Výživa je klíčová nejen pro naše tělo, ale i pro naši mysl, zejména během prvních let našeho života. Ve Španělsku, stejně jako v mnoha dalších zemích, se začala dětská práva chránit v 19. století, ale trvalo až do roku 1931, než byly napříč zemí zavedeny školní jídelny. Po španělské občanské válce (1936-1939) byly školní jídelny obnoveny, což silně ovlivnila a podpořila hospodářská výpomoc získaná po válce od USA. Dnes fungují jídelny na všech základních školách a jsou klíčovým prvkem rovnosti ve španělské společnosti.
Právní rámec školních jídelen ve Španělsku je velmi komplexní, neboť jeho úprava je delegována na 17 autonomních společenství,1) s výjimkou měst Ceuta a Melilla, v nichž příslušné pravomoci vykonává ústřední vláda. Nařízení vlády ze dne 24. listopadu 1992 stanoví základní pravidla, která musejí autonomní společenství respektovat při úpravě problematiky školních jídelen. Každé autonomní společenství si tak podle svého uvážení volí některou z pěti alternativ uspořádání, které nařízení povoluje. V úvahu připadají následující možnosti:
1)
udělení koncese specializované společnosti,
2)
uzavření smlouvy o dodávce již připravených pokrmů, případně včetně jejich distribuce a dalších služeb,
3)
škola může službu poskytovat přímo a najmout si k tomu vlastní zaměstnance,
4)
někdy lze skrze městskou