Přemýšlím, jak uvést svůj příspěvek. Jestli citátem nebo nějakou „chytrou větou“. Nejsem ve své podstatě psavec, a proto vlastně malinko zklamaně a nešťastně docházím k myšlence, jak moc je mi líto, že místo, abychom se spolu všichni nějakým možným způsobem osobně kontaktovali, odpovídáme si přes celostátní tiskoviny, byť učitelské.
Jako ZUŠkaři působíme velmi nekonzistentně a místo, abychom se spojili a táhli pomyslně za jeden provaz, máme tendenci propadat celospolečenskému splínu, nenáladě a nikdy nekončícímu protestu proti všemu. Zaskočily mne příspěvky a reakce rozhořčeně vystupující proti článku ředitele Jiřího Stárka v nedávném čísle časopisu Učitelské noviny.
Jsem přesvědčená, že každý z nás má svůj osobitý a jedinečný názor. Nedovolila bych si zpochybnit žádný z nich, neboť všichni z nás pracujeme především s lidmi, potažmo dětmi, a to je velmi proměnlivá veličina. Nemáme všichni ani materiální, finanční ani jiné zázemí stejné. Nestejné jsou rodiny našich žáků. Jiná situace je na maloměstě nebo vesnicích a jiná je ve velkém