Zajištění notových materiálů a jejich užívání je nedílnou a nezbytnou součástí výuky hudebních oborů na ZUŠ, ale i domácí přípravy žáků. Jak je to s užitím a šířením notových materiálů při výuce v ZUŠ z pohledu autorského zákona?
Kopírování not – co se smí a nesmí
Mgr.
Lukáš
Pták
právník specializující se na autorské právo a ředitel hudebního nakladatelství
Doslova každým dnem tak dochází ke konfrontaci praktických potřeb hudebního vzdělávání na straně jedné a autorských práv tvůrců hudebních děl a hudebně pedagogických publikací na straně druhé. Přesto je znalost související právní úpravy u mnoha pedagogů, a samozřejmě i rodičů a žáků, často nedostatečná. Všichni aktéři se tak spíše než platnými pravidly řídí nezřídka různými „mýty“ směřujícími k, pokud možno, co nejjednoduššímu a nejúspornějšímu obstarání učebních pomůcek, a to bez ohledu na zájmy a živobytí jejich autorů. Pojďme se společně podívat na několik tradičních mýtů a srovnat je s tím, jaká pravidla stanovuje autorský zákon pro dané situace doopravdy.
Mýtus č. 1.: „Notové materiály je dovoleno volně kopírovat pro osobní potřebu; je jen nutné kopírovat z originální (řádně zakoupené) předlohy.“
Uvedení na pravou míru:
Autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb.) sice v řadě pří