E-portfolia jako jiný přístup k učení a hodnocení studentů

Vydáno:

Jedním z poměrně nových trendů ve vzdělávání je využívání tzv. e-portfolií a online systémů ke správě elektronických portfolií. Využívání e-portfolií může proměnit nejenom výuku a učení studentů, ale také oblast jejich hodnocení. To je založeno na zhodnocení průběhu učení studentů i výsledků, což umožňuje komplexnější náhled na výkon studenta i jeho osobnost. V tomto článku představíme e-portfolia, jejich druhy a naznačíme možnosti i bariéry jejich širšího využití ve školním vzdělávání.1)

E-portfolia jako jiný přístup k učení a hodnocení studentů
doc. Mgr.
Jiří
Zounek
Ph. D.
Ústav pedagogických věd, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno
E-PORTFOLIA
Portfolio není v oblasti vzdělávání zcela novým pojmem. Poměrně běžně se mluví například o Evropském jazykovém portfoliu, známé je rovněž využívání portfolií ve vzdělávacím programu Začít spolu apod. Potenciál „tradičních“ portfolií se dále zvyšuje, pokud jsou portfolia propojena s možnostmi digitálních (online) technologií. V takovém případě mluvíme o tzv. e-portfoliu, které lze charakterizovat jako soubor dokumentů a jiných objektů či výsledků učení v elektronické podobě, který má ukázat, čeho student dosáhl nebo co se naučil (Mason, Rennie, 2008; Stefani, Mason, Pegler, 2007).
E-portfolio může obsahovat texty, obrázky, animace, fotografie, videa, příspěvky na blogu nebo odkazy na jiné dokumenty. E-portfolio ukazuje nejenom dosažené schopnosti, dovednosti, úspěchy, vyřešené úkoly, ale může být neustále doplňováno, a to také o výsledky dosažené mimo školu (práce či výsledky v kroužcích či různých soutěžích apod.). Součástí portfolia mohou být rovněž plány či cíle jedince, kterých chce v budoucnosti dosáhnout.
Mluvíme-li o e-portfoliích, pak máme na mysli zejména obsah, který je vytvářen, spravován, prezentován, ale také software určený pro správu portfolií. V současnosti existuje celá řada možností, jak si vytvořit a rozvíjet online elektronické portfolio, přičemž jsou k dispozici komerční systémy (převážně zahraniční provenience, například ePortfolio.org, E-qual Paperless Portfolio) nebo open source řešení Elgg či Mahara.
Poznámka redakce
Příklad využití systému Mahara ve výuce na vysoké škole je podrobněji popsán v knize E-learning: učení (se) s online technologiemi, kterou vydalo nakladatelství Wolters Kluwer.
Musíme tedy rozlišovat
vytváření, obsah
nebo strukturu samotného portfolia a softwarové aplikace či systémy, které umožňují jejich správu. To je důležité zejména proto, že systémy pro správu e-portfolií mohou být využity také jako pomůcky pro podporu běžné výuky. Tyto systémy mohou obsahovat nástroje pro tvorbu virtuálních skupin, lze navazovat kontakty s ostatními uživateli, je možné vytvářet blogy, diskuzní skupiny, vkládat soubory nebo odkazy na externí dokumenty (audio, video) apod.
Z tohoto pohledu můžeme chápat systémy pro správu e-portfolií jako virtuální učební prostředí, která jsou orientována na studenta. Studenti si vytvářejí svoje
osobní vzdělávací prostředí
(PLE - Personal Learning Environment), které je pod jejich kontrolou. Z výsledků takového učení pak mohou snadno vytvářet položky svého portfolia. V těchto systémech lze jen těžko vytvářet podobné kurzy jako v tradičních online výukových systémech (např. Moodle), v nichž typicky předmět (a všechny učební aktivity v něm) vytváří a řídí učitel.
CO PŘINÁŠÍ E-PORTFOLIA DO VZDĚLÁVÁNÍ
Z předchozího textu je zřejmé, že využívání e-portfolií ve výuce je založeno na moderních přístupech k výuce a učení. To například znamená, že se
student stává aktivním účastníkem a spolutvůrcem výuky
i vlastního učení.2)Je zde totiž kladen důraz na schopnosti studentů řídit, plánovat a reflektovat svoje učení. Tím se klade důraz na jejich spoluzodpovědnost za průběh výuky a učení. Na druhou stranu výuka využívající e-portfolia vyžaduje učitele v roli partnera, průvodce či pomocníka studentů. Je prakticky nemožné využívat e-portfolia a zůstat v tradiční roli učitele ( jako zdroje poznání a toho, kdo je oprávněn řídit vyučování).
Shrňme tedy možnosti či způsoby uplatnění e-portfolií ve vzdělávání (zpracováno a doplněno podle Stefaniho, Masona, Peglera, 2007):
 
