračuje v 70. letech ruku v ruce s výstavbou velkých sídlišť.
Horší to ale bylo se zajištěním kvality připravované stravy.
Na ní se podepsal zejména nedostatek výkonného strojního i varného vybavení jídelen, problematické zásobování potravinami, jejich kvalitou a šíří sortimentu. Na scénu přichází klasická univerzální hnědá omáčka a jiné polotovary. Povinné jsou bezmasé pondělky a děti jsou nuceny veškeré jídlo beze zbytku dojídat.80. LÉTA
Ve školních jídelnách se stravují v podstatě všechny děti a mládež,
v roce 1989 dosahuje počet strávníků 2 milionů ve více než 10 500 školních jídelnách. Provozy školních jídelen začínají postupně upouštět od používání hliníkového nádobí, které je nahrazováno nerezovým.
Koncem 80. let jsou jídelny převedeny na samostatná zařízení tehdejších národních výborů, mají vlastní rozpočet a řízení.90. LÉTA
Devadesátá léta jsou v českém školním stravování zlomová.
V roce 1993 je vyhláškou stanoven tzv. spotřební koš
, který se používá dodnes. Jídelny přecházejí pod správu škol, některé se osamostatňují.
V roce 1995 je v České republice téměř 9 000 jídelen.
Strávníci v jídelnách postupně získávají
možnost výběru z několika jídel
denně.
Gymnázium Dobruška, Pulická 779
„Výdej obědů – činnost, která energetickým výdejem nahradí hodinu bodyformingu.“
Vařívalo se až 750 obědů, což bylo na tak malou a ne moc dobře vybavenou jídelnu poměrně velké sousto. Kuchyň byla ve své době standardně vybavena -2 kotle, pánev na smažení, vydávací stolička, sporák a myčka na nádobí, lednice byly na tak velký provoz pouze dvě. Mrazicí zařízení nebylo vůbec žádné. Dnes si neumím vůbec představit, kam bychom dali všechno zboží.
PO ROCE 2000
V roce 2003 došlo ke zrušení okresů
, zanikla i výchovná střediska školního stravování na okresní i krajské úrovni.Co můžeme do tohoto sedmdesáti lety prověřeného systému přinést v dnešní době? Určitě nepotřebuje žádnou revoluci. Systém je třeba jen po krůčcích zlepšovat a přizpůsobovat požadavkům moderní doby.
Paní Marie Pečínková, vedoucí stravování Jimramov v Almanachu vzpomíná:
Pamatuji si jako dítko školou povinné naši starou školní jídelnu. Po vyučování nás stála dlouhá řada dětí čekajících na kraji silnice.
V ne příliš vábné chodbě a zeleně vymalované jídelně jsme opět čekali zvlášť řadu na polévku a zvlášť na druhé jídlo. O tom dát si jídlo na pěkný tác jsme neměli ani potuchy. Žádný z nás si nedovolil na jídlo stěžovat, neboť se stávalo, že než jsme přišli domů, rodiče již věděli, že jsme nechtěli jíst.
Ve školní jídelně paní kuchařky vařily na klasických kamnech, což bylo velice náročné a nedovedeme si to v dnešní době představit jak z hygienického hlediska, tak z hlediska organizace a bezpečnosti práce.
Léta utíkala a já se opět dostala ke školnímu stravování, už ne jako strávník, ale jako pracovník školního stravování. Když porovnám dnešní dobu s uplynulými roky, tak školní stravování ušlo opravdu velký kus cesty. V kuchyních vaříme na elektrických nebo plynových sporácích, máme konvektomaty, používáme různé roboty, multifunkční pánve, vybavení kuchyní je především v nerezu. Práce v kuchyni je i přesto stále velice náročná a zodpovědná. Kuchyně by se dala přirovnat k laboratoři, kde záleží na zdraví.
Vedoucí školní jídelny při ZŠ Dobřany napsala do Almanachu:
V roce 1966 vstoupila do dobřanského školního stravování paní Jaroslava Bradová a jako vedoucí zde pracovala až do odchodu do důchodu v roce 1989. Vzpomíná na to, jak komunistický režim velmi dbal na spotřebu mléka, zavářka v polévce nesměla být stejná jako příloha, jednou v týdnu musel být podáván bezmasý pokrm. Při srovnání dnešního a minulého školního stravování řekla: „Tenkrát byl problém peníze utratit, moc věcí nebylo k dostání. Dnes je problém s penězi vyjít.“