Nejenže jsem ráda, dokonce jsem na ně hrdá. A vlastně i na sebe, protože to znamená, že jsme všichni odvedli za čtyři roky (nebo osm let) studia dobrou práci. Společně jsme se seznámili s požadovanými výstupy, typem zkoušky, na kterou se studenti připravují, a prostřednictvím vhodných metod práce a aktivit jsme těchto výstupů dosáhli. Studentům patří respekt za to, že v hodinách i mimo ně ochotně pracovali na tom, aby stanovených cílů dosáhli.
Proč jsem ráda, že se mí studenti ve svaťáku na maturitu vůbec neučili?
Mgr.
Libuše
Kohutová
učitelka angličtiny, Gymnázium Třinec, příspěvková organizace; jedna ze zakládajících členek Učitelské platformy, z. s., a bývalá předsedkyně Asociace učitelů angličtiny České republiky, z. s.
Když jsme se setkali po maturitě, ptala jsem se svých studentů, zda se v průběhu svého tzv. svatého týdne na maturitu z angličtiny učili. Trošku se styděli, ale přiznali se, že ne. Mysleli si, že se budu zlobit. A já se naopak usmívala a hřálo mě to na srdci. Řekla jsem si: Well done! Dokázala jsem to. Taková je totiž moje filozofie – jazyk vnímám jako nástroj. Umožní nám cestovat, komunikovat s lidmi, vyřešit příjemné i méně příjemné situace, do kterých se dostaneme, můžeme díky němu poznávat kulturu jiných zemí (od divadla, filmu a literatury po kuchyni, cizí svátky a tradice), studovat v zahraničí, dokonce si najít partnera tak nějak odjinud. Abychom mohli naše žáky na takové situace připravit, využíváme celou škálu aktivit v hodinách, vedeme je k tomu, aby se angličtinou obklopovali i mimo školu (což naštěstí mnozí z nich dělají i bez našeho doporučení), a celkově se snažíme, aby angličtina nebyla jen další předmět na jejich rozvrhu. Naštěstí ony i ty RVP a ŠVP nám vlastně pomáhají, protože předkládají
kompetence
, které by žáci měli zvládnout. Dok