Česká společnost vždy oceňovala solidní úroveň svého odborného školství. Přes všechny problémy, jež jsou dnes spojeny zejména s nedostatkem kvalifikovaných řemeslníků či s nízkým zájmem mladých lidí o technické profese, je odborné vzdělávání v České republice ve světovém srovnání stále na špičkové úrovni. Jinak by přece nemohlo docházet ke skvělým výsledkům našich odborníků v medicíně, strojírenství či pivovarnictví a v dalších oborech. Nesporně na tom má zásluhu české odborné školství se svou dlouholetou historickou tradicí. O tom, jak dnes funguje české odborné školství a vzdělávání, jaká má pozitiva i negativa ve srovnání s odborným vzděláváním v jiných zemích a co je potřebné zlepšit pro jeho další úspěšný rozvoj, pojednává nová kniha z nakladatelství Wolters Kluwer ČR Odborné školství a odborné vzdělávání: Fungování systému, problémy praxe a výzkum.
Odborné vzdělávání - faktor prosperity společnosti
prof. PhDr.
Jan
Průcha,
DrSc.
,zakladatel České asociace pedagogického výzkumu, nezávislý expert
Co je vlastně odborné vzdělávání?
Pojem „odborné vzdělávání“ je natolik často užívaný, že se o jeho významu obvykle ani neuvažuje. Běžná interpretace zní, že odborné vzdělávání je takové, jež slouží k přípravě lidí pro kvalifikované vykonávání určitých profesí. Naproti tomu všeobecné vzdělávání je chápáno jako vytváření souboru znalostí, dovedností a kompetencí, které není prioritně zaměřeno na profesní přípravu. Ovšem toto je v podstatě správné, ale velmi zjednodušující pojetí. Ve skutečnosti je pojem odborné vzdělávání nutno chápat v celé šíři takto:
Odborné vzdělávání je rozsáhlý systém, tj. komplex, zahrnující (1) různé skupiny zúčastněných subjektů, (2) specifické druhy vzdělávacích institucí, (3) procesy v nich probíhající a (4) produkující určité výsledky a dlouhodobé efekty, a dále (5) determinanty působící na celý tento systém.
Chceme-li rozsáhlý systém, jímž je odborné vzdělávání, dobře pochopit a hodnotit, musíme tedy
-
zjišťovat, které skupiny populace (mládeže a dospělých) jsou v odborném vzdělávání účastny,
-
popsat, které druhy školských institucí realizují odborné vzdělávání a jak tyto instituce fungují,
-
objasnit vznik a historický vývoj odborného vzdělávání v českém teritoriu, jakož i působení tohoto vývoje na současný stav,
-
porovnat český systém odborného vzdělávání se zahraničními systémy, odhalit silné stránky i slabá místa českého systému,
-
pokusit se stanovit, jakou kvalitu mají absolventi českého odborného vzdělávání.
Právě tyto okruhy problémů jsou v uvedené knize podrobně objasňovány a analyzovány. Objevuje se přitom jedna zásadní potíž: Je to nedostatečný zájem, který problematice odborného vzdělávání věnují naši odborníci pedagogického výzkumu. Ti se zaměřují hlavně na problémy všeobecného vzdělávání, kdežto odborné školství a odborné vzdělávání není v pedagogických výzkumech zahrnuto (na rozdíl od situace v zahraničí).
Je to jistě paradox, když si uvědomíme reálnou situaci: Z výsledků odborného vzdělávání se tvoří základna pro rozvoj mnoha odvětví národního hospodářství. Bez dobrého fungování institucí odborného vzdělávání by nevznikala prosperita společnosti. Proto je nezbytné se problematikou odborného vzdělávání soustavně zabývat, popisovat a analyzovat jeho stav, fungování a výsledky. Vždyť nějakým druhem odborného vzdělávání či profesní přípravy prochází v ČR každoročně přes 60 % mládeže po ukončení povinného základního vzdělávání. V konkrétních číslech vyjádřeno:
-
v institucích poskytujících profesní přípravu s výučním listem (SOU) se vzdělává zhruba 89 000 žáků (učňů), z toho asi 1/3 dívek a 2/3 chlapců,
-
ve středních odborných školách (SOŠ) s maturitou se připravuje asi 182 000 žáků,
-
kromě toho další tisíce lidí procházejí odborným vzděláváním v nástavbovém studiu, ve vyšších odborných školách, v různých typech odborného vzdělávání dospělých atd.
Jaké vlastně je české odborné vzdělávání?
