V příspěvku se budu o motivaci zajímat především ve vztahu k učení. Bez vnitřního puzení, snahy, úsilí, vidiny naplnění cíle, tedy bez vnitřní motivace, je veškeré učení dítěte nanejvýš poloviční. Současně je pro učitele i pro rodiče mnohem namáhavější, protože musí překonávat nezájem, laxnost, rychlejší únavu, někdy až odpor dítěte. Obtížnější je v tomto případě učení i pro samotné dítě – značnou část jeho aktuální mentální kapacity zabírají myšlenky jako „Proč to mám dělat?“, „Mě to nebaví“, „Nechci se učit, chci si raději hrát“…
Motivace
PhDr.
Václav
Mertin
Dětský psycholog
Pro dobrou přítomnost i budoucnost motivace k učení u každého člověka jsou důležité vnitřní uspokojení (nebojím se napsat slast) z přijatelného výsledku, často jen ze samotného průběhu činnosti, někdy i pozitivní vnější odezva (radost a pochvala blízkých, občas postačuje jejich zájem, veřejný úspěch, odměna). Obojí může být zcela