Tradice živého psaní, kdy žáci píší se zájmem, ze srdce a pro konkrétní čtenáře, není v českých školách dosud příliš rozšířena. Aby se každý žák stal pisatelem, potřebuje psát své texty a zažívat odezvu od čtenářů, která zpětně buduje jeho vlastní pisatelské sebevědomí. Přitom, vycházíme-li z vize pro rozvoj pisatelství projektu Pomáháme školám k úspěchu, měl by každý žák prostřednictvím psaní zažívat radost, komunikovat s ostatními, poznávat sebe i svět, zpřesňovat své myšlení a vnímavě reflektovat své postoje a pocity.
Dílna psaní na II. stupni
Miloš
Šlapal
učitel českého jazyka a dějepisu na Základní škole Emila Zátopka v Kopřivnici, pracuje jako pedagogický konzultant projektu Pomáháme školám k úspěchu, podporovaného rodinnou nadací manželů Kellnerových, je také členem odborného vedení projektu
Existuje formát, umožňující žákům a učitelům živě psát, dokonce vytvořit společenství pisatelů, kteří se těší na psanía následné čtení textů svých i svých spolužáků: dílna psaní, starší sestra dílny čtení.
Je nějaký rozdíl mezi dílnami psaní na prvním a druhém stupni základní školy?
Pokud se učitel rozhodne na druhém stupni pracovat ve formátu dílny psaní, musí se vypořádat se složitější situací. Časová dotace předmětu český jazyk a literatura je často jen4 hodiny týdně, pisatelství nejde tak snadno „zužitkovat“ v přijímacích a jiných testech, takže nemusí být okolím považováno za podstatné ve chvíli, kdy se učitel rozhoduje, čemu se bude věnovat. V neposlední řadě je výuka slohu zvykově spjata se slohovými útvary a předpokládá se, že by starší žáci měli psát podle vnějších slohových zadání, což může být v rozporu s vnitřním pisatelským zaujetím a volbou toho,o čem žák skutečně psát chce.
Proč je pro mě dílna psaní ve výuce českého jazyka nepostradatelná?
Především dává smysl. Žáci mohou využívat
stejný postup jako profesionální pisatelé.
Hledají a vybírají si téma, ujasňují si, s jakým záměrem budou psát a pro jakého adresáta, předem si připravují myšlenky, informace, vytvářejí si plán svého t