E-portfolia jako jiný přístup k učení a hodnocení studentů

Portfolio není v oblasti vzdělávání zcela novým pojmem. Poměrně běžně se mluví například o Evropském jazykovém portfoliu, známé je rovněž využívání portfolií ve vzdělávacím programu Začít spolu apod. Potenciál „tradičních“ portfolií se dále zvyšuje, pokud jsou portfolia propojena s možnostmi digitálních (online) technologií. V takovém případě mluvíme o tzv. e-portfoliu, které lze charakterizovat jako soubor dokumentů a jiných objektů či výsledků učení v elektronické podobě, který má ukázat, čeho student dosáhl nebo co se naučil (Mason, Rennie, 2008; Stefani, Mason, Pegler, 2007).

E-portfolio může obsahovat texty, obrázky, animace, fotografie, videa, příspěvky na blogu nebo odkazy na jiné dokumenty. E-portfolio ukazuje nejenom dosažené schopnosti, dovednosti, úspěchy, vyřešené úkoly, ale může být neustále doplňováno, a to také o výsledky dosažené mimo školu (práce či výsledky v kroužcích či různých soutěžích apod.). Součástí portfolia mohou být rovněž plány či cíle jedince, kterých chce v budoucnosti dosáhnout.

Mluvíme-li o e-portfoliích, pak máme na mysli zejména obsah, který je vytvářen, spravován, prezentován, ale také software určený pro správu portfolií. V současnosti existuje celá řada možností, jak si vytvořit a rozvíjet online elektronické portfolio, přičemž jsou k dispozici komerční systémy (převážně zahraniční provenience, například ePortfolio.org, E-qual Paperless Portfolio) nebo open source řešení Elgg či Mahara.

Musíme tedy rozlišovat nebo strukturu samotného portfolia a softwarové aplikace či systémy, které umožňují jejich správu. To je důležité zejména proto, že systémy pro správu e-portfolií mohou být využity také jako pomůcky pro podporu běžné výuky. Tyto systémy mohou obsahovat nástroje pro tvorbu virtuálních skupin, lze navazovat kontakty s ostatními uživateli, je možné vytvářet blogy, diskuzní skupiny, vkládat soubory nebo odkazy na externí dokumenty (audio, video) apod.

Z tohoto pohledu můžeme chápat systémy pro správu e-portfolií jako virtuální učební prostředí, která jsou orientována na studenta. Studenti si vytvářejí svoje (PLE - Personal Learning Environment), které je pod jejich kontrolou. Z výsledků takového učení pak mohou snadno vytvářet položky svého portfolia. V těchto systémech lze jen těžko vytvářet podobné kurzy jako v tradičních online výukových systémech (např. Moodle), v nichž typicky předmět (a všechny učební aktivity v něm) vytváří a řídí učitel.

Z předchozího textu je zřejmé, že využívání e-portfolií ve výuce je založeno na moderních přístupech k výuce a učení. To například znamená, že se i vlastního učení.²⁾Je zde totiž kladen důraz na schopnosti studentů řídit, plánovat a reflektovat svoje učení. Tím se klade důraz na jejich spoluzodpovědnost za průběh výuky a učení. Na druhou stranu výuka využívající e-portfolia vyžaduje učitele v roli partnera, průvodce či pomocníka studentů. Je prakticky nemožné využívat e-portfolia a zůstat v tradiční roli učitele ( jako zdroje poznání a toho, kdo je oprávněn řídit vyučování).

Shrňme tedy možnosti či způsoby uplatnění e-portfolií ve vzdělávání (zpracováno a doplněno podle Stefaniho, Masona, Peglera, 2007):

V uvedeném výčtu se poměrně dobře ukazuje, jak se mohou proměnit role aktérů, ale i učení (se) samotné. Řada činností dříve vykonávaná převážně nebo výhradně učitelem je v této výuce úkolem či (zhodnocení vlastní práce, pojmenování pozitivních posunů v učení, ale i nedostatků a z toho vyplývajících plánů pro následné kroky apod.). a zodpovědnosti za výuku, ale nutně musí být v jiné roli než dříve, protože stručně řečeno nemůže portfolio sestavit za studenta nebo mu určovat, jak má vypadat. Musí být v roli toho, kdo může pomoci radou, zkušeností, nasměrováním, ale již nemůže jít například o pouhý transfer hotových znalostí.

K patří snadná práce s obsahem, přeskupování a doplňování materiálů, jejich aktualizace, přenositelnost, možnost propojit portfolio s jinými materiály pomocí odkazů.

V souvislosti s funkcemi e-portfolií ve vzdělávání se rozlišují tři, respektive čtyři, typy e-portfolií (zpracováno podle e-Portfolio Basics, 2003):

Jednu z bariér rozšíření e-portfolií ve školním vzdělávání je možno spatřovat v novosti a i v hodnocení studentů. E-portfolia se začala uplatňovat poměrně nedávno, a jsou tak pro mnohé aktéry novinkou, kterou je třeba vyzkoušet a teprve následně postupně zabudovávat do výuky. je spojená nejenom s jiným přístupem k rolím jednotlivých aktérů ve výuce, ale také s důrazem na Náročné mohou být požadavky na reflexi vlastního učení, práce s vlastním portfoliem, sebeprezentace a spolupráce či sdílení portfolií. V souvislosti s reformami v našem školství by však jejich význam i využitelnost mohly narůstat.

„Dětskými nemocemi“ mohou trpět online systémy pro správu e-portfolií, protože mnohé za sebou nemají dlouhý vývoj (jako například některé LMS systémy). Problémem může být i zahraniční původ většiny těchto systémů.

Podobně jako u jiných online technologií je vždy nutné před nasazením e-portfolií promyslet cíle a obsah výuky, motivaci a také zvážit odhodlanost zkusit (se) učit jinak. V případě e-portfolií jde skutečně o důležité otázky, protože může jít o poměrně zásadní proměnu výuky i hodnocení výsledků, kterou nemusejí všichni aktéři vítat (včetně rodičů). Důvodem může být i to, že jejich dosavadní zkušenost s výukou a učením je diametrálně odlišná. Také v případě portfolií je navíc nutné si uvědomit, že e-portfolia nejsou použitelná univerzálně.