Na sklonku svého předsedování Ústřední umělecké radě ZUŠ ČR jsem si začal uvědomovat, jak důležité je propagovat její práci tak, aby bylo jasné, co vlastně tato instituce dělá a jaký byl a je její význam. Sice se říká, že dobře odvedená práce se chválí sama, ale není to vždy pravda a dobrá prezentace není nikdy k zahození.
I z toho důvodu jsem ještě v době svého působení a současně ředitelování v ZUŠ Praha 1 Biskupská cestoval v rámci soutěží po celé republice a setkával se s řediteli škol, pedagogy a dalšími lidmi, kteří měli něco společného se základními uměleckými školami. Často jsem dostával otázku, co vlastně děláme a jestli musíme existovat, když máme Asociaci ZUŠ… a to přesto, že jsme s kolegy v ÚUR měli pocit, že děláme vše pro dobré fungování našeho systému.
S odstupem času, když už jsem mimo aktivní činnost ve škole, vidím některé věci mnohem jasněji a také jsem získal další úhel pohledu. Myslím, že jsou určité konstanty, které by měly být zachovány a které by ani doba koronavirová neměla změnit. Jsem přesvědčen, že spolek Umělecká rada ZUŠ ČR, který před časem převzal činnost Ústřední umělecké rady, dříve poradního sboru MŠMT, takovou konstantou je.
V situaci, v níž se momentálně všichni nacházíme, je určitě dobré vrátit se ke kořenům a historii našich škol, abychom si připomněli, jaké hodnoty jsme získali díky nadšení a nezištné práci prvních členů Ústřední umělecké rady v 90. letech minulého