V roce 2021 vydal veřejný ochránce práv sborník ŠKOLSTVÍ, ve kterém shrnuje své závěry a zjištění v oblasti státní správy školství, kterou vykonává od samého počátku své činnosti v roce 2000, a také z oblasti rovného přístupu ke vzdělávání, kterou vykonává od roku 2009. Ochránce se za tuto dobu opakovaně setkával s podněty rodičů, kteří usilovali o úpravu školního stravování pro své děti a nebyli spokojeni s tím, jak škola s jejich žádostí naložila. Tento článek si klade za cíl shrnout hlavní závěry ochránce obsažené ve sborníku k tomuto tématu a poskytnout základní informace o povinnostech, které při poskytování stravování pro školy vyplývají z antidiskriminačního zákona.1)
Ochránce se může zabývat podněty týkajícími se školního stravování pouze v těch případech, které souvisejí s některým z tzv. zakázaných diskriminačních důvodů vymezených v antidiskriminačním zákoně. V podnětech, které obdržel, se objevovaly dva takovéto důvody. Prvním je zdravotní postižení, kdy rodiče požadují úpravu stravy z důvodu určitého zdravotního omezení dítěte (typicky např. celiakie). Dalším důvodem pak je světonázor - jedná se o případy, kdy rodiče požadují specifickou dietu (např. veganskou či vegetariánskou) na základě svého přesvědčení o tom, jaká strava je pro děti nejzdravější nebo nejvhodnější, či na základě toho, jakou životní filozofii rodina vyznává a praktikuje.
Stravování ve školách upravuje ustanovení § 122 odst. 2 školského zákona,2) který blíže provádí vyhláška o školním stravov