Na tuto otázku se snažím v knize odpovědět, i když je to nesnadná záležitost. Hlavně proto, že chybějí hodnověrné údaje z přímého hodnocení kvality absolventů různých druhů odborného vzdělávání a profesní přípravy. Existují alespoň zjištění o některých parametrech fungování českého odborného vzdělávání ve středních odborných školách. Vytvářejí je ve svých analýzách pracovníci Národního ústavu pro vzdělávání (J. Vojtěch, M. Úlovec, J. Trhlíková a další). Zjišťuje se například, jak se uplatňují absolventi odborných škol na trhu práce, jaké jsou názory zaměstnavatelů na úroveň nových absolventů odborných škol, proč někteří studenti odcházejí předčasně ze vzdělávání před jeho dokončením apod. Existují přitom některé problematické trendy, např.:
-
Důležitou součástí odborného vzdělávání je technické vzdělávání, které má vysokou důležitost
pro rozvoj ekonomiky a celé společnosti, především z toho důvodu, že podmiňuje kvalitu a výkonnost průmyslu země. Proto se náš stát a jeho vzdělávací politika snaží technické vzdělávání udržovat a zintenzivňovat, a to v různých sektorech národního školského systému i mimo něj.
-
Proti tomuto trendu působí opačný trend ve společnosti, a to nedostačující zájem o technické vzdělávání. Volba technických oborů vzdělávání u mladých lidí nedosahuje té míry, jež by vedla k naplňování potřeby technicky kvalifikovaných pracovníků všech stupňů. To se dlouhodobě odráží v požadavcích zaměstnavatelů, kteří apelují na nutnost zvyšovat počty studujících v technických oborech.
-
Řešení této záležitosti má kořeny již v základních školách, z nichž byly neuváženě odstraněny práce v dílnách a kde se neposiluje zájem žáků o předměty související s technickým vzděláváním, jako jsou zejména fyzika, chemie a přírodovědné předměty. Proto se dnes dokonce již v některých mateřských školách zavádějí elementární formy činností, jež mají v dětech navozovat zájem o technickou oblast.
Jaké je české odborné vzdělávání ve srovnání se světem?
Ve srovnání se světem vykazuje české odborné vzdělávání určité specifické rysy. Především je to dlouhodobě vysoká účast lidí v různých formách odborného vzdělávání. Podle indikátorů OECD patří Česká republika k těm zemím, v nichž je nejvyšší podíl studentů v odborných programech vzdělávání. Je to patrné z těchto dat:
-
Několik zemí má ve středním odborném vzdělávání 70 % studentů: Belgie, ČR, Slovensko, Finsko, Rakousko, Nizozemsko. Přitom průměr zemí OECD je 45 %.
-
Další země dosahují v tomto indikátoru 50-60 % studentů: Švýcarsko, Itálie, Norsko, Švédsko, Polsko, Čína a další.
-
Některé země mají v odborném vzdělávání méně než 20 % mládeže: Argentina, Brazílie, Mexiko, Jihoafrická republika.
Na druhé straně český systém odborného vzdělávání nedostatečně čerpá ze zahraničních progresivních trendů, jako je zejména německý model duální učňovské přípravy na povolání. Duální systém je v knize podrobně objasněn. Je to státem garantovaná příprava, která se realizuje souběžně na pracovišti a v učňovské škole (Berufsschule). Účelem systému je zajistit, aby učni získali co nejefektivněji praktické dovednosti, které vyžaduje výkon určité profese. Jde o zhruba 350 uznaných povolání, a to v průmyslu, obchodu, řemeslech, veřejných službách, zemědělství a námořní plavbě.
Příprava probíhá tak, že asi 40 % času představuje teoretická část, tj. osvojování poznatků, které učni získávají ve škole. Školní docházka probíhá obvykle dva dny týdně v celkovém rozsahu 12 hodin. Žáci se vzdělávají jednak ve všeobecných předmětech (němčina, společenské vědy, ekonomie, občanská výchova, náboženství, tělesná výchova), jednak v odborných předmětech, které však nejsou vázány ke konkrétním profesím, ale představují společný odborný základ. V praktické odborné přípravě (60 % času) na pracovištích jsou již učni připravováni pod vedením instruktorů/mistrů ve speciálních dovednostech jednotlivých profesí.
Je jistě pozoruhodné, že německý model duálního odborného vzdělávání se nyní uplatňuje i v některých evropských zemích (Nizozemsko, Rakousko, Dánsko aj.). Dokonce i v USA, kde se projevují slabiny stávající odborné profesní přípravy v tzv. komunitních kolejích, se nyní silně zdůrazňuje, že solidní učňovská příprava je pro americký průmysl zcela nezbytná - jak argumentují např. odborníci z washingtonského Center for American Progress (viz podrobnou argumentaci v knize).
Co potřebujeme
Je jasné, že český systém odborného vzdělávání ve všech druzích a stupních škol se musí obohacovat ze zahraničního progresivního vývoje. Musí také provádět průběžnou evaluaci svých výsledků. K tomu účelu je potřebné vybudovat v České republice vědecký obor (disciplínu) zabývající se systematicky a komplexně odborným vzděláváním. Konkrétně to předpokládá, že tento obor se musí opírat o fundovanou teorii odborného vzdělávání a musí pracovat s aparátem validních metod výzkumu. V tom může zčásti využívat již u nás vytvořené metodologie pedagogického a andragogického výzkumu, sociologie, ekonomie, samozřejmě s permanentním obohacováním o výzkumné koncepce a metodiky aplikované v zahraničním výzkumu odborného vzdělávání.