Jako ředitel velké školy provozuji dvě školní jídelny, dvě školní výdejny a tři školní bufety. Stravovací návyky žáků sleduji dlouhodobě a pro všechny zastánce vyhlášky, která „nařizuje“, co se smí a nesmí v bufetech prodávat, mám jednu smutnou zprávu. Žáci budou i nadále jíst to, na co jsou z domova zvyklí, to, co jim chutná, a určitě se nebudou řídit tím, co jim bude škola nebo ministerstvo nařizovat.
„Vitamínová“ vyhláška obezitu dětí nevyřeší
Mgr.
Jiří
Nekuda,
předseda AŘHŠ, ředitel Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy Teplice
Jsme takový zvláštní vyhláškový a zákazový národ. Když je něco špatně, tak to zakážeme vyhláškou nebo zákonem, prostě to odstraníme. Ale on ten zákaz nějak nefunguje. Zakázali jsme veřejnou reklamu na cigarety a alkohol, hurá, bude míň kuřáků a alkoholiků. Není. Běžte se podívat před školy v době poledních přestávek. Kouří se o sto šest. Teď vyhláška určí, co smíme žákům nabízet ve školních bufetech, a všichni budou jíst zeleninu, celozrnné pečivo, bílé, nízkotučné jogurty, přestanou pít kávu a žvýkat žvýkačky. Ne, nebudou. Zdravé potraviny jsme nabízeli a nabízíme pořád a možná to pracovníky ministerstva překvapí, většinou ty zdravé potraviny v pátek vyhodíme.
Pojďme se podívat na některé neřesti v životě dětí. Kolik středoškoláků a vlastně i žáků základních škol kouří. Ejhle, koukal jsem do nabídky našich školních bufetů a automatů, a cigarety v nich nenabízíme. Kolik žáků méně či více holduje alkoholu, ani ten jsem v nabídce našich školních kantýn nenašel. Marihuanu taky neprodáváme a je bohužel běžnou součástí životního stylu dnešní mládeže. Jak je to možné? Že by byl problém někde jinde, třeba v rodinách, které na své děti kašlou, v celé společnosti, ve vzorech celebrit nebo při pohledu na hádající se politiky v poslanecké sněmovně, kdo je víc opilý?
Takže co lze od „vitamínové“ vyhlášky očekávat? Propagátoři zdravé výživy vyrazí na zteč, vyženou ze škol bagety, nezdravé pití, sušenky, ovocné jogurty, kávu. Žáci se vrhnou na zdravé potraviny, které zaujmou místo ve vitrínách školních kantýn, zjistí, jak je to dobré. Odpoledne přijdou domů, vyhází tátovi z ledničky tlačenku, uherák, jitrnice, pivo, z chlebníku bílé pečivo a loupáky. Takto vyklizenou ledničku o víkendu zaplní zdravou výživou, zeleninou, nízkotučnými jogurty. A pokud by to náhodou v těch rodinách nefungovalo a snažili by se nám školám to kazit, existuje jednoduché řešení: Zavedeme potravinovou policii, která obklíčí vchody do škol a bude kontrolovat svačiny z domova, případně nakoupené potraviny. Bude stát u prodejců kebabu, baget nebo hamburgerů a hlídat, aby tam náhodou nějaké dítko nezabloudilo. V Bruselu se tato myšlenka zalíbí a vypíše na to výzvu s alokací v řádech stovek milionů korun. Žadatelé se sběhnou, peníze rozeberou a utratí, sepíšou autoevaluační zprávy a nic se nestane. Děti dále budou jíst to, co jim doma dají, to, co jim chutná, a když to nekoupí v tom školním bufetu (tam už ne, protože bude dávno zavřený), tak si to koupí někde jinde, třeba v pojízdné prodejně, která zaparkuje před školou (mimochodem dobrý podnikatelský záměr...). A děti budou obézní dál.
Pokusím se na problém obezity podívat z jiné strany. Za našich mladých let jsme po návratu ze školy co nejdříve pospíchali ven, za kamarády, na hřiště, do lesa. Nejoblíbenější předmět ve škole byl obvykle tělocvik, a když už zrovna ne gymnastika, tak míčové hry určitě. O víkendech se jezdilo na výlety, na chalupy, takže zase pohyb, pohyb, pohyb. Nikdo nám neurčoval, co máme jíst, a ani to nebylo nutné. Po celodenním pohybu nám nějaké to energeticky náročnější jídlo ani nevadilo.
Jak to vypadá dnes? Po návratu ze školy se velká část dětí chopí svých iPodů, počítačů, elektronických her a svalí se na gauč. Tam si zahrají fotbal, hokej, zaběhají si, povraždí tisíce nepřátel. S kamarády si taky povídají, přes Skype nebo Facebook, s mnoha kamarády. Tělocvik, zejména na středních školách, je skoro sprosté slovo a počet osvobozených od tělesné výchovy se pohybuje mezi 15 až 20 %. Dalších cca 40% má nějaké akutní zdravotní potíže, takže taky necvičí a usedají na lavičku s těmi, kteří nemají sportovní oděv. Obvykle pak 15 spolužáků pozoruje těch 5 „hloupých“, kteří se potí na palubovce s míčem, který je pro řadu těch na lavičce životu nebezpečný. Vidět partu kluků, jak si jde odpoledne zakopat, utopie. No a v sobotu a v neděli se místo na výlety a na chalupu jezdí do nákupních center. Není náhodou tady ten hlavní problém, že nám populace tloustne?
Zhruba před rokem mě volali z OHES a ptali se na názor, co si jako škola myslíme o podobné vyhlášce. Pokud jsou „nezdravé“ potraviny jedním z posledních problémů našeho školství, tak je to OK.