Portfolio jako komplexní sbírka materiálů (výsledků učení).
Studenti si mohou s pomocí učitele průběžně ukládat různé materiály či artefakty3) (zpracované seminární práce, prezentace, aj.), které vystihují jejich výsledky, úspěchy nebo třeba i pozitivní posuny při učení se nějakému konkrétnímu tématu. Studenti mají vše okamžitě k dispozici, mohou materiály zveřejnit nebo je někomu zaslat. Může jít například o portfolio jednoho předmětu nebo celého studia.
 
Specificky orientované portfolio.
Studenti si mohou vybrat ze své sbírky materiálů jen některé, které reprezentují specifickou oblast práce nebo jeho dílčí či specifické kompetence. Pokud je portfolio rozsáhlé, mohou si studenti takových specifických portfolií vytvářet více. Mohou se konkrétněji zaměřit na jednu oblast, nebo naopak jednu oblast dát do souvislostí s jinými výsledky či kompetencemi.
 
Podpora reflektivního učení.
Studenti reflektují svoje položky portfolia například prostřednictvím komentářů, které obsahují poznámky k procesu učení (v jakékoliv oblasti či předmětu), kde vidí svoje zlepšení, kde jsou jejich slabá místa. Mohou navrhovat, jak postupovat dále v učení. Díky portfoliu a reflexi mohou identifikovat, které vědomosti a dovednosti jsou již bezpečně zvládnuty (v porovnání s určitými standardy, například v jazykové výuce) a které vyžadují další učení, případně zdokonalení. K reflexi mohou přispívat rovněž učitelé svými komentáři nebo poznámkami.
 
Portfolio jako základ pro předpověď a nasměrování dalšího studia.
Studenti mohou s vyučujícím na základě reflexe, případně na základě srovnání vlastních výsledků s očekávanými výsledky, případně specifickými indikátory (kritérii), naplánovat další postup učení, který může být přizpůsoben individuálním potřebám studenta i očekávaným výukovým cílům. Studenti mohou plánovat svoje aktivity a učení i s ohledem na úkoly v jiných kurzech nebo s ohledem na svoje koníčky apod.
 
Prezentace portfolia a možnosti spolupráce (učení se v komunitě).
Studenti mají možnost (ba dokonce by měli) sdílet svoje portfolio s učitelem i se svými kolegy. Systémy pro správu e-portfolií umožňují velmi dobře sdílet různé materiály, vzájemně si je posoudit a dát si zpětnou vazbu. To podporuje sociální aspekty učení.
V uvedeném výčtu se poměrně dobře ukazuje, jak se mohou proměnit role aktérů, ale i učení (se) samotné. Řada činností dříve vykonávaná převážně nebo výhradně učitelem je v této výuce úkolem či
aktivitou primárně studentskou
(zhodnocení vlastní práce, pojmenování pozitivních posunů v učení, ale i nedostatků a z toho vyplývajících plánů pro následné kroky apod.).
Učitel samozřejmě není zbaven své role
a zodpovědnosti za výuku, ale nutně musí být v jiné roli než dříve, protože stručně řečeno nemůže portfolio sestavit za studenta nebo mu určovat, jak má vypadat. Musí být v roli toho, kdo může pomoci radou, zkušeností, nasměrováním, ale již nemůže jít například o pouhý transfer hotových znalostí.
K
technickým výhodám e-portfolií
patří snadná práce s obsahem, přeskupování a doplňování materiálů, jejich aktualizace, přenositelnost, možnost propojit portfolio s jinými materiály pomocí odkazů.
V souvislosti s funkcemi e-portfolií ve vzdělávání se rozlišují tři, respektive čtyři, typy e-portfolií (zpracováno podle e-Portfolio Basics, 2003):
 
Rozvojová portfolia
(Developmental portfolios). Jejich cílem je demonstrovat pokrok studenta v určité oblasti v nějakém časovém období/úseku. Taková portfolia mohou obsahovat nejenom hotové produkty, ale i rozpracované práce, sebehodnotící poznámky nebo zpětnou vazbu od učitele či od spolužáků. Cílem je tedy komunikace a spolupráce s vyučujícím a kolegy.
 
Hodnotící portfolia
(Assessment portfolios). Měla by demonstrovat kompetence a dovednosti studentů v předem definovaných oblastech, které jsou součástí cílových standardů (cílů) daného kurzu. Tato portfolia mohou být sestavována například jako výsledky studia v určitém kurzu a jsou podkladem pro hodnocení studenta.
 
Prezentační portfolia
(Showcase portfolios). Mají prezentovat nejlepší práce studentů a jejich kompetence. Jsou vytvářena typicky na konci studia a mají mimo jiné ukázat kvalitu práce studenta. Tato portfolia jsou zasílána například potenciálním zaměstnavatelům.
 
Hybridní portfolia
(Hybrid portfolios). Tento typ nebývá považován za nový druh portfolií, ale slučuje v sobě všechny výše uvedené. Jen velmi zřídka se totiž můžeme setkat například pouze s hodnotícími portfolii, protože i ta často obsahují prvky z portfolia rozvojového či prezentačního.
MOŽNÉ BARIÉRY VE VYUŽÍVÁNÍ E-PORTFOLIÍ VE ŠKOLNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Jednu z bariér rozšíření e-portfolií ve školním vzdělávání je možno spatřovat v novosti a
netradičnosti jejich používání ve výuce
i v hodnocení studentů. E-portfolia se začala uplatňovat poměrně nedávno, a jsou tak pro mnohé aktéry novinkou, kterou je třeba vyzkoušet a teprve následně postupně zabudovávat do výuky.
Netradičnost
je spojená nejenom s jiným přístupem k rolím jednotlivých aktérů ve výuce, ale také s důrazem na
individuální zodpovědnost studentů za vlastní učení.
Náročné mohou být požadavky na reflexi vlastního učení, práce s vlastním portfoliem, sebeprezentace a spolupráce či sdílení portfolií. V souvislosti s reformami v našem školství by však jejich význam i využitelnost mohly narůstat.
„Dětskými nemocemi“ mohou trpět online systémy pro správu e-portfolií, protože mnohé za sebou nemají dlouhý vývoj (jako například některé LMS systémy). Problémem může být i zahraniční původ většiny těchto systémů.
Podobně jako u jiných online technologií je vždy nutné před nasazením e-portfolií promyslet cíle a obsah výuky, motivaci a také zvážit odhodlanost zkusit (se) učit jinak. V případě e-portfolií jde skutečně o důležité otázky, protože může jít o poměrně zásadní proměnu výuky i hodnocení výsledků, kterou nemusejí všichni aktéři vítat (včetně rodičů). Důvodem může být i to, že jejich dosavadní zkušenost s výukou a učením je diametrálně odlišná. Také v případě portfolií je navíc nutné si uvědomit, že e-portfolia nejsou použitelná univerzálně.
ZÁKLADNÍ LITERATURA
 
e-Portfolio Basics: Types of e-portfolios. [online]. [cit. 2012-05-4]. Regis University, 2003. Dostupné z: http://academic.regis.edu/LAAP/eportfolio//basics_types.htm
 
MASON, R., RENNIE, F. E-learning and Social Networking Handbook: Resources for Higher Education. New York: Routledge, 2008. 194 s. ISBN 978-0-415-42607-7.
 
SLAVÍK, J. Hodnocení a klasifikace žáků a studentů. In Průcha, J. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009, s. 587-593.
 
STEFANI, L., MASON, R., PEGLER, C. The Educational Potential of e-Portfolios: Supporting Personal Development and Reflective Learning. London: Routledge, 2007. 186 s. ISBN 978-0-415-41214-8.
 
www.umim.to. Portál o e-portfoliích s možností publikovat svoje e-portfolio.
 
ZOUNEK, J., SUDICKÝ, P. E-learning: učení (se) s online technologiemi. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2012. 248 s. ISBN 978-80-7357-903-6.
1 Článek vychází z knihy J. Zounka a P. Sudického E-learning: učení (se) s online technologiemi (Wolters Kluwer, 2012). Text je však upraven a krácen.
2 Například systém Mahara (https://mahara.org/) obsahuje nástroj pro tvorbu studijních plánů studentů, což podporuje nejenom jejich zodpovědnost za vlastní učení, ale učí se (ve spolupráci s učitelem) plánovat a řídit své učení.
3 Jednotlivé součásti e-portfolia se nazývají artefakty. Je to pro české jazykové prostředí (i pedagogiku) poněkud nezvyklý a možná i matoucí termín, ale v systémech pro správu e-portfolií je používán. Jde o překlad anglického slova „artifact“. V souvislosti s e-portfolii můžeme za artefakt považovat jakýkoliv elektronický dokument.