V dubnu 2016 proběhla v hotelu Olšanka v Praze konference k 20. výročí existence vyšších odborných škol (VOŠ) v českém vzdělávacím systému. Zmapovala historii vyššího odborného vzdělávání a nastínila klíčové požadavky pro jeho další rozvoj. Uplynulé roky zhodnotil poradce ministryně školství Petr Pavlík, neklesající zájem o vzdělávání na VOŠ vyzdvihl Petr Bannert, vedoucí odboru středního a vyššího odborného vzdělávání MŠMT. Na konferenci zaznělo mnoho různých vět - uznalých, oceňujících a pochvalných, nadějných, plných očekávání i skeptických a kritických. Podaří se plnohodnotně postavit VOŠ po bok vysokých škol?
K významnému jubileu přišli VOŠ popřát i pánové Jakub Fišer a Ivan Barančík, zástupci segmentu vysokých škol, který byl na konferenci nejčastěji zmiňován: pan Fišer jako předseda Rady vysokých škol a prorektor pro strategie na VŠE, pan Barančík jako místopředseda České konference rektorů a rektor Vysoké školy logistiky, o. p. s., v Přerově. Oba pánové přítomné ujistili, že dialog s Asociací vyšších odborných škol (AVOŠ) vítají.
Velkým problémem více než dvacetileté historie vyššího odborného vzdělávání je jeho uznávání. Ne veřejností, ne zaměstnavateli, ale vysokými školami, jestliže se absolvent VOŠ rozhodne pokračovat ve studiu bakalářského studijního programu. Prezident Unie zaměstnavatelských svazů Jiří Horecký na konferenci připomněl, že již v roce 2015 vydala Unie stanovisko, ve kterém vyzdvihla přínos vyššího odborného vzdělávání a uplatnitelnost absolventů VOŠ na trhu práce. Zkušenosti zaměstnavatelů jsou takové, že absolventi VOŠ jsou mnohdy pro praxi připraveni lépe než absolventi bakalářských programů a v porovnání se středoškoláky mají přirozeně hlubší teoretické znalosti. Není snad právě toto pravá příčina, proč představitelé vysokých škol nechtějí přisednout k jednomu stolu se zástupci AVOŠ a otevřít diskusi o vzájemném respektu a spolupráci? Není to jeden z důvodů, proč často vysokoškolská reprezentace více či méně otevřeně vystupuje proti zájmům VOŠ?
Z hlediska zařazení do evropského referenčního rámce patří VOŠ do stejného - šestého - stupně jako bakalářský stupeň vysokoškolského vzdělání. Navíc zájem o vyšší odborné vzdělávání neupadá. Důvodem jsou specifika a zaměření konkrétního vzdělávacího programu, který si student vybral dobrovolně a ze svého zájmu. Přesto ale neexistuje oboustranná prostupnost a uznávání alespoň části programů VOŠ v případě navazujícího bakalářského studia.
Není žádným tajemstvím, že pro zaměstnavatele tato skutečnost neznamená vůbec nic. Pokud je nastupující absolvent schopný, zaměstnavateli pramálo záleží na tom, zda je DiS., nebo Bc. Naopak, nositelé titulu DiS. po nástupu do zaměstnání potřebují obvykle kratší adaptační dobu, což jednoznačně souvisí s praktickým zaměřením VOŠ a absolvováním praxí v podnicích a firmách. Jak sami zaměstnavatelé říkají, lidé s titulem DiS. jsou v podstatě „hotoví“ zaměstnanci.
Výše uvedené ale vůbec neplatí, potřebuje-li některá škola pro vzdělávání například žáků střední školy využít vysokou odbornost a praktické dovednosti absolventa VOŠ. Absolvování doplňkového pedagogického studia bohužel není dostačující, protože z legislativního hlediska se titul DiS. jako stupeň ukončeného vzdělání poněkud vytratil. A tak potenciální vynikající učitel praktik paradoxně není hodnocen jako kvalifikovaný. Není to divné? Je proto snad lepší vzít na výuku „odborníka“, který sice nenaučí, ale formálně splní kritéria, což je zřejmě jediná podmínka byrokratické spokojenosti? Na tohle zatím nikdo neodpověděl ani danou situaci neřešil.
Navrhněme proto řešení optimální pro všechny zúčastněné. Tímto řešením je model 3 + 1 neboli tři absolvované roky na VOŠ a jeden rok na doplnění bakalářského stupně vzdělání. Nepřípustné? Nemožné? Neuskutečnitelné? Ano, to jsou reakce některých zástupců vysokých škol. Slova sice málo pochopitelná, ale přece jen logicky znějící z úst zástupců univerzitních vysokých škol, kde má výrazný podíl i výzkum, naprosto však nesrozumitelná od představitelů neuniverzitních vysokých škol. A přece jen v reakci jistou zištnost najdeme: je přece lepší mít studenta financovaného na tři roky než na jeden rok. Je to ale i zájem státu? Není to z jeho pohledu naopak neuvěřitelné plýtvání finančními prostředky? Přirozeně že ano, ale zatím schází více odvahy se reprezentaci vysokých škol postavit. Škoda pro studenty i pro stát.
Vraťme se však k možnosti vyučovat jednoleté bakalářské programy pro absolventy VOŠ. Opět nemožné? Proč? Stejně jako je podmínkou nástupu na střední školu devět let absolvovaných na základní škole, stejně jako je podmínkou nástupu ke studiu na VOŠ maturita (což je ostatně podmínkou i pro nástup na vysokou školu), tak ani obor vzdělání na střední škole není limitující či omezující pro zaměření dalšího studia. Proč by nemohl absolvent technické střední školy dokončit ekonomická či manažerská studia na VOŠ a naopak? Pokud to zvládne, není problém. Proč tedy stejným způsobem nepřistoupit i k získání bakalářského stupně vzdělání? Vždyť je pouze věcí vysoké školy, jak si „postaví“ jednoletý bakalářský program pro absolventy VOŠ, a je věcí uchazeče o získání titulu Bc., jak takové studium zvládne. Jediným problémem proto znovu zůstává neochota zástupců vysokých škol sednout si ke společnému stolu s představiteli AVOŠ a pokusit se o konsenzus, který by vyhovoval všem stranám. Třeba se toho někdy VOŠ a jejich absolventi dočkají.