V době, kdy vyjde tento článek, bude zbývat do voleb už jen několik málo dní. V zemi se znovu rozdají karty a my sami rozhodneme, jaké bude další směřování naší země. Ať už to dopadne jakkoliv, jisté je jen jedno – schodek státního rozpočtu bude v nejhlubším propadu ve svých novodobých dějinách.
A to je období, kdy by státem dotované veřejné instituce, které patří z pohledu některých politiků, ekonomů (nebo spíše „ekonomistů“) do takzvaně „zbytných“, měly zpozornět. Pandemie byla věcí týkající se celého světa a nelze očekávat, že si půjde na splacení českého rozpočtového mejdanu půjčit někde jinde. Teď už je celkem jedno, kdo za to může, zda nepředvídatelná pandemie, nebo rozhazovačný populismus současné vlády,
splácet se bude v každém případě
.Když pomyslím na podobně nejistou a historicky výjimečnou dobu po revolučním roce 89, nemohu nevzpomenout několik „lidušáckých“ osobností, které tehdy velmi prozřetelně obcházely sekretariáty kandidujících politických stran, upozorňovaly na